Eduard Kreysa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eduard von Kreysa
Prezident Vrchního soudu c. k. zeměbrany
Ve funkci:
1916 – 1918
PředchůdceGeorg Balás
Nástupcefunkce zanikla
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-uherská armáda
Znak Československa Československá armáda
Hodnostgenerál III. třídy v.v. (1919), generál pěchoty (1917), polní podmaršál (1914), generálmajor (1910)

Narození18. února 1860
Hustopeče
Úmrtí28. dubna 1923 (ve věku 63 let)
Vídeň
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard von Kreysa (18. února 1860 Hustopeče24. dubna 1923 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské školy sloužil v c. k. armádě od roku 1877, řadu let strávil u různých jednotek c. k. zeměbrany. Na začátku první světové války se jako divizní velitel zúčastnil bojů na východní frontě. Ze zdravotních důvodů aktivní službu na frontě opustil a v letech 1916–1918 zastával funkci prezidenta Vrchního soudu c.k. zeměbrany. Ve vojsku dosáhl hodnosti generála pěchoty a byl povýšen do šlechtického stavu. Po zániku monarchie mu byla přiznána hodnost generála III. třídy ve výslužbě s nárokem na penzi v československé armádě (1919).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erb Eduarda Kreysy udělený při povýšení do šlechtického stavu (1917)

Po reálce v rodných Hustopečích získal vojenské vzdělání na kadetní škole v Brně (1875–1877). V hodnosti poručíka se v roce 1878 zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny, poté nastoupil k 45. pěšímu pluku, s nímž sloužil v Brně, Hradci Králové nebo Přemyšlu.[1] V roce 1888 přešel k jednotkám c. k. zeměbrany a v roce 1889 byl povýšen na kapitána. U různých zeměbraneckých pluků sloužil v Písku, Sankt Pölten, Vídni nebo Opavě a mezitím postupoval v hodnostech (major 1898, podplukovník 1901). Uplatnil se také jako pedagog, několik let působil na Zeměbranecké kadetní škole ve Vídni a v letech 1902–1905 byl jejím ředitelem.[2] V roce 1905 byl povýšen na plukovníka a od roku 1907 byl velitelem 27. zeměbraneckého pluku v Lublani.[3]

V roce 1910 dosáhl hodnosti generálmajora[4][5] a převzal velení 52. zeměbranecké brigády v Litoměřicích (1910–1913).[6] Od roku 1913 velel 13. pěší divizi zeměbrany ve Vídni[7] a k datu 1. května 1914 byl povýšen na polního podmaršála.[8] Se svou divizí byl na začátku první světové války povolán na východní frontu, kde byl začleněn do 4. armády generála Auffenberga[9][10] a zúčastnil se bojů v Haliči. Do léta 1915 bojoval v Karpatech, poté byl ze zdravotních důvodů z fronty odvolán. K datu 1. ledna 1916 byl jmenován do funkce prezidenta Vrchního soudu c. k. zeměbrany (Obersten Landwehr-Gerichtshofes) a v tomto úřadu setrval do konce války.[11] V roce 1917 dosáhl hodnosti generála pěchoty[12][13] a téhož roku byl povýšen do šlechtického stavu.

Po zániku monarchie požádal o zařazení do československé armády a k datu 17. prosince 1919 mu byla přiznána hodnost československého generála III. třídy ve výslužbě s nárokem na penzi.[14] Zemřel ve Vídni 24. dubna 1923 ve věku 63 let.[15]

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání, jako ředitel zeměbranecké důstojnické školy byl oceněn i zahraničními panovníky.[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 206, 358 dostupné online
  2. Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie für 1903; Vídeň, 1903; s. 120, 265, 217 dostupné online
  3. Schematismus der K.K. Landwehr und K.K. Gendarmerie für 1908; Vídeň, 1908; s. 114, 317 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1911; Vídeň, 1910; s. 118 dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 310 dostupné online
  6. Schematismus des K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie für 1912; Vídeň, 1911; s. 61, 133 dostupné online
  7. Schematismus der K.K. Landwehr und K.K. Gendarmerie für 1914; Vídeň, 1914; s. 49, 114 dostupné online
  8. Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 6 dostupné online
  9. Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1918; Vídeň, 1918; s. 17 dostupné online
  12. Služební postup Eduarda Kreysy in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 95 dostupné online
  13. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  14. Generálové III. třídy ve výslužbě 1919–1927 na webu valka.cz dostupné online
  15. KOUDELKOVÁ, Jana: Češi ve Vídni; Jihomoravský kraj, 2013; s. 110–111 ISBN 978-80-260-5548-8
  16. Přehled řádů a vyznamenání Eduarda Kreysy in: STEINTER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 168 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]