Hans Kudlich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hans Kudlich
Hans Kudlich (1848)
Hans Kudlich (1848)
Narození 25. října 1823
Úvalno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. listopadu 1917 (ve věku 94 let)
Hoboken
Spojené státy americkéSpojené státy americké  Spojené státy americké
Občanství Rakousko a Spojené státy americké
Některá data se získávají z datové položky.

Hans Kudlich (25. října 1823 Úvalno[1] (Lobenstein) ve Slezsku, Rakousko – 11. listopadu 1917 Hoboken, USA) byl lékař a rakouský politik. Do dějin vešel jako osvoboditel sedláků, neboť podal návrh na zrušení poddanství v Rakouském císařství.

Původ a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 1823 jako nejmladší z 11 dětí robotou povinného sedláka Johanna Kudlicha a jeho ženy Eleonory Marie, rozené Ulrichové, kteří drželi dva selské dvory. V letech 18341842 navštěvoval gymnázium v Opavě, na kterém byl ve stejném čase žákem také pozdější objevitel zákonů dědičnosti Johann Gregor Mendel. Učitelem obou byl zemský historik Faustin Ens. V letech 18421848 studoval nejprve filozofii a pak práva na vídeňské univerzitě. Bydlel u tchána svého nejstaršího bratra, vídeňského notáře Dr. Augusta Eltze, jehož syny vyučoval jako domácí učitel.

Jeho bratr byl poslancem na prvním zasedání německého parlamentu roku 1848 v kostele sv. Pavla ve Frankfurtu nad Mohanem.

Jeho synovec Hans Kudlich (1849–1928) byl na počátku 20. století poslancem Slezského zemského sněmu a Říšské rady.[2]

Politik[editovat | editovat zdroj]

Při demonstraci 13. března 1848 byl před dolnorakouským zemským domem, sídlem dolnorakouských stavů (Niederösterreichisches Landhaus), ve Vídni zraněn bajonetem. Přesto zůstal ve Vídni a jako člen studentské legie tu pokračoval v boji za svobodu. V květnu odjel do Úvalna, aby se zde doléčil ze svého zranění a zde byl navržen jako kandidát pro volby do rakouského ústavodárného říšského sněmu.

V užší volbě 24. června uspěl v Horním Benešově v okrese Bruntál a stal se poslancem ústavodárného říšského sněmu. Ve druhém kole voleb obdržel také hlasy zástupců českých sedláků, kteří svého kandidáta před tímto druhým kolem odvolali.

Jako nejmladší poslanec ústavodárného říšského sněmu podal Kudlich 24. července 1848 návrh na zrušení poddanských vztahů včetně všech z toho vyplývajících povinností jako roboty a desátků. Návrh zákona byl v lehce pozměněné podobě 31. srpna, respektive 1. září, přijat a 7. září vstoupil v platnost.

Během říjnové revoluce 1848 ve Vídni se účastnil snah o zachování moci ústavodárného říšského sněmu, marně se obracel na horno- a dolnorakouské sedláky, aby je získal pro ozbrojený zákrok a byl jako buřič pronásledován císařovými vojevůdci. S ústavodárným říšským sněmem přesídlil z Vídně do Kroměříže.

Poté, co byl sněm v Kroměříži rozehnán vojskem, uprchl do pruského Slezska a dále ke svému bratrovi do Frankfurtu nad Mohanem. Následně se účastnil povstání ve Falci (Pfälzischer Aufstand) a stal se členem prozatímní revoluční vlády. Nakonec utekl přes jihoněmecká města Donaueschingen a Freiburg do Švýcarska.

Lékař[editovat | editovat zdroj]

V Bernu byl Kudlich přijat v domě liberálního profesora medicíny Philippa Friedricha Wilhelma Vogta. V letech 1849 až 1853 studoval medicínu v Bernu a Curychu, kde v březnu 1853 složil státní zkoušky. K tomu se oženil s Vogtovou dcerou Luise. Na základě jeho účasti na říjnové revoluci ve Vídni a povstání ve Falci byl Kudlich 1851 a 1854 v nepřítomnosti odsouzen v rakouském císařství k smrti. Poté odcestoval přes Le Havre do USA a usadil se v Hobokenu v New Jersey, kde provozoval lékařskou praxi. Brzy se stal zástupcem Němců v Hobokenu, pomáhal založit četné německé spolky a školy. Zasazoval se také o zrušení otroctví a volbu Abrahama Lincolna prezidentem USA.

Kudlich udržoval se svou původní vlastí čilý dopisní kontakt, v němž se – i přes své americké státní občanství – hlásil k němectví, ohrazoval se však proti každému projevu antisemitismu, protože podle Kudlicha oslaboval síly němectví.

Poté co ho císař František Josef I. roku 1867 omilostnil a rozsudek smrti byl zrušen, navštívil se svými devíti dětmi několikrát svou starou vlast.

Roku 1917 zemřel Kudlich ve věku 94 let v Hobokenu. Kdysi nejmladší poslanec ústavodárného sněmu zemřel jako poslední žijící ze 383 poslanců. Protože jeho poslední přání znělo: „Chci domů.“, byla jeho urna roku 1925 převezena do Úvalna a slavnostně uložena do rozhledny Hanse Kudlicha na vrchu Strážiště nad obcí.

Uctění[editovat | editovat zdroj]

  • Österreichische Gesellschaft für Land- und Forstwirtschaftspolitik uděluje každoročně cenu, která nese jméno osvoboditele sedláků.
  • Univerzita Johanna Keplera v Linci uděluje stipendium Hanse Kudlicha.
  • Nesčetně ulic, náměstí, pamětních tabulí a pomníků v Německu, Rakousku a České republice připomíná jeho životní dílo.
  • Rakouská pošta vydala v roce 1998 známku připomínající 175 let od narození osvoboditele sedláků.
  • První prezident Spolkové republiky Německo, Theodor Heuss, věnoval Kudlichovi esej ve své knize Schattenbeschwörung - Randfiguren der Geschichte.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Hans Kudlich [online]. parlament.gv.at, [cit. 2014-02-05]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans Kudlich na německé Wikipedii.