František Mašláň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: František Mašlaň (hokejista).
PhDr. František Mašlaň
Rodné jménoFrantišek Jan Mašláň
Narození3. prosince 1893
Kelč
Povoláníučitel, spisovatel
Alma materUniverzita Karlova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Mašláň (3. prosince 1893 Kelč[1]) byl moravský učitel, spisovatel, literární kritik a historik.

Život[editovat | editovat zdroj]

František se narodil jako nemanželské dítě Theresii Mašláňové (*1869)[1]. Měl staršího bratra Ludvíka (1892). Matka se s oběma syny přestěhovala do Prahy, kde byla policejně hlášena od roku 1911.[2] Provdala se zde za vdovce, obchodního zástupce Jana Bergmanna (*1854), se kterým žila spolu se syny na Královských Vinohradech.[3]

František Mašláň studoval na gymnáziích v Přerově a Kroměříži, v letech 1911–1917 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (rigoróza z filologie slovanské a germánské a z filozofie).[4]

Byl středoškolský učitel, literární kritik a historik, filosof, divadelní a šachový spisovatel, vydavatel knihoven: Epištoly demokracie a Kněhyně.[5] Překládal z němčiny.

V Praze III bydlel na adrese Všehrdova 6.[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Bernard Bolzano a české obrozenídizertační práce. Praha: FF UK, 1917
  • Komenský a svobodní zednáři – s úvodní básní Jar. Vrchlického Památce J. A. Komenského. Praha: Dědictví Komenského, 1921
  • Dějiny svobodného zednářství v Čechách – Praha: vlastním nákladem, 1923
  • O mírových snahách presidenta Masaryka – Praha: Sociální služba, 1923
  • O významu a úkolech svobodného zednářství: (prohlášení práv lidských a občanských: Spojené státy evropské) – Praha: Sociální služby, 1923
  • Jak lze pracovati pro světový mír – Praha: Epištoly demokracie, 1923[6]
  • Petr Bezruč, básník "Slezských písní"Frenštát p. R.: Okresní osvětový sbor, 1927
  • Ivan Klicpera, autor "Jindry" – Praha: Kněhyně, 1929
  • Desatero hry šachové a přehled zahájení – revidoval Salo Flohr. Praha: Kněhyně, 1930
  • O mírových snahách presidenta Masaryka – s básní J. Rokyty a s nejnovější literaturou; perokresba E. Pacovského. Praha: Kněhyně, 1930
  • Desatero hry šachové a přehled zahájení – revidoval Salo Flohr, mistr Prahy. Praha: Kněhyně, 1931
  • Šachová strategie: (studie a partie): pro začátečníky i pokročilé: doplněk "Desatera hry šachové a přehledu zahájení" – Praha: Kněhyně, 1932
  • Bitva na šachovnici: (základy a partie): stručný a srozumitelný návod pro začátečníky: glosované partie šachových turnajů – Kněhyně, 1934

Drama[editovat | editovat zdroj]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • O výchově sirotků zednářskýchIgnaz Cornova. Praha: Dědictví Komenského, 1923
  • Nejlepší státBolzano. Karlín: Sociální služba, 1923
  • Duch, jeho vznik a zánikAugustin Smetana. Praha: Česká akademie, 1923[6]

Jiné[editovat | editovat zdroj]

  • Bitva u Lipan: historický román – Ivan Klicpera; upravil. Praha: Hladík a Ovesný, 1929
  • Čeští vyhnanci: historický román – Ivan Klicpera; upravil. Praha: Hladík a Ovesný, 1929
  • Suplentova sázka a jiné povídky – Ivan Klicpera; upravil. Praha: Hladík a Ovesný, 1929
  • Touha po štěstí: román ze života umělcova – Ivan Klicpera; upravil. Praha: Hladík a Ovesný, 1929
  • Život Svatého Václava sepsaný Karlem IV. Otcem vlasti – Ilustrace Jan Konůpek; napsal doslov. Hranice: Josef Hladký, 1929

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Při vydání publikace Desatero hry šachové a přehled zahájení se František Mašláň dostal do právního sporu s šachovým mistrem Salo Flohrem. V knize bylo uvedeno, že ji Flohr revidoval, ten však veřejně prohlásil, že ji nerevidoval a obsah před vydáním neznal. Po autorovi žádal odstranění svého jméno a náhradu nehmotné škody.[7] Naopak Mašláň žaloval Flohra pro urážku na cti, ale později mezi nimi došlo ke smíru. Knihu provázel další soudní spor mezi Mašláněm a šachovým redaktorem deníku Venkov Janem Prchalem, jehož kritika byla nepříznivá s tím, že publikace je neodborná a s mnoha chybami. Nejvyšší soud v Brně nakonec obžalovaného Prchala osvobodil.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. 
  2. Policejní ředitelství I, konskripce, karton 380, obraz 148 [online]. Národní archiv [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. 
  3. Policejní ředitelství I, konskripce, karton 30, obraz 332 [online]. Národní archiv [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. 
  4. Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity / Univerzity Karlovy IV. (1917–1921). is.cuni.cz [online]. [cit. 2022-08-18]. Dostupné online. 
  5. a b c Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Redakce Antonín Dolenský. Praha: Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 269–270. 
  6. a b FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 90–91. 
  7. Desatero a mistr Flohr. S. 2. Venkov (dostupné online v NK ČR) [online]. 1930-08-31. S. 2. Dostupné online. 
  8. Soudní spory kolem Salo Flohra. S. 4. Lidové noviny [online]. 1935-01-15. S. 4. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]