Jan Laetus-Veselský
| Jan Laetus-Veselský | |
|---|---|
| Narození | kolem 1609 Morava |
| Úmrtí | 1656 nebo 1659 Kluczbork |
| Povolání | klerik |
| Témata | dějiny a teologie |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Laetus-Veselský (kolem 1609 Morava – 1656/1659 Kluczbork, Polsko) byl latinsky píšící autor, dějepisec, kazatel Jednoty bratrské a exulant. Do exilu odešel po roce 1625.[1]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Narodil se kolem roku 1609 v českobratrské rodině. Přídomek Veselský se vztahuje k Veselí nad Moravou. Jeho otec byl správcem bratrského sboru v Rosicích, tehdy sídla Karla staršího ze Žerotína. Jeho děd byl Jiří Strejc-Vetterus, jeho příbuzným byl i Daniel Vetter, autor cestopisu Islandia aneb krátké vypsání ostrova Islandu. Po roce 1625 musela celá rodina odejít do vyhnanství a připojila k pobělohorským exulantům v Polsku.
Život[editovat | editovat zdroj]
V letech 1630–1636 studoval a pobýval na gymnáziu v Toruni, tam v roce 1636 zveřejnil některé ze svých řečnických projevů. V témže roce byl určen jako vychovatel synů polského šlechtice Morsztynského, s nimi pak odešel na univerzitu do Franekeru, kde byl sice zapsán v letech 1636–1640,[2] ale už v létě 1637 byl povolán zpět do Velkopolska. Poté, jako vychovatel dvou mládenců, doprovázel poselstvo Ondřeje Reje z Nagłowic. Ondřej Rej byl zvláštní velvyslanec Vladislava IV., jehož úkolem bylo zmírnit následky a vysvětlit dánskému a anglickému králi i generálním stavům v Nizozemsku, proč bylo zrušeno zasnoubení Vladislava IV. s Alžbětou Falckou.[3] Při zpáteční cestě neúspěšného poselstva zůstal Jan Laetus-Veselský v Leidenu, kde se zapsal s jedním svým svěřencem z poselstva ke studiu na zdejší univerzitě. Na popud svého svěřence dopsal v roce 1638 v Leidenu níže uvedený cestopis o cestě do Dánska a Anglie, konané v roce 1637.[4] Oba studenti pak přestoupili v roce 1639 na univerzitu ve Franekeru,[5] protože tam působil Jan Maccovius-Makowski, jenž české a polské studenty podporoval. Pobyt ve Franekeru si Jan Laetus prodloužil až do roku 1642, poté se vrátil do Leidenu. Tam v roce 1643 vydal své hlavní dílo Compendium... Po vydání tohoto díla se vrátil do Polska a stal se správcem evangelického reformovaného sboru v Oksze (Malopolsko). Poté, v roce 1644, se zúčastnil neúspěšného jednání mezi Jednotou bratrskou a „reformovanými“ v Orle. V roce 1656 bylo vypáleno Lešno a Jan Laetus Okszu opustil. Následoval české bratry do Slezska, kde pravděpodobně téhož roku (1656) v Kluczborku zemřel.[4]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Compendium historiae universalis, civilis et ecclesiasticae (Stručná rukověť obecných, světských i církevních dějin) První vydání: Lugduni Batavorum, 1643; druhé vydání: Amstelaedam, 1653. Jan Laetus se dožil těchto dvou vydání.
- Peregrinatio suscepta anno reparate salutis MDCXXXVII a ne Andrea de Naglovicze... descripta a Joane Laeto, meo tum ephoro, partim Grinciczii in Anglia, partim Lugduni Batavorum. Jedná se o cestopis. Latinský rukopis je uložen pod zn.: Lat. Q. XVII, 159 v univerzitní knihovně ve Varšavě.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Veselský, Jan, 1609-1659 - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2022-03-05]. Dostupné online.
- ↑ ENGELBRECHT, Wilken. In: Studia Moravica III. Sborník historiografických, filologických a uměnovědných příspěvků přednesených na vědecké konferenci Mars Moravicus – Neklidná léta Moravy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. S. 4.Dostupné online
- ↑ ČECHOVÁ, Blanka. Polsko-habsburské vztahy v době Ferdinanda III. a Vladislava IV. Dynastická diplomacie... [online]. Brno, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav: Disertační práce, 2012 [cit. 2022-03-05]. S. 77–82. Dostupné online.
- ↑ a b c POLIŠENSKÝ, Josef; BINKOVÁ, Simona. Česká touha cestovatelská. Cestopisy, deníky a listy ze 17. století.. První. vyd. Praha: Odeon, 1989. 489 s. S. 190–200.
- ↑ ČEPELÁK, Jiří Augustin. Rudolf II. a jeho doba z pohledu latinské barokní historiografie [online]. Praha: Univerzita Karlova, Ústav řeckých a latinských studií, 2013 [cit. 2022-03-05]. S. 18–19. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ODLOŽILÍK, Otakar: Moravští exulanti Jiří a Jan Veselští-Laetové. In: Časopis Matice moravské 54 (1930), s. 79-182.
