Dušan Spáčil (diplomat)
| JUDr. Dušan Spáčil | |
|---|---|
 Dušan Spáčil (rok 1988) | |
| III. tajemník stálé mise ČSR u OSN v New Yorku | |
| Ve funkci: 1956 – 1960 | |
| I. tajemník (referent pro záležitosti MAAE) na zastupitelském úřadu ve Vídni | |
| Ve funkci: 1962 – 1964 | |
| I. tajemník (později rada) na velvyslanectví v Moskvě | |
| Ve funkci: září 1964 – do září 1967 | |
| Ředitel Odboru mezinárodních organizací ministerstva zahraničních věcí (OMO MZV) | |
| Ve funkci: 1970 – 1971 | |
| Velvyslanec v USA | |
| Ve funkci: listopad 1971 – duben 1975 | |
| Předchůdce | Ivan Roháľ-Iľkiv |
| Nástupce | Jaromír Johanes |
| Náměstek ministra zahraničních věcí ČSSR Bohuslava Chňoupka | |
| Ve funkci: květen 1975 – březen 1983 | |
| Velvyslanec v SRN | |
| Ve funkci: duben 1983 – konec roku 1988[p. 1] | |
| Předchůdce | Jiří Götz |
| Nástupce | Dr. Milan Kadnár, CSc. |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ |
| Narození | 17. května 1929 Brno,  Československo |
| Úmrtí | 3. března 2003 Praha, Česko |
| Místo pohřbení | Modřanský hřbitov |
| Titul | JUDr. |
| Choť | Růžena (1928–2023; učitelka) |
| Rodiče |
|
| Děti |
|
| Alma mater | reálka; Právnická fakulta Univerzity Karlovy; Kyjev; Moskva |
| Profese | právník; diplomat; velvyslanec; politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dušan Spáčil (17. května 1929, Brno – 3. března 2003, Praha)[1][2] byl československý komunistický diplomat, velvyslanec v USA (1971–1975), náměstek ministra zahraničí (1975–1983) a velvyslanec v SRN (1983–1988).[p. 1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Rodinné zázemí[editovat | editovat zdroj]
Dušan Spáčil se narodil 17. května 1929[2] v Brně do rodiny Bedřicha Spáčila (1898–1974) a jeho manželky Sparty, která byla Italka. Během první světové války narukoval jeho otec do rakousko-uherské armády, poté přeběhl na italskou stranu a v letech 1918 až 1919 byl příslušníkem Československých legií v Itálii.[3] Po první světové válce Bedřich Spáčil působil jako ekonom.[3] Za druhé světové války se účastnil protiněmeckého odboje. V letech 1946 až 1947 byl komunistickým poslancem Ústavodárného Národního shromáždění. Na to zastával nějakou dobu funkci náměstka ministra financí a pak byl profesorem finančního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.
Studia[editovat | editovat zdroj]
Ke konci druhé světové války se Dušan Spáčil zapojil do protiněmeckého odboje.[3] Do KSČ vstoupil v červnu roku 1945.[3] Po skončení středoškolského studia a složení maturity na reálné škole zahájil v roce 1948 právnická studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, později pokračoval i v Kyjevě a v roce 1954 získal titul JUDr. na státní univerzitě v Moskvě.[3]
Diplomatická kariéra[editovat | editovat zdroj]
V československé komunistické diplomacii působil JUDr. Dušan Spáčil od srpna roku 1956 až do začátku roku 1990, kdy odešel do starobního důchodu.[3] Svoji kariéru odstartoval v letech 1956 až 1960 ve funkci III. tajemníka stálé mise ČSR u OSN v New Yorku. Následně pracoval krátké období v Odboru mezinárodních organizací ministerstva zahraničních věcí (OMO MZV). V první polovině šedesátých let 20. století (přesněji od roku 1962 do roku 1964) působil na nižší diplomatické pozici na zastupitelském úřadu ve Vídni jako I. tajemník – referent pro záležitosti MAAE. Následující tři roky (od září 1964 do září 1967) strávil na československém velvyslanectví v Moskvě kde byl zpočátku I. tajemníkem a později zastával funkci rady velvyslanectví.[3] Po skončení diplomatické mise v Moskvě byl v Praze znovu zařazen do Odboru mezinárodních organizací ministerstva zahraničních věcí (OMO MZV), kde jej zastihly i události Pražského jara 1968, během nichž patřil JUDr. Dušan Spáčil k obhájcům tzv. „starých pořádků“ (tj. ke konzervativnímu křídlu KSČ).[3][p. 2]
