Dermatologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vrstvy kůže

Dermatologie (z řeckého δερμα, kůže a λόγος, slovo, přeneseně věda) neboli kožní lékařství je obor medicíny zabývající se kůží a jejími deriváty (vlasy, nehty, potní žlázy, atd.) a chorobami kůže.

Lékaři[editovat | editovat zdroj]

Lékař kožního lékařství - dermatolog - se specializuje na diagnózu a léčbu chorob kůže a kožních derivátů včetně nádorových onemocnění kůže. Je atestován v oboru dermatovenerologie, tedy chorob kožních (dermatologie) a pohlavních (venerologie).

Chirurg-dermatolog (v ČR obvykle označován jako korektivní dermatolog) provádí operace kožních nádorů metodami zahrnujícími i Mohsovu mikrochirurgickou metodu, operace za pomoci laseru, fotodynamickou terapii (PDT) a kosmetické metody s použitím botulotoxinu, skleroterapie, liposukce a augmentace ("zesílení") měkkých tkání.

Dermatopatologové mikroskopicky vyhodnocují vzorky tkání (histopatologie).

Dětští dermatologové (dermatologové pediatři) se specializují na diagnózu a léčbu chorob kůže u dětí.

Podobory[editovat | editovat zdroj]

Melanom - velmi zhoubný kožní nádor

Kůže je největší a nejvíce viditelný lidský orgán. Ačkoliv mnoho nemocí kůží se vyskytuje samostatně, některé z nich jsou projevem vnitřního onemocnění. Z tohoto důvodu jsou dermatologové vzděláváni i v oborech jako chirurgie, revmatologie (mnoho revmatologických onemocnění se může projevovat příznaky a změnami na kůži), imunologie, neurologie (tzv. “neurokutánní syndromy” jako neurofibromatóza a tuberózní skleróza), infekční nemoci a endokrinologie. Na významu získává i genetika.

Venerologie[editovat | editovat zdroj]

Venerologie je sesterský obor dermatologie, který diagnostikuje a léčí pohlavně přenosné choroby. Provázanost s dermatologií je dána především historicky tím, že řada pohlavně přenosných chorob se projevuje právě na kůži.

Flebologie[editovat | editovat zdroj]

Flebologie je podobor, který se zabývá problémy povrchového žilního systému. Dermatologie zde ve své působnosti hraničí s chirurgií.

Korektivní dermatologie[editovat | editovat zdroj]

Korektivní dermatologie byla po dlouhou dobu důležitou součástí oboru dermatologie. Na počátku dvacátého století kožní lékaři využívali dermabrazi k vyhlazení jizev po akné a metoda mikropřenosu tuku byla používána k vyplnění kožních defektů. Dermatologové specializující se v korektivní dermatologii typicky používají k potlačení známek stárnutí neinvazivní metody. Botox se používá od té doby, co ho americký Úřad pro léčiva a potraviny schválil pro ošetření (léčbu) vrásek. Botox se používá k minimalizování vrásek jako čelní vrásky a vějířků vrásek kolem očí. Vyplní se jím linky na obličeji a minimalizuje se objevování nových vrásek. K ošetření kůže se používají i metody využívající záření (lasery, intenzivní pulzní světlo, radiofrekvence, infračervené zážení, ultrafialové záření, rentgenové záření a fotodynamická terapie).

Dermatologická chirurgie[editovat | editovat zdroj]

Metody a techniky, které má chirurg-dermatolog k dispozici, zahrnují lasery, tradiční chirurgii, elektrochirurgii, kryochirurgii, fotodynamickou terapii (PDT), liposukci, blefaroplastika (kosmetická operace očních víček), minimálně invazivní plastické operace obličeje (např. “S-lift”) a různé lokální a injekční prostředky jako kožní výplně (např. přenos tuku a kyselina hylauronová). Někteří speciálně vyškolení chirurgové-dermatologové provádějí i Mohsovu mikrochirurgickou metodu, která může být účinná v boji s opakovanými výskyty rakoviny kůže nebo jejími neurčitými nebo těžkými formami.

Dermatologické vyšetření[editovat | editovat zdroj]

Dermatologické vyšetření se obvykle skládá z:

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Lokální terapie[editovat | editovat zdroj]

Léčiva ve formě masti

Kůže je maximálně přístupná pro lokální terapii. Antibiotické masti mohou pomoci eliminovat infekce, zatímco zánětlivé kožní choroby jako ekzém a psoriáza (lupénka) často reagují na masti s obsahem kortikoidů.

Farmakoterapie[editovat | editovat zdroj]

  • koupele - např. heřmánková koupel působí slabě protizánětlivě
  • obklady
    • vysýchavé
      • chladné a vlažné - ochlazují a působí protizánětlivě
      • teplé - zvyšují prokrvení, působí proti svědění
    • zapařující
  • léčivé roztoky
  • zásypy - vysušují a odmašťují kůži
  • tekuté pudry
  • oleje - zvláčňují a promašťují
  • masti
  • emulze
  • pasty

Fyzikální terapie[editovat | editovat zdroj]

Dermatologický laser

Systémová terapie[editovat | editovat zdroj]

Pomocí lokální terapie se ošetřuje mnoho kožních nemocí, dermatologové však využívají i celkové (systémové) podání léků. Pro léčbu kožních nemocí se používají antibiotika a léky k potlačení imunity nebo naopak prostředky ke zvýšení imunity. Isotretinoin se používá při vážných případech cystického akné vulgaris a často způsobuje celoživotní zmírnění příznaků tohoto hyzdícího onemocnění.

