Heinrich Rudolf Hertz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Heinrich Rudolf Hertz
Heinrich Rudolf Hertz
Heinrich Rudolf Hertz
Narození 22. února 1857
Hamburk
Úmrtí 1. ledna 1894 (ve věku 36 let)
Bonn
Místo odpočinku Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq562211
Povolání fyzik, filosof, vynálezce a inženýr
Zaměstnavatel univerzita v Bonnu
Universita v Kielu
Technologický institut v Karlsruhe
Děti Mathilde Carmen Hertz
Rodiče Gustav Ferdinand Hertz
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich Rudolf Hertz (22. února 1857 Hamburk1. ledna 1894 Bonn) byl německý fyzik, který experimentálně ověřil Maxwellovy a Faradayovy teoretické předpoklady o šíření elektromagnetických vln, a tím odstartoval cestu k vývoji bezdrátového spojení. Je po něm pojmenována jednotka pro frekvenci – Hz.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem advokáta a senátora Gustava Ferdinanda Hertze. Mládí prožil v Hamburku. Po nástupu na místní techniku se rozhodl věnovat fyzice, a proto pokračoval ve studiích v Mnichově a Berlíně. V Berlíně byl žákem profesorů Kirchhoffa a Helmholtze. V roce 1880 získal doktorát a na tři roky se stal Helmholtzovým asistentem. Poté nastoupil jako docent fyziky v Kielu a v roce 1885 jako řádný profesor v Karlsruhe. V roce 1889 se stal v Bonnu nástupcem slavného Rudolfa Clausia. Tam také působil po zbytek svého života.

Jeho nejslavnějším pokusem byl praktický důkaz šíření elektromagnetických vln z roku 1887. Přestože jejich šíření předpověděl Maxwell už v roce 1872, nebylo do té doby experimentálně prokázáno.

Hertzova aparatura se skládala z obřího induktoru s jiskřištěm v jednom rohu místnosti a oscilátoru (dvou kovových koulí vzájemně vzdálených jen pětinu milimetru s připojeným kusem drátu coby anténou) ve druhém rohu. Po spuštění induktoru se objevily jiskry i na druhé aparatuře. Tím byl poprvé dokázán přenos elektromagnetických vln bez použití vodičů. Hertz dále dokázal i možnost nové vlny odrážet a lámat, a tím prokázal, že mají stejný charakter jako světlo. Dalšími pokusy objevil fotoelektrický jev a katodové paprsky.

Sám své objevy považoval za akademickou záležitost, ale jeho pokračovatelé je postupně dovedli až do podoby dnešních sdělovacích prostředků.

Kromě elektřiny se zabýval i pružností, pevností a fluorescencí látek.

Ve třicátých letech 20. století byly jeho spisy v Německu veřejně páleny kvůli jeho židovskému otci.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]