Daniel Altmaier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Daniel Altmaier
Daniel Altmaier na French Open 2022
Daniel Altmaier na French Open 2022
StátNěmeckoNěmecko Německo
Datum narození12. září 1998 (25 let)[1]
Místo narozeníKempen, Německo[1]
BydlištěKempen, Německo
Výška188 cm[1]
Hmotnost80 kg[1]
Profesionál od2014[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek2 072 647 USD
Dvouhra
Poměr zápasů18–44
Tituly0 ATP, 7 challengerů, 9 ITF
Nejvyšší umístění47. místo (2. října 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2022, 2023)
French Open4. kolo (2020)
Wimbledon1. kolo (2022)
US Open2. kolo (2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů3–18
Tituly0 ATP, 6 ITF
Nejvyšší umístění300. místo (31. ledna 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022)
French Open1. kolo (2022)
Wimbledon1. kolo (2022, 2023)
US Open1. kolo (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231005a5. října 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Altmaier (* 12. září 1998 Kempen, Severní Porýní-Vestfálsko) je německý profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a šest ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2023 na 47. místě a ve čtyřhře v lednu téhož roku na 300. místě. Trénuje ho bývalý hráč první světové desítky Alberto Mancini z Argentiny.[1]

V německém daviscupovém týmu debutoval v roce 2023 trevírskou kvalifikací proti Švýcarsku, v níž prohrál závěrečnou dvouhru se Stanem Wawrinkou. Švýcaři zvítězili 3:2 na zápasy. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupil ke dvěma mezistátním utkáním s bilancí 1–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1998 v Kempenu, městě ležícím v Severním Porýní-Vestfálsku, do rodiny Ukrajince Jurije a Rusky Galiny Altmaierových. Má sestru Evelyn. Tenis začal hrát v sedmi letech. Za preferovaný povrch uvedl tvrdý a za silný úder bekhend. Hovoří německy, rusky a anglicky.[4][5][6]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu ATP Tour debutoval v 18 letech květnovým Geneva Open 2017.[7][6] Do hlavní soutěže postoupil z kvalifikace přes Čecha Petra Michneva. Na úvod dvouhry jej zdolal osmadvacátý hráč žebříčku Sam Querrey. První zápas vyhrál na červnovém Antalya Open 2017, kde jako šťastný poražený kvalifikant rozhodl o výhře nad Dominikáncem Víctorem Estrellou Burgosem až v tiebreaku závěrečné sady. Přes Turka Marsel İlhan postoupil do čtvrtfinále opět po zvládnuté zkrácené hře třetího setu.[7] V něm jej zastavila světová šestašedesátka a pozdější vítěz Júiči Sugita z Japonska.[8]

Grandslamový debut zaznamenal jako 22letý z pozice 186. muže klasifikace v mužském singlu French Open 2020 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V ní na jeho raketě zůstali Tallon Griekspoor, Hiroki Morija a Ruben Bemelmans. Ve dvouhře se pak probojoval jako pátý pařížský kvalifikant od roku 2000 až do osmifinále.[9] Ve vítězných duelech s Felicianem Lópezem, turnajovou třicítkou Janem-Lennardem Struffem a osmým tenistou světa Matteem Berrettinim přitom neztratil žádný set.[9] Proti Italovi dosáhl první kariérní výhry nad členem elitní světové desítky.[6] Ve čtvrtém kole však nenašel recept na hráče ze světové dvacítky Pabla Carreña Bustu a nestal se tak nejníže postaveným čtvrtfinalistou Roland-Garros od Leconta z roku 1992, kdy mu patřilo 200. místo.[10][8]

První dvě semifinále na túře ATP si zahrál na dvou navazujících antukových turnajích, Croatia Open Umag 2021 a Generali Open Kitzbühel 2021. Na prvním z nich jej zdolal Francouz Richard Gasquet a na druhém Španěl Pedro Martínez.[6][8] Do hlavní soutěž série Masters premiérově nastoupil na říjnovém BNP Paribas Open 2021 v Indian Wells. Nejdříve oplatil porážku Querreymu a poté jej vyřadil osmadvacátý muž světa Grigor Dimitrov. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal po finále na knoxvillském challengeru 15. listopadu 2021, když mu na žebříčku ATP patřila 98. příčka. V sezóně 2022 prožil premiéru na Australian Open, Wimbledonu i US Open, ale vždy skončil v úvodním kole. Na Mutua Madrid Open 2023 postoupil do prvního čtvrtfinále Mastersu, přestože již v kvalifikaci podlehl Rakušanu Juriji Rodionovovi. Účast v madridské dvouhře mu zajistilo až odstoupení Carreña Busty. Přes krajana Yannicka Hanfmanna[11] a Španěla Jaumeho Munara se probojoval mezi poslední osmičku hráčů.[12] V této fázi nestačil na Chorvata Bornu Ćoriće.[13][8]

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (7 D; 0 Č)
ITF (9 D; 6 Č)

