Jindřich Ladislav Barvíř
Jindřich Ladislav Barvíř | |
---|---|
Jindřich Ladislav Barvíř | |
Narození | 15. července 1863 Choltice Rakouské císařství |
Úmrtí | 26. května 1952 (ve věku 88 let) Praha Československo |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | geolog, mineralog, učitel a historik |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jindřich Ladislav Barvíř (15. července 1863, Choltice[1] – 26. května 1952, Praha) byl český geolog, báňský odborník a historik.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v rodině choltického mlynáře Josefa Barvíře a jeho manželky Anastazie, rozené Dvořákové.[1]
Studia
[editovat | editovat zdroj]V letech 1873–1881 vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou. Ve studiích pokračoval v letech 1881–1885 na Filozofické fakultě české univerzity v Praze a poté v letech 1889–1890 a 1891–1892 studoval chemii, mineralogii a petrografii na univerzitě ve Vídni u profesorů Albrechta Schraufa a Gustava Tschermaka.
Doktorát získal roku 1890 za práci "O rychlosti světelné v krystalech různými směry" zároveň s aprobací pro výuku přírodních věd na středních školách.
Navázal studiem mikroskopických metod petrografického výzkumu na universitě v Greifswaldu u profesora Emila Cohena (1892–1893).
V roce 1894 se habilitoval jako docent petrografie prací "O některých serpentinitech západní Moravy".[2]
Rodinný život
[editovat | editovat zdroj]V letech 1892–1893 studoval středověká ložiska zlata v Jílovém u Prahy. Často se sem vracel a v roce 1939 zde rodina postavila činžovní vilu, které se říkalo "Barvířova".[3] Zde se seznámil s Marií Kolihovou (nar. 24. března 1862), se kterou se 23. listopadu 1895 v Praze oženil.[4]
Manželé Barvířovi měli syna Jindřicha (1896–1896); ten však téhož roku zemřel.[5] Dcera Olga Barvířová (1898–1985) byla archeoložkou v muzeu v Jílovém u Prahy, autorka řady odborných prací.[3]
Pedagogická činnost
[editovat | editovat zdroj]V letech 1885–1889 působil jako vychovatel dětí hraběte Jindřicha Haugwitze v Náměšti nad Oslavou. Poté (1890–1891) byl učitelem na gymnáziu v Litomyšli a od roku 1893 do roku 1894 asistentem u Karla Vrby na Mineralogickém ústavu české univerzity. Docentem na Mineralogickém ústavu se stal roku 1894 a tamtéž byl v roce 1902 jmenován mimořádným profesorem.
V letech 1893–1910 vyučoval na středních školách v Praze na Žižkově.[6] Od roku 1910 byl ředitelem 1. české státní reálky v Plzni.[7][8] Návazně (1919–1926) učil na české reálce v Praze I., odkud odešel v roce 1926 do výsluhy.
K jeho známým žákům patřil Josef Kratochvíl, František Slavík, Vojtěch Rosický, Břetislav Zahálka a další.
Vědecká činnost
[editovat | editovat zdroj]Členství v Akademii věd
[editovat | editovat zdroj]Roku 1896 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk. V roce 1900 se stal dopisujícím členem České akademie věd a umění a v roce 1939 se tak stal členem s nejdelším členstvím (39 roků a 1 měsíc).[9]
Historie
[editovat | editovat zdroj]V době studií na gymnáziu publikoval v Časopise Musea Království českého a Památkách archeologických výsledky svého archivního výzkumu. Zabýval se dějinami města Chocně a v roce 1896 vydal o své práci publikaci Děje města Chocně.[10] Zabýval se dějinami hornictví v Kutné Hoře a Jílovém u Prahy a okolí.
Petrografie a příbuzné vědy
[editovat | editovat zdroj]Byl autorem řady odborných publikací.[11] Ve Vídni publikoval práce o morfologické krystalografii korundu z Cejlonu a Pokojovic. Prováděl mikroskopický výzkum metamorfovaných hornin – granulitů, eklogitů a serpentinitů západní Moravy, granulitů z jihočeského moldanubika od Prachatic, Křišťanova a Adolfova a rul z Černé (ložisko grafitu).
Byl průkopníkem výzkumu horninotvorných minerálů, v letech 1896 a 1902 publikoval návod pro mikroskopické určování živců. Též popsal v Čechách dosud neznámý dumortierit a zpracoval morfologickou krystalografii cerusitu ze Stříbra, srostlic augitu z ostrova Stromboli.
Od roku 1893 se zabýval geologickým a báňskohistorickým výzkumem středočeských ložisek zlata u Jílového, Štěchovic a Nového Knína.
V Národním muzeu instaloval v devadesátých letech 19. století petrografickou sbírku.[12]
Posmrtné pocty
[editovat | editovat zdroj]- Barvířova ulice je v Jílovém u Prahy
Zajímavost
[editovat | editovat zdroj]O úctě, s jakou se setkával v rodné Choltici svědčí výjimečný zápis v matrice narozených, kde k údaji o jeho narození a křtu připsal farář v roce poznámku, že v roce 1932 slavil Jindřich Barvíř své 70. narozeniny mší, slouženou v místním kostele.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Matrika N Choltice, 1851-1868, s.81, Záznam o narození a křtu
- ↑ Prager Abendblatt, 3.8.1894, s.3 (německy)
- ↑ a b Jílovské noviny 40/2008, s. 15–16, Olga Barvířová. www.jilove.cz [online]. [cit. 2016-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-13.
- ↑ Matrika oddaných, kostel sv. Tomáše 1893–1912, snímek 35
- ↑ Soupis pražských obyvatel, Barvíř Jindřich, 1863
- ↑ Prager Abendblatt, 31.8.1897, s.2: Erneunungen in Schulwesen (německy)
- ↑ Neues Wiener Journal, 31.10.1910, s.2 (německy)
- ↑ Český denník, 24.10.1915, s.5 (dostupné online v NK ČR)
- ↑ Věstník České akademie věd a umění, 12/1940, s. 80 (dostupné online v NK ČR)
- ↑ Databáze NK ČR, úplné zobrazení záznamu: Děje města Chocně
- ↑ Databáze NK ČR, Autor: Barvíř, Jindřich Ladislav
- ↑ KAHOVCOVÁ, Marcela. Přírodní vědy v Národním muzeu v Praze v letech 1918-193. Plzeň, 2013. Diplomová práce. Západočeská univerzita. Vedoucí práce Jan Janko. s. 17. Dostupné online. Archivováno 13. 10. 2016 na Wayback Machine.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VANIŠ, Jaroslav: Jindřich Ladislav Barvíř, autor poslední monografické práce o dějinách města Chocně. In: Sborník prací východočeských archivů 7 (1990), s. 47–57.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Ladislav Barvíř na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Ladislav Barvíř
- Jindřich Ladislav Barvíř v databázi Středočeské vědecké knihovny