Po nástupu ministra Jána Marka na ministerstvo zahraničních věcí v roce 1969[p. 3] se Dušan Spáčil stal členem jeho užšího kabinetu; v letech 1970 až 1971 pak Dušan Spáčil řídil Odbor mezinárodních organizací ministerstva zahraničních věcí (OMO MZV).[3]
Funkci velvyslance v USA zastával v době od listopadu 1971 až do dubna 1975[p. 4] a po návratu zpět do Prahy se v květnu roku 1975 stal náměstkem ministra zahraničních věcí ČSSR Bohuslava Chňoupka. Bohuslav Chňoupek vykonával tuto funkci v letech 1971 až 1988, měl pět náměstků a Dušan Spáčil pro něj pracoval v této funkci až do března 1983.[3][p. 5]
Pozici velvyslance v SRN zastával od dubna 1983 do konce roku 1988.[3][p. 1] Po návratu do Prahy byl jmenován ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů (ÚMV). V této funkci jej zastihla sametová revoluce v listopadu 1989 a tak se JUDr. Dušan Spáčil vepsal do historie této instituce jako její poslední komunistický ředitel. Funkci vykonával až do února 1990, kdy odešel do starobního důchodu.[3]
Aktivity v důchodu[editovat | editovat zdroj]
Čas ve starobním důchodu věnoval zejména amatérskému malování, psaní memoárů a dalších knih.
Výtvarné aktivity[editovat | editovat zdroj]
Ve druhé polovině roku 1981 vystavoval Dušan Spáčil svoje obrazy a kresby na autorské výstavě v Černínském paláci v Praze.[6] O této výstavě informovalo periodikum Výtvarná kultura (vydávané Svazem českých výtvarných umělců) v roce 1981 (v ročníku 5, čísle 5) ve stati s názvem: Obrázky z domova i ciziny perem, tužkou, olejem i akavrelem [sic!], které vždy na místě zobrazeném k potěše sobě i přátelům nakreslil a namaloval Dušan Spáčil.[6]
Některé své texty související s výtvarným uměním publikoval Dušan Spáčil v kolektivním katalogu k výstavě Nationalgalerie Prag: Die Geschichte einer Sammlung (Von der Gotik bis zur klassischen Moderne) (Národní galerie Praha: Dějiny sbírky (Od gotiky ke klasické moderně)) konané v roce 1988 a také v kolektivním katalogu k výstavě Tschechische Malerei heute (České malířství v současnosti) v roce 1989.[6]
Dušan Spáčil je také autorem úvodních proslovů k autorské výstavě sochaře, malíře a řezbáře Vladimíra Preclíka Farbige Skulpturen (Barevné plastiky) (přelom let 1983/1984) a k autorské výstavě malíře, grafika a ilustrátora Josefa Lieslera Kontinuität und Wandel im Werk des Prager Künstlers (Kontinuita a změna v díle pražského umělce), která se konala koncem roku 1989 v německém Dortmundu.[6]
Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]
V roce 1995 vyšla jeho obsáhlá memoárová kniha My z Černína,[3] jež je označována za výrazně apologetickou a kde popisuje svoje vzpomínky na studia v Moskvě, svoje působení v New Yorku, na velvyslanectví v Moskvě, ale i na pražské jaro 1968. Rovněž se v této vzpomínkové knize věnuje etapě svého působení ve funkci velvyslance v USA ve Washingtonu (1971–1975), době, kdy byl náměstkem ministra zahraničních věcí (1975–1983) a nevynechává ani svoje angažmá coby velvyslance ČSSR v SRN (1983–1988). V roce 1997 vyšla další Spáčilova (poněkud útlejší) kniha Alpinský klobouk,[3] pojednávající o vzniku a bojích československých legií na frontě první světové války v Itálii.
Rodinný život[editovat | editovat zdroj]
JUDr. Dušan Spáčil byl ženatý; jeho manželka Růžena (* 1928) pracovala jako učitelka. V roce 1956 se jim narodil prvorozený syn Dušan a o deset let později druhorozený syn Aleš.
Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]
- SPÁČIL, Dušan. My z Černína: paměti československého diplomata. Vydání 1. Praha: Periskop, 1995. 357 stran, 16 nečíslovaných stran obrazových příloh. ISBN 80-901746-8-X.
- SPÁČIL, Dušan. Alpinský klobouk: vznik a boje československé legie v Itálii. Kojetín: KATOS, 1997. 103 stran; ISBN 80-902218-6-6.