Chirurgická léčba[editovat | editovat zdroj]

Chirurgický zákrok provedený chirurgem-dermatologem může být nevyhnutelný, například při léčbě křečových žil nebo rakoviny kůže. Křečové žíly mohou být ošetřeny metodou zvanou skleroterapie (injekční aplikace prostředku, který žíly vyhladí) nebo laserem s dlouhými pulsy Nd:YAG. Nádory kůže mohou být odstraněny vyříznutím, kryochirurgií, rentgenovými paprsky nebo prostředkem zvaným imiquimod. Do péče dermatologa se může dostat i pacient s bércovými vředy (v ČR spadá péče o bércové vředy dermatologům nebo všeobecným chirurgům podle volby pacienta)

Psychodermatologie a hypnodermatologie[editovat | editovat zdroj]

Psychodermatologie a hypnodermatologie zahrnují využití hypnózy v kombinaci s jinými psychologickými terapiemi k léčbě nemocí kůže.

Dermatologická onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Dermatofagie

Historie[editovat | editovat zdroj]

Za první vědecký traktát o dermatologii je považována práce Geronima Mercurialiho De morbis cutaneis (“O nemocích kůže”) z roku 1572. O jednu z prvních fotografických dokumentací kožních nemocí se prvním desetiletí devatenáctého století zasloužili Balmanno Squire, Dr. Alfred Hardy, Dr. A. de Montméja, Dr. Howard Franklin Damon, Dr. George Henry Fox a Dr. Oscar G. Mason.

Atestace[editovat | editovat zdroj]

Atestace v ČR[editovat | editovat zdroj]

Atestace podle vyhlášky MZd. č. 361/2011 Sb.[editovat | editovat zdroj]

Vyhláška MZd. č. 185/2009 Sb. byla nahrazena realističtějšími požadavky pro řadu oborů. K 4.6.2011 však stále není známa náplň atestačního vzdělávání v oboru dermatovenerologie.

Atestace podle vyhlášky MZd. č. 185/2009 Sb.[editovat | editovat zdroj]

Dermatovenerologie byla zařazena mezi obory navazující na dvouletý interní nebo chirurgický kmen, teprve poté měla následovat tříletá specializační příprava. Toto zařazení vyvolalo silnou kritiku Ministerstva zdravotnictví vedeného Danou Juráskovou, dermatovenerologie se spolu s neurologií staly obory, na kterých se nejvíce poukazovalo na nerealistický a s odbornými společnostmi nekonzultovaný postup ministerstva při tvorbě vzdělávacích programů.

Starší atestace[editovat | editovat zdroj]

Úplné postgraduální (tj. po promoci na lékařské fakultě) vzdělání dermatolovenerologa trvá v ČR minimálně 5 let. Kromě práce pod dozorem zkušených lékařů na dermatologických pracovištích musí lékař v předatestační přípravě absolvovat stáž na interně, chirurgii (ideálně plastické chrurgii nebo i na korektivní dermatologii), na oddělení infekčního lékařství, v mikrobiologické laboratoři a na gynekologii.

Výcvikový program v Austrálii[editovat | editovat zdroj]

V Austrálii musí budoucí dermatolog absolvovat čtyři až šest let na lékařské fakultě, jeden rok praxe a nakonec alespoň jeden rok všeobecné nebo chirurgické služby v systému státních nemocnic. Potom se stane způsobilým pro atestaci v oboru dermatologie. Proces výběru je přísný a průhledný - kandidáti musí složit zkoušky z dermatologie a farmakologie a podstoupit sledovaný a hodnocený praktický výcvik ve všech aspektech lékařské a chirurgické dermatologie. Na konci pětileté atestace dělají účastníci kurzu celostátní písemnou zkoušku, která trvá dva dny. Úspěšní kandidáti potom postupují k praktické ústní zkoušce, která také trvá dva dny. Úspěšní kandidáti potom mohou u Australasian College of Dermatologists (Australasijská akademie dermatologů) požádat o status vědeckého pracovníka.

Výcvikový program v Indii[editovat | editovat zdroj]

V Indii je k získání postu dermatologa potřeba po absolvování lékařské školy nebo nemocniční praxe absolvovat ještě minimálně dvouletý (kvůli diplomu) nebo tříletý (pro MD – diplom z dermatologie, venerologie a leprologie) výcvik. Tato doba zahrnuje výcvik ve všech oblastech všeobecné dermatologie, korektivní dermatologie, dermatopatologie, dermatochirurgie, pohlavních chorob (včetně HIV) a leprologie. Na konci výcviku musí budoucí lékař úspěšně napsat testy a projít klinickými zkouškami. Absolventi postgraduálního studia obdrží diplom DVD (diplom z venerologie a dermatologie) a MD (dermatologie, venerologie a lepra). Mnoho odborných lékařů také usiluje o certifikát vydávaný národním výborem (pro ocenění „diplomovaného pracovníka národního výboru“). Jedním z největších dermatologických sdružení na světě je Indický svaz dermatologů, venerologů a leprologů (IADVL).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Knižní publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Jirásková, M.:Dermatovenerologie pro stomatology, Praha: Professional Publishing, 2001, ISBN 80-86419-07-X
  • Vosmík, F. a kol. Dermatovenerologie, Praha: Karolinum, 1999, ISBN 80-7184-633-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]