Jindřich Eckert
| Jindřich Eckert | |
|---|---|
 | |
| Narození | 22. dubna 1833 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 28. února 1905 (ve věku 71 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | fotograf |
| Rodiče | Jindřich Eckert |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jindřich Eckert (22. dubna 1833, Praha – 28. února 1905, Praha[1]) byl jeden z nejvýznamnějších českých fotografů 19. století.
Život[editovat | editovat zdroj]
Po absolvování Stavovského polytechnického institutu pracoval devět let jako celní úředník. Stejně jako jiní fotografové 19. století se fotografii věnoval zpočátku amatérsky, ovšem 15. července 1863 si otevřel v Praze na Újezdě portrétní ateliér pod názvem Heinrich Eckert. Mezi lety 1876 a 1886 spolupracoval s Juliem Müllerem (1831–1904).
Eckert se výrazně společensky angažoval. Po dobu třiceti let byl obecním starším. Působil v Komisi pro soupis památek Prahy[2]od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách. Jindřich Eckert pořídil v době svého členství v komisi (1894–1898) 40 nových snímků a zapůjčil 500 fotografií z předchozích dvaceti let své tvorby. Snímky se staly součástí sbírek Městského Muzea. (V rámci dokumentace Spolek výtvarných umělců Mánes inicioval pořízení akvarelových maleb vybraných partií města, především v asanačním pásmu. Malíř Václav Jansa namaloval 150 barevných akvarelů dokumentujících zaniklé části Prahy, které se rovněž staly součástí sbírek Městského Muzea.)[3]
Členství v organizacích[editovat | editovat zdroj]
Účastnil se také národního života a charitativních akcí. Za svou fotografickou činnost získal 44 medailí a dalších cen. Byl i držitelem několika čestných titulů. Oslava 25 let jeho ateliéru roku 1888 byla významnou společenskou událostí. Podílel se i na činnosti fotografických organizací a prvních fotografických časopisů.
Úmrtí[editovat | editovat zdroj]
Jindřich Eckert zemřel 28. února 1905 v Praze a byl pohřben v hrobce u jedné z hřbitovních bran na Olšanských hřbitovech[4]. Hrob byl přibližně po 60 letech později zrušen.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Z počátku se věnoval hlavně portrétu. Vedle klasické portrétní fotografie vytvářel také složité alegorické kompozice a živé obrazy.
Za nejvýznamnější část jeho tvorby je dnes ovšem považována místopisná fotografie a to především pro její obrovský dokumentační význam. Už roku 1871 vydal soubor světlotiskových fotografií Prahy. Po roce 1881 začal jako první v Čechách vytvářet fotografie zachycující umělecké a přírodní krásy dalších míst v Čechách. V letech 1882–1884 například vytvořil soubory fotografií ze Šumavy a Krkonoš. Po roce 1890 se také výrazně věnoval fotografování Prahy, a to především dokumentování míst určených k asanaci. Část těchto fotografií vyšla v knihách Praha královská (1898) a Pražské ghetto (1902).
Podílel se také na dokumentaci výrobků renomovaných firem, například Ringhoffera a Křižíka. Zajímavé jsou též jeho experimenty s rentgenogramy po r. 1896.
Nástupci[editovat | editovat zdroj]
Po jeho smrti vedla ateliér tři roky dcera Ludmila (provdaná Pávková) pod názvem Atelier Eckert. Roku 1908 jej převzali nepříliš významní fotografové Antonín Cetl a Antonín Bohouš. Ti mj. těžili z bohatství Eckertových negativů a pořizovali z nich nové fotografie.
V ateliéru Jindřicha Eckerta se v roce 1889 vyučil fotografem Pavel Socháň. Do učení nastoupil 11. března 1889 na přímluvu Dr. Tomáše Černého a po pěti týdnech (15. dubna 1889) obdržel výuční list. Pracoval zde až do léta 1890 a v té době již úspěšně prodával své národopisné a krajinářské fotografie.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Louisa Olivová, 1890 -
Josef Toman, 1898 -
František Sequens, 1896 -
Jiří Kristián Lobkowicz, 1905 -
Stavební zchátralost a bizarní nahuštěnost Josefovské zástavby včetně nezdravé přelidněnosti, které byly hlavními oficiálními důvody asanačního zásahu, jsou patrné ze snímků josefovských dvorků a zákoutí, před 1905 -
Josefov byl proslulý svými vetešnickými krámky, kde bylo k dostání vše, na co člověk pomyslel -
Městská elektrická dráha Královských Vinohrad, otevření 18. září 1897 -
Praha - katedrála sv. Víta okolo roku 1887 -
Vrchol Sněžky s kaplí svatého Vavřince -
Karlštejn, kaple sv Kříže, 1878, Scheufler collection -
Bílá strž, 1880-1882, Scheufler collection -
Černé jezero, 1880-1882, Scheufler collection -
Heinrich Eckert (Photographische Correspondenz 1903)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Výstavy[editovat | editovat zdroj]
- 2017 Ateliér H. Eckert : Výstava historických fotografií ze sbírky Archivu hl. města Prahy, kurátor: Miroslava Přikrylová, 31. říjen - 10. prosinec 2017, Clam-Gallasův palác, Husova 20, Praha 1[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých německé evangelické církve v Jirchářích, sign. EVJ Z8, s. 8
- ↑ WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In:Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-10. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249–265. Archivováno 10. 6. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ HERMAN, František. Dějiny "Komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek" král. hlav. města Prahy. In HERAIN, Jan, et al. Zprávy komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy.. první. vyd. Svazek prvý. Praha : Tiskem "Politiky" závodu tiskařského a vydavatelského: nákladem vlastním, 1904. S. 51.
- ↑ Životní osudy Jindřicha Eckerta. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2020-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-03.
- ↑ Ateliér H. Eckert : Výstava historických fotografií ze sbírky Archivu hl. města Prah [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2017-10-27]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Scheufler, P.: Jindřich Eckert, Odeon Praha 1985.
- Scheufler, P.: Stará Praha Jindřicha Eckerta, Praha 1993
- Jindřich Eckert, Elektronické museum fotografie, CD-FOTO Bler, Praha 1997
- PŘIKRYLOVÁ, Miroslava. Fotografický ateliér H. Eckert v Praze: Obrazový katalog fotografií uložených v Archivu hl. m. Prahy – Rekonstrukce fotografické produkce ateliéru na základě nově objevených pramenů. Praha: Scriptorium, 2017. 578 s. ISBN 978-80-88013-47-1.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Eckert na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Eckert
- Fostinum: Jindřich Eckert
- Jindřich Eckert v informačním systému abART