- SPÁČIL, Dušan. Osudy socialismu: (pokus o analýzu). I. Říčany u Prahy: Orego, 1998. 39 stran; ISBN 80-86117-16-2.
- SPÁČIL, Dušan. Hovory z krkonošské hospody. Říčany u Prahy: Orego, 2001. 115 stran; ISBN 80-86117-46-4.
Posloupnosti[editovat | editovat zdroj]
| Velvyslanci ČSSR v USA | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: 1969–1972 Ivan Roháľ-Iľkiv |
1972–1976 Dušan Spáčil |
Nástupce: 1976–1982 Jaromír Johanes |
| Velvyslanci ČSSR v SRN[5] | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: 25. dubna 1974 – 25. dubna 1983 Jiří Götz |
26. dubna 1983 – 11. listopadu 1989 JUDr. Dušan Spáčil[p. 1] |
Nástupce: 20. února 1990 – 29. listopadu 1990 Dr. Milan Kadnár, CSc. |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d Pramen[5] tvrdí, že funkci velvyslance v SRN zastával do 11. listopadu 1989, ale pramen[3] uvádí ukončení jeho působení v SRN ke konci roku 1988.
- ↑ A byl to Dušan Spáčil, kdo na ministerstvu zahraničních věcí v roce 1969 patřil k zakládajícím členům SČSP.[3]
- ↑ Ján Marko byl československým ministrem zahraničních věcí v letech 1969 až 1971
- ↑ V USA působil Dušan Spáčil v době, kdy prezidentem Československé socialistické republiky by Ludvík Svoboda a v USA byl prezidentem Richard Nixon.
- ↑ Do jeho kompetence náměstka ministra zahraničních věcí ČSSR zpočátku náležel Mezinárodně právní odbor (MPO), Archivně dokumentační odbor (ADO) a také ministerstvu zahraničních věcí podřízená organizace Ústav mezinárodních vztahů (ÚMV), později i územní odbory, v jejichž referátu byly vztahy se zeměmi „kapitalistické“ Evropy.[3] Po penzionování Františka Krajčíra v roce 1978 naopak Dušan Spáčil v letech 1979 až 1983 řídil 1. a 2. tiskový odbor (1. TO a 2. TO), jejichž těžiště zájmu tvořily vztahy se SSSR a s ostatními socialistickými státy.[3][4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dušan Spáčil (* 1929) [online]. web: Databáze autorit NK ČR [cit. 2021-12-16]. Identifikační číslo: jn19990209788. Dostupné online.
- ↑ a b Osobnost: Dušan Spáčil (narozen 1929) [online]. web: Příjmení cz [cit. 2021-12-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r SPÁČIL Dušan (* 17. 5. 1929, Brno) [online]. web: Ministerstvo zahraničních věcí (specializovaný archiv) [cit. 2021-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Organizační struktura MZV ČR [online]. web: Ministerstvo zahraničních věcí ČR, rev. 2000-07-26 [cit. 2021-12-21]. Ke stažení ve formátu *.pdf (velikost 27 Kbytes). Dostupné online.
- ↑ a b Přehled německých velvyslanců v Praze a československých (do roku 1992)/ českých velvyslanců v Bonnu (do roku 1998)/ v Berlíně [online]. web: Velvyslanectví SRN v Praze [cit. 2021-12-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Dušan Spáčil (* 1929) – diplomat, malíř, kreslíř [online]. web: Informační systém: Archiv výtvarného umění [cit. 2021-12-18]. Velvyslanec v USA 1972, v Německu 26.04.1983 - 11.11.1989. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DEJMEK, Jindřich. Diplomacie Československa. Díl II., Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Vydání 1. Praha: Academia, 2013. 802 stran; strana 582; ISBN 978-80-200-2285-1. PhDr. Jindřich Dejmek (* 9. dubna 1965, Plzeň) je historik, který se věnuje dějinám československé zahraniční politiky a dějinám mezinárodních vztahů v 19. a 20. století.)
- Miloslav Rechcigl. Encyclopedia of Bohemian and Czech-American Biography (svazek 1). Vydalo nakladatelství AuthorHouse (10. listopadu 2016), 738 stránek, v jazyce anglickém jako paperback; ISBN 1524619884.(ISBN-13: 978-1524619886)
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Dušan Spáčil
- Ján Marko
- František Krajčír
- Seznam československých a českých vyslanců a velvyslanců ve Spojených státech amerických
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dušan Spáčil
- List of ambassadors of the Czech Republic to the United States (Seznam velvyslanců České republiky v USA)
