Přeskočit na obsah

František Černý (divadelní historik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. PhDr. František Černý, DrSc.
Narození21. února 1926
Jaroměř
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí12. června 2010 (ve věku 84 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolánípedagog, spisovatel, učitel, kritik, teatrolog a historik
Alma materUniverzita Karlova
OceněníČestné občanství Prahy 2 (2006)
Manžel(ka)Marie Černá
DětiMarie Klimešová
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Černý (21. února 1926 Jaroměř – 12. června 2010 Praha) byl český teatrolog, historik českého divadla a pedagog.

Život

[editovat | editovat zdroj]

František Černý absolvoval v letech 1937–1945 reálné gymnázium v rodné Jaroměři a současně se vyučil zahradníkem. Jeho otec František (1896–1968) i bratr Jan (1928–1980) byli uznávanými šlechtiteli květin.[1]

Po druhé světové válce studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze estetiku a slovanskou filologii. V roce 1949 získal titul PhDr. V letech 1949–1951 byl zaměstnán v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd (ÚČL ČSAV) a současně externě vyučoval na pražské DAMU, kde se stal v roce 1953 docentem. V témže roce se podílel se na vytvoření Památníku národního písemnictví v Praze.[1]

V roce 1956 založil Kabinet pro studium českého divadla při Ústavu české literatury, který do roku 1969 externě vedl. V letech 1956–1988 zde působil jako hlavní redaktor při přípravě rozsáhlé publikace Dějiny českého divadla, vydané nakladatelstvím Academia v letech 1968–1983 (I. svazek 1968, II. svazek 1969, III. svazek 1977, IV. svazek 1983).[1][2]

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1960–1964 vedl oddělení dějin a teorie divadla. V roce 1965 získal titul DrSc. V letech 1966–1969 byl proděkanem. V roce 1968 byl jmenován profesorem (ustaven však až v roce 1989). V období 1990–1991 působil jako děkan fakulty. V roce 1992 odešel do důchodu. V letech 1992–1997 byl předsedou Společnosti bratří Čapků.[1]

Podílel se dlouhodobě na rozvoji mezinárodních kontaktů české teatrologie, od roku 1965 vykonával významné funkce v exekutivě organizace FIRT – IFTR (Mezinárodní federace pro divadelní výzkum), přičemž v letech 1967–1971 byl jejím prezidentem.[1][3]

Stál v čele odborného týmu, který připravil výstavu „Národní divadlo 1883–1983“ pro Národní muzeum a připravil i další výstavy nebo se na přípravě podílel. Přednášel na zahraničních univerzitách (zvláště ve Vídni) a kongresech (Čína, Dánsko, Francie, Maďarsko, NDR, Polsko, Rakousko, SSSR, USA).[1]

Od poloviny 50. let publikoval divadelní kritiky a články o divadle v odborné literatuře a tisku. Používal příležitostně šifer fč, F. Č., -frč-.[1]

Dne 16. května 1991 obdržel čestné občanství v rodné Jaroměři.[4] Dne 3. května 2006 mu bylo uděleno čestné občanství městské části Praha 2.

Zemřel po krátké nemoci v červnu 2010.

Dcerou Františka Černého je historička umění Marie Klimešová (rozená Černá, poté Judlová).[1]

Citát

[editovat | editovat zdroj]
Těžiště práce Františka Černého spočívalo ve výzkumu dějin českého činoherního divadla a divadelní kultury 18.–20. století, zejména pak v zájmu o dobu národního obrození a léta meziválečná, problémy realismu a naturalismu.[1]

Bibliografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1955 Národní divadlo: obrazový soubor
  • 1960 Hana Kvapilová: život a dílo
  • 1971 Pozdravy za divadelní rampu
  • 1978 Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci
  • 1982 Metodologie výzkumu dějin Národního divadla
  • 1983 Hraje František Smolík
  • 1983 Sto let Národního divadla (s Evou Kolárovou)
  • 1983 Tylovo divadlo: průvodce jeho historií a budovou
  • 1988 Otázky divadelní režie
  • 1988 Karel Čapek ve Vinohradském divadle (20 nečísl. s.)
  • 1988 Putování se starými pohlednicemi z Hradce Králové do hor
  • 1989 Kalendárium dějin českého divadla, ISBN 80-85096-02-1
  • 1995 Das tschechische Theater: ausgewählte Studien 1, 2, ISBN 80-85899-03-5
  • 2000 Kapitoly z dějin českého divadla, ISBN 80-200-0782-2
  • 2000 Premiéry bratří Čapků, ISBN 80-86202-36-4
  • 2003 Divadelní život v Jaroměři v letech 1819–1918: (čtení o tom, co dávalo divadlo občanům středně velkých českých měst), ISBN 80-200-1074-2
  • 2005 Za divadlem starým i novým, ISBN 80-246-0940-1
  • 2005 Vzpomínka na Společnost bratří Čapků: [1947–2007] (zvláštní číslo Acta Čapkiana)
  • 2005 Ve městě u tří řek, ISBN 80-86845-22-2
  • 2008 Divadlo v bariérách normalizace (1968–1989): vzpomínky, ISBN 978-80-7008-215-7
  • 2009 Normalizace na pražské Filozofické fakultě (1968–1989): vzpomínky, ISBN 978-80-7308-276-5
  • Portréty pražských herců: slovem a karikaturou, ISBN 978-80-86102-69-6 (vyšlo posmrtně); (244 s., Štěpánek, Haas, Kohout, Rašilov, Smolík, Scheinpflugová, Vojta, Pivec, Burian, Werich, Brodský, Medřická, Hrušínský, Lukavský, Kemr, Adamová, Chramostová, Skořepová, Tomášová, Tříska ad.)

Dále se podílel na publikacích zpracovaných kolektivy autorů (např. Dějiny českého divadla) a hojně přispíval do sborníků, například:

  • 1968 K. H. Hilar: význam inscenační tvorby K. H. Hilara pro moderní české divadlo: sborník referátů, přednesených na konferenci divadelních historiků a teoretiků v Národním muzeu v lednu 1966
  • 1970 Metodologické otázky výzkumu českého divadla
  • 1974 O divadle na Moravě
  • 1985 Divadlo v české kultuře 19. století: sborník sympozia v Plzni 10.–12. března 1983
  • 1992 Divadlo v Kotcích: nejstarší pražské městské divadlo 1739–1783
  • 1998 Velká kavárna Slavia
  • 2000 František Langer na prahu nového tisíciletí
  • 2005 Miscellanea Theatralia
  • 2006 Sborník ibsenovských studií

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i František Černý. In: Slovník české literatury po roce 1945. 6. 4. 2018 [cit. 22. 11. 2024]. Dostupné z: http://slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=278
  2. ↑ ČERNÝ, František. Kalendárium dějin českého divadla. Praha: Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, 1989, s. 118. ISBN 80-85096-02-1.
  3. ↑ ČERNÝ, František. Kalendárium dějin českého divadla. Praha: Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, 1989. ISBN 80-85096-02-1.
  4. ↑ Čestní občané. Jaroměř [online]. ©2024 [cit. 2024-04-12]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ČERNÝ, František: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. Praha: Mladá fronta, 1978, s. 295–297, 299.
  • ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce: divadlo a společnost 1945–1955. Praha: Academia, 2007, s. 367, 381, 449, 373, 492, 494–495, 497, 502. ISBN 978-80-200-1502-0.
  • Kdo je kdo: 91/92: Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 129–130. .
  • Kdo je kdo = Who is who: osobnosti české současnosti: 5000 životopisů. 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 89. .
  • KONEČNÁ, Hana a kol. Čtení o Národním divadle. Praha: Odeon, 1983, s. 330.
  • ORNEST, Ota a VALTROVÁ, Marie. Hraje váš tatínek ještě na housle?: rozhovor Marie Valtrové s Otou Ornestem. Praha: Primus, 1993, s. 232, 243. ISBN 80-85625-19-9.
  • TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století: I. díl, A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 203. 
  • VALTROVÁ, Marie. Kronika rodu Hrušínských. Praha: Odeon, 1994, s. 142, 386.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Černý_(divadelní_historik)&oldid=24446423“