Borovice Heldreichova

Borovice Heldreichova
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	pinofyty (Pinophyta);
Třída	jehličnany (Pinopsida);
Řád	borovicotvaré (Pinales);
Čeleď	borovicovité (Pinaceae);
Rod	borovice (Pinus);
Podrod	Pinus;
Sekce	Pinus;
Podsekce	Pinus;
Binomické jméno
	''Pinus heldreichii''; H. Christ, 1863
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice Heldreichova (bělokorá) (Pinus heldreichii) je evropská dvojjehličná borovice, rostoucí v horských polohách především na vápencích na Balkáně, kde se střídá s borovicí rumelskou, která zde roste na žule.

Synonyma

• Pinus leucodermis Antoine (1864)

Pod tímto názvem je uváděna velmi často a některými (i současnými) dendrology jsou dokonce uváděny v systematice oba názvy pro dva odlišné druhy borovic.

Vzhled

Strom podobný borovici černé, až 35 m vysoký, zavětvený až k zemi.

Koruna kuželovitá, borka tenká, popelavá, dole hranatě šupinovitá.

Větve a letorosty jsou šedohnědé, letorosty jsou na rozdíl od podobné borovice černé ojíněné.

Pupeny podlouhle vejčité, šedobělavé s bílými špičkami, bez pryskyřice.

Jehlice po 2, dlouhé 4-9 cm, nahloučeny štětkovitě na konci větviček, tuhé, leskle zelené.

Šišky jednotlivé, vejčité, 7-8 x 2,5 cm, nezralé tmavě fialové, zralé hnědé. Spodní šupiny mají štítek jehlancovitě zdvižený, s pupkem špