Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann, známější pod pseudonymem E. T. A. Hoffmann, (24. ledna 1776 Königsberg – 25. června 1822 Berlín) byl německý spisovatel, hudební skladatel, karikaturista, kritik, dirigent a malíř, představitel německého pozdního romantismu.
Ernst Hoffmann studoval na gymnáziu v Königsbergu. Poté pracoval v několika městech až se usadil v oblasti dnešního Polska, odkud byl roku 1805 vypovězen jako špión pruského krále. Po svém vypovězení se vrátil do Berlína, kde se věnoval umění. Pseudonym E. T. A. Hoffmann začal používat pravděpodobně roku 1813, přičemž tvrdil, že ono „A“ je od slova Amadeus a má být vyjádřením jeho obdivu W. A. Mozarta.
Hoffmanna ovlivnil Nikolaj Vasiljevič Gogol, Charles Dickens a Edgar Allan Poe. V centru jeho děl stojí šílenství a zločin, rozštěpení osobnosti, ztráta identity a reality, hlavní hrdinové se nedokáží integrovat a vše se vyřeší buď pohádkově (Zlatý hrnec) nebo vraždou (Slečna ze Scuderie).
Obsah |
[editovat] Dílo
Hoffmann zasáhl do několika oblastí umění, za nejvýraznější lze považovat jeho vliv na literaturu a hudbu.
[editovat] Literární dílo
Hoffmann psal romány, novely, za nejúspěšnější lze však označit jeho povídkovou tvorbu. Pro jeho prózu je typický hrůzostrašný děj, využívání nejen politické satiry. Toto spojení z něj dělá jednoho z průkopníků fantasy literatury. Tímto literárním pojetím ovlivnil řadu významných spisovatelů jako byl Edgar Allan Poe, Charles Baudelaire nebo Franz Kafka. Jacques Offenbach věnoval Hoffmannovu životu a dílu svou poslední operu Hoffmannovy povídky.
Některá jeho díla ilustroval Hugo Steiner-Prag.
[editovat] Romány
- Ďáblův elixír
- Životní názory kocoura Moura
- Louskáček a myší král (Nußknacker und Mausekönig), 1816 toto dílo se stalo známé jako Louskáček v baletu P. I. Čajkovského
- Slečna ze Scuderie (Das Fräulein von Scuderie) - Zlatník vyrábí šperky a vždy, když si někdo nějaký koupí, zlatník ho zabije – vše, co prodá, dostane opět zpět
[editovat] Povídky
- Zlatý hrnec (Der goldne Topf)
- Rytíř Gluck (1809)
- Mistr Blecha
- Der Sandmann („písečný muž“) - Nathanael utrpěl v dětství trauma – často musel poslouchat brutální povídky o Sandmannovi, který dětem sype do očí písek. Nathanael ztotožňuje Sandmanna s advokátem Coppeliem, později s optikem Coppela (coppa italsky znamená oční důlek). Nathanael váha mezi dvěma ženami – mezi Klárou a Olimpií, zároveň také mezi realitou a fantazií. Klára je jeho snoubenka, která si myslí, že je tak trošku blázen. Nathanael pak pozná Olimpii, panenku, která umí říct jen pár stereotypních vět. Zamiluje se do ní díky její mlčenlivosti a chybějící duši. Již dospělý Nathanael Coppelia znovu uvidí, a to způsobí jeho životní krizi. Coppelius zničí Olimpii a Nathanael propadne šílenství. Žije pak však šťastně s Klárou, dokud nevystoupá na věž, kde znovu spatří Coppelia. Po tomto třetím setkání se Nathanael pokusí zabít Kláru, sám nakonec spáchá sebevraždu.
[editovat] Hudební dílo
Hoffmann ovlivnil i hudbu a to především prostřednictvím svých recenzí, které ovlivnily styl psaní hudebních recenzí na poměrně dlouhou dobu. Tyto recenze v r. 1963 souborně vydal Friedrich Schnapp pod názvem E.T.A. Hoffmann: Schriften zur Musik; Nachlese
[editovat] Odkazy
[editovat] Literatura
- František Xaver Šalda: Heslo E. T. A. Hoffmann v Ottově slovníku naučném
