Clostridium perfringens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Clostridium perfringens (dříve též C. welchii) je grampozitivní tyčinkovitá anaerobní sporulující bakterie z rodu Clostridium.[1] C. perfringens je v přírodě všudypřítomná a je běžně obsažena v rozkládající se vegetaci, mořském sedimentu, trávicí soustavě člověka i jiných obratlovců, na tělech hmyzu a v půdě.

Infekční charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Clostridium perfringens se běžně vyskytuje v infekcích jako benigní složka normální flóry.[2] V tomto případě je její role při onemocnění malá.

Infekce C. perfringens jsou prokázány u nekrózy tkáně, bakteriémie, enfyzematické cholicystitidy a u plynaté sněti, známé též jako klostridiální myonekróza. Toxin vznikající při plynaté sněti je znám jako α-toxin, vstupuje do plazmatické membrány buněk a tvoří v ní díry, které narušují normální funkci buňky.[3]

Po požití se bakterie množí a způsobuje koliku, průjem a někdy i nauzeu.

Účinky C. perfringens na mrtvá těla znají pracovníci v márnicích jako „tkáňový plyn“ a lze je zastavit jen nabalzamováním.

Otrava jídlem[editovat | editovat zdroj]

Ve Velké Británii a USA je bakterie C. perfringens třetí nejčastější příčinou nemocí z potravin. Hlavní útočiště poskytuje bakteriím nedostatečně tepelně upravené maso.[3] Enterotoxin Clostridium perfringens (CPE) způsobující onemocnění je termolabilní (rozkládá se při 74 °C) a lze ho zjistit v nedostatečně tepelně upraveném kontaminovaném jídle a ve fekáliích.[4]

Inkubační doba je 6 až 24 hodin (nejčastěji 10-12 h) po požití kontaminované potravy. Často se jedná o maso, které bylo sice dobře připraveno, ale příliš dlouho před konzumací. Protože C. perfringens tvoří spory, které přežijí teploty při vaření, tyto při dlouhém odstavení jídla vyklíčí a vyvinou se infekční bakteriální kolonie. Mezi typické příznaky nemoci patří břišní křeče a průjem; zvracení a horečka nejsou obvyklé. Stav obvykle vymizí během 24 hodin. Velmi zřídka se objevují smrtelné případy klostridiální nekrotizující enteritidy (též známé jako Pig-Bel) způsobované kmenem „typu C“, který produkuje silně ulcerativní β-toxin. Tento kmen se často vyskytuje v Papui-Nové Guinei.

Je pravděpodobné, že mnoho případů otrav jídlem kontaminovaným C. perfringens zůstává subklinických, protože protilátky proti toxinu jsou v populaci běžně rozšířené. To vede k závěru, že většina populace prožila otravu jídlem způsobenou C. perfringens.[3]

Plynatá sněť[editovat | editovat zdroj]

Clostridium perfringens je nejčastějším bakteriálním původcem plynaté sněti.

  • Gangréna (sněť) je nekróza tkáně. Plyn produkovaný při tomto procesu tvoří bublinky ve svalové tkáni a zapáchá.
  • Po rychlém a destruktivním lokálním šíření (které trvá několik hodin) dochází k systémovému šíření bakterií a bakteriálního toxinu, které může vést k smrti.
  • Spory mohou za vhodných podmínek vyklíčit v anaerobní grampozitivní bakterie.
  • Jedná se o saprofyty, vyskytují se tedy v půdě, rozkládají rostliny a lidské a zvířecí fekálie.
  • Bakterie produkují cytotoxin, který zabíjí buňky.
  • Traumatické rány se musí vyčistit. Pokud tak nelze učinit, neměly by se zašívat.
  • Spory mohou přežít var. Pro dosažení sterility je nezbytná sterilizace v autoklávu.
  • Penicilin zabíjí bakterie, proto je penicilinová profylaxe užitečná při znečištěných ranách nebo po amputacích dolních částí nohou.
  • Při zaznamenání klinických příznaků nemoci by se nemělo čekat na laboratorní výsledky.
  • Rychlá a odpovídající chirurgická péče je rozhodující pro správnou léčbu.
  • Je-li injikovaný adrenalin kontaminován sporami, může dojít ke katastrofální reakcím.
  • Bakterie snadno rostou na krevním agaru za anaerobních podmínek a často tvoří zónu hemolýzy.

Charakteristika kolonie[editovat | editovat zdroj]

Kolonie C. perfringens na agarové destičce z vaječného žloutku ukazuje bílá sraženina

Na destičkách krevního agaru tvoří anaerobně rostoucí C. perfringens β-hemolytické, ploché, hrubé, průsvitné rozšiřující se kolonie s nerovnými okraji. Naglerova agarová destička obsahující 5 - 10 % vaječného žloutku se používá k identifikaci kmenů produkujících α-toxin, difundující lecitinázu, která interaguje s lipidy ve žloutku a tvoří charakteristickou sraženinu okolo kolonií. Polovina destičky je naočkována antitoxinem pro kontrolu identifikace.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Clostridium perfringens na anglické Wikipedii.

  1. Ryan KJ; Ray CG (editors). Sherris Medical Microbiology. 4th. vyd. [s.l.] : McGraw Hill, 2004. ISBN 0-8385-8529-9.  
  2. Wells CL, Wilkins TD. Clostridia: Sporeforming Anaerobic Bacilli. In: Barron's Medical Microbiology (Barron S et al., eds.). 4th. vyd. [s.l.] : Univ of Texas Medical Branch, 1996. (via NCBI Bookshelf) ISBN 0-9631172-1-1.  
  3. a b c Warrell et al.. Oxford Textbook of Medicine. 4th. vyd. [s.l.] : Oxford University Press, 2003. ISBN 0-19-262922-0.  
  4. Murray et al.. Medical Microbiology. 6th. vyd. [s.l.] : Mosby Elsevier, 2009. ISBN 978-0-323-05470-6.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]