Glutaman sodný
| Glutaman sodný | |
 |
|
| Systematický název | natrium-hydrogen-L-2-aminopentadionát monohydrát |
| monosodná sůl kyseliny 2-L-aminopentadiové monohydrát | |
| monosodná sůl kyseliny 1-L-aminopropan-1,3-dikarboxylové monohydrát | |
| Racionální název | L-glutaman monosodný monohydrát |
| natrium-hydrogen-glutamát monohydrát | |
| Registrační číslo CAS | 6106-04-3 |
| 142-47-2 (bezvodý) | |
| Sumární vzorec | C5H10NO5Na |
| C5H8NO4Na (bezvodý) | |
| Molární hmotnost | 187,127 g/mol |
| 169,112 g/mol (bezvodý) | |
| Teplota tání | 165 °C (rozklad) |
| Teplota varu | — |
| Rozpustnost ve vodě | 375 g/l (bezvodý, 25 °C) |
L-Glutaman sodný monohydrát, též L-glutamát sodný monohydrát, též Glutasol je krystalická forma sodné soli kyseliny L-glutamové, jedné z přirozených aminokyselin obsažených v živých organismech. Je to bezbarvý krystalický prášek bez vůně a mírné masové chuti. Používá se v potravinářském průmyslu jako přídavná látka pro zvýšení intenzity chuti pokrmu. V Evropské unii je její přítomnost v potravinářských výrobcích povinně uváděna kódem E 621. V USA je označován zkratkou MSG (z angl. Mono Sodium Glutamate).
Obsah |
Výskyt [editovat]
Vyskytuje se ve všech živých organismech, většinou ve vázané formě jako součást proteinů. Lidské tělo syntetizuje v průměru asi 50 g glutamátu denně. V běžné potravě jej člověk denně ve vázané formě konzumuje asi 10 g a ve volné formě asi 1 g.[zdroj?]
Je obsažen i v přírodní potravě. Větší koncentrace (nad 0,1 %) se nacházejí zejména ve většině hub, kterým dávají charakteristickou chuť, dále v některých sýrech (zejména v parmezánu a rokfóru) a ve zralých rajčatech. Vysoké koncentrace se nacházejí v sójové omáčce a v polévkových kořeních. Výjimečně vysoký obsah má mořská řasa Laminaria japonica, kterou už od 5. stol. používali japonští kuchaři k ochucování pokrmů a která se ve velkém rozsahu pěstuje jak v Japonsku, tak v Číně.
Od roku 1909 se tvrdí, že chuť glutamanu sodného je vedle čtyř základních chutí (sladká, hořká, slaná a kyselá) pátou chutí, pro kterou se razí název „umami“, odvozený z japonštiny (umai, česky chutný, delikátní). Specifický chuťový receptor pro glutaman taste-mGluR4 byl objeven v roce 2000.[zdroj?]
Výroba [editovat]
Průmyslově se čistý glutamát sodný nejčastěji vyrábí z hydrolyzátu kvasinek, pěstovaných na substrátech obsahujících škrob (zejména brambory, mouka, cukrová řepa, melasa apod.). Získaná směs aminokyselin se dělí a čistá kyselina L-glutamová se částečně neutralizuje hydroxidem sodným
- HOOC-CH(NH2)-CH2-CH2-COOH + NaOH → HOOC-CH(NH2)-CH2-CH2-COONa + H2O.
Použití [editovat]
Glutaman sodný je typickým dochucovadlem v asijské kuchyni, používá se však dnes na celém světě. Protože je velmi levný a dokáže několikanásobně zesílit chuť potravin, potravinářský průmysl může vyrábět jídla mnohem nižší kvality.[zdroj?]
Fyziologické působení [editovat]
V minulosti panovaly obavy z nežádoucích účinků glutamanu sodného na lidský organismus. Bylo administrativně omezováno jeho používání ve veřejném stravování i při výrobě hotových potravin. Byl zakázán v potravinách určených pro děti do tří let.
Byly popsány projevy častějšího užívání: zejména může vyvolat zvracení, zadržování vody v těle, ztuhlé svaly, bušení srdce, závratě, bolesti hlavy a studený pot, zejména u citlivějších osob. Protože se vyskytovaly zejména při požití čínských jídel, dostaly v USA označení syndrom čínské restaurace (angl. CRS, Chinese Restaurant Syndrome). Tyto příznaky popsal v roce 1968 v časopise New England Journal of Medicine Robert Ho Man Kwok a podle něho jsou nazývány také Kwokova nemoc. Někteří oponenti užívání glutamátu v kulinářství upozorňují na možnou souvislost s diabetes, se zvýšeným krevním tlakem, obezitou či s Alzheimerovou nemocí.[zdroj?]
Rozsáhlá studie, uskutečněná pod záštitou Světové zdravotnické organizace (WHO) a Světové organizace pro zemědělství (FAO) (1987) však závažný vliv glutamátu na lidské zdraví nepotvrdila, a proto ani nestanovila bezpečnou horní hranici denní dávky jeho příjmu v potravě. Bylo publikováno, že zcela bezproblémová hranice je 120 mg/kg hmotnosti člověka (mimo přirozený přísun v neupravených potravinách). Odpůrci glutamátu však argumentují, že i tyto studie byly ovlivněny lobby výrobců tohoto ochucovadla.[1]
Vědci z univerzity v německém Kielu prováděli studii na laboratorních krysách a zjistili, že glutaman potlačuje hormony odpovědné za spalování tuků. Tím vyvolal u zvířat zvýšenou žravost a obezitu.[2]
Historie [editovat]
Poprvé glutaman sodný identifikoval jako základní chuťovou složku řasy Laminaria japonica, po staletí používané v japonské kuchyni, profesor Kikunae Ikeda z Tokijské univerzity v roce 1908. Ten také o rok později navrhl jeho chuť označit za pátou chuť, kterou je schopen člověk rozlišit. Jeho objev vedl v Japonsku v roce 1909 k založení firmy Ajinomoto a k zahájení výroby prvního chemického ochucovadla potravy vůbec.[zdroj?]
V západních kuchyních se prakticky až do ukončení 2. světové války glutamát v kuchyni nepoužíval. Během bojů v Pacifiku si však američtí vojáci všimli, že ukořistěné japonské konzervované potraviny chutnají mnohem lépe než jejich vlastní a tím objevili glutamát pro americkou kuchyni.
Reference [editovat]
- ↑ http://www.zelenahvezda.cz/pacientska-sekce/p-zdravy-styl/glutamat-sodny-povery-a-pravdy
- ↑ http://www.justnahrin.cz/produkty/l_glutaman_sodny.doc
