Ferdinand Šeda

plk. Ferdinand Šeda
plk. Ferdinand Šeda
Narození	24. září 1899; Křenovice; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. listopadu 1983
Místo pohřbení	Kroměříž
Národnost	česká
Alma mater	Vysoká škola válečná
Povolání	voják
Zaměstnavatel	Československá armáda
Choť	ano
Děti	dcera Svatava, syn Milan Šeda
Příbuzní	bratr Alois Šeda
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Šeda (24. září 1899 Křenovice – 6. listopadu 1983) byl důstojníkem československé armády v zahraničí v období druhé světové války a příslušníkem protikomunistického zahraničního odboje.

Život[editovat | editovat zdroj]

Před první světovou válkou[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand Šeda se narodil 24. září 1899 v Křenovicích na Vyškovsku. Vychodil obecnou školu a vystudoval nižší reálku v Brně, následně nastoupil na kadetní školu ve Vídni.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Do c. a k. armády byl Ferdinand Šeda odveden 17. srpna 1917 a do konce první světové války sloužil v Innsbrucku jako velitel čety u tyrolských císařských myslivců. Jeho nasazení na italské frontě není jasné, napovídá tomu ale obdržené vyznamenání. Dosáhl hodnosti poručíka.

Mezi světovými válkami[editovat | editovat zdroj]

V době vzniku Československa se Ferdinand Šeda nacházel na dovolené v rodné obci. Dne 1. listopadu 1918 se na posádkovém velitelství v Brně přihlásil do nově vzniklé Československé armády. Během jara 1919 se zúčastnil bojů s Maďary na jižním Slovensku a Podkarpatské Rusi. Následně do roku 1926 sloužil u hraničářského praporu 7 v Osoblaze a Frývaldově, poté u telegrafní roty a pěšího pluku 24. V té době absolvoval četné zdokonalovací kurzy. V roce 1920 se oženil. Mezi březnem 1926 a květnem 1927 působil jako pedagog na škole spojovací služby v Brně. Mezi lety 1930 a 1933 studoval na Vysoká škola válečná, poté do prosince 1934 zastával přednostenské funkce na štábu 7. divize. Od 30. září 1936 sloužil u pluku útočné vozby 2, od 30. dubna 1937 na velitelství IV. sboru v Olomouci a od 31. prosince 1937 na Ministerstvu národní obrany v Praze. Dosáhl hodnosti majora.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po německé okupaci požádal v květnu 1939 Ferdinand Šeda o přeložení do výslužby, čemuž bylo vyhověno. Nastoupil do funkce ředitele obuvnické továrny Färber v Kroměříži. Dne 29. září 1939 opustil ilegálně Protektorát Čechy a Morava a přes Budapešť se dostal do Bělehradu, kde se přihlásil do nově vznikající československé armády v zahraničí. Jeho cesta pokračovala dále do Marseille, kam dorazil 27. října 1939. Do 10. listopadu působil u Československé vojenské správy v Paříži, poté jako velitel I. praporu pěšího pluku 2 a dále jako náčelník štábu u velitelství československých jednotek v Agde. Dne 8. ledna 1940 byl ustanoven I. praporu pěšího pluku 3 a následně velitelem československé důstojnické školy a přímořského obranného úseku v Agde. Po pádu Francie (bojů se neúčastnil) se evakuoval do Spojeného království, kde 7. července 1940 nastoupil do funkce prvního pobočníka důstojnického praporu. Následně zastával řadu velitelských funkcí a absolvoval množství zdokonalovacích kurzů. Od 1. září 1944 působil jako velitel 2. tankového praporu u Československé samostatné obrněné brigády během obléhání Dunkerque. Dosáhl hodnosti podplukovníka.

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Československa v polovině května 1945 se stal Ferdinand Šeda v září téhož roku velitelem tankového vojska vojenské oblasti 3 v Brně a povýšen na plukovníka. K 1. dubnu 1949 byl komunistickou mocí přeložen do výslužby, dva dny před tím ovšem ilegálně opustil republiku, za což mu byla odňata hodnost. Společně se svým bratrem Aloisem Šedou^[1] a dalšími příbuznými se z exilu pokoušel organizovat zpravodajskou činnost proti komunistickému režimu. Na území republiky vysílali agenty-chodce, mezi kterými byl i jeho syn Milan Šeda. Ten byl zatčen a odsouzen na doživotí a propuštěn až po třinácti letech. Ferdinand Šeda poté na zpravodajskou činnost rezignoval a odstěhoval se do USA, kde se živil jako dělník. Do Československa se vrátil v době uvolněných poměrů v roce 1968. Usadil se v Kroměříži. Začala jej sledovat Státní bezpečnost. Její záměr vzít jej i přes vysoký věk a špatný zdravotní stav do vyšetřovací vazby ukončila milost od prezidenta Ludvíka Svobody. Ferdinand Šeda zemřel 6. listopadu 1983. Pohřben je v Kroměříži.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]