Dvouhra (16 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. červen 2016 Havré, Belgie antuka Belgie Maxime Authom 6–2, 6–2
2. červenec 2016 Knokke, Belgie antuka Norsko Casper Ruud 6–7(3–7), 6–1, 7–6(7–3)
3. Dec 2016 Dauhá, Katar tvrdý Spojené království Jonny O'Mara 7–5, 6–3
4. únor 2017 Bellevue, Švýcarsko koberec (h) Německo Tim Pütz 7–5, 7–6(7–5)
5. duben 2017 Dauhá, Katar tvrdý Francie Antoine Escoffier 6–4, 6–3
6. červen 2019 Kaltenkirchen, Německo antuka Švédsko Christian Lindell 6–1, 6–3
7. listopad 2019 Malibu, Spojené státy tvrdý USA Alexander Sarkissian 6–2, 6–4
8. listopad 2019 East Lansing, Spojené státy tvrdý (h) Belgie Michael Geerts 4–6, 6–3, 6–0
9. Dec 2019 Santo Domingo, Dominikánská republika tvrdý Spojené království Jan Choinski 6–3, 4–6, 6–4
1. červenec 2021 Braunschweig, Německo antuka Švýcarsko Henri Laaksonen 6–1, 6–2
2. srpen 2021 Lüdenscheid, Německo antuka Chile Nicolás Jarry 7–6(7–1), 4–6, 6–3
3. listopad 2021 Puerto Vallarta, Mexiko tvrdý Chile Alejandro Tabilo 6–3, 3–6, 6–3
4. May 2022 Heilbronn, Německo antuka Slovensko Andrej Martin 3–6, 6–1, 6–4
5. říjen 2022 Lima, Peru antuka Argentina Tomás Martín Etcheverry 6–1, 6–7(4–7), 6–4
6. listopad 2022 Guayaquil, Ekvádor antuka Argentina Federico Coria 6–2, 6–4
7. duben 2023 Sarasota, Spojené státy antuka Kolumbie Daniel Elahi Galán 7–6(7–1), 6–1

Čtyřhra (6 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. únor 2015 Colombo, Srí Lanka antuka Německo Tom Schönenberg Španělsko José Checa Calvo
Portugalsko Rui Machado 		6–7(6–8), 6–3, [11–9]
2. Sep 2016 Damme, Belgie antuka Německo Marvin Netuschil Německo Oscar Otte
Německo Tom Schönenberg 		6–2, 6–0
3. říjen 2016 Pula, Itálie antuka Německo Marvin Netuschil Itálie Claudio Fortuna
Itálie Omar Giacalone 		6–2, 6–0
4. listopad 2016 Mishref, Kuvajt tvrdý Švédsko Fred Simonsson Uzbekistán Sandžar Fajzijev
Uzbekistán Šonigmatdžon Šofajzijev 		7–6(7–3), 6–2
5. listopad 2016 Mishref, Kuvajt tvrdý Spojené království Marcus Willis Nizozemsko Roy de Valk
Francie Ronan Joncour 		6–1, 6–1
6. únor 2017 Bellevue, Švýcarsko koberec (h) Německo Marvin Netuschil Rakousko Maximilian Neuchrist
Nizozemsko David Pel 		7–5, 1–6, [11–9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniel Altmaier na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Daniel Altmaier na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20231005a5. října 2023
  2. ↑ Daniel Altmaier na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231005a5. října 2023
  3. ↑ Daniel Altmaier na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230430a30. dubna 2023
  4. ↑ MIRZA, Raz. French Open: Daniel Altmaier is Germany and Sky's rising star after his stunning run at Roland Garros. Sky Sports [online]. 2020-10-03 [cit. 2023-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Tennis - 2020 - ROLAND GARROS - October 3 - Daniel Altmaier [online]. ASAP Sports, 2020-10-03 [cit. 2023-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d Daniel Altmaier | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b Albot Ousts Second Seed Lorenzi In Antalya. ATP Tour, Inc. [online]. 2017-06-28 [cit. 2023-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-11. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d Daniel Altmaier | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b Altmaier Upsets Berrettini In Biggest Career Win. ATP Tour, Inc. [online]. 2020-10-03 [cit. 2023-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-08. (anglicky) 
  10. ↑ Pablo Carreno Busta Earns Roland Garros Clash Against Novak Djokovic. ATP Tour, Inc. [online]. 2020-10-05 [cit. 2023-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-07. (anglicky) 
  11. ↑ Tennis, ATP – Madrid Masters 2023: Altmaier beats Hanfmann. Tennis Majors [online]. 2023-04-30 [cit. 2023-04-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ ADLER, A., David. Lucky loser Altmaier eases past Munar to reach Quarter-Finals at Madrid Open. Tennisuptodate.com [online]. 2023-05-02 [cit. 2023-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Coric Ends Altmaier's Dream Madrid Run, Sets Alcaraz Clash. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-05-03 [cit. 2023-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Daniel_Altmaier&oldid=23242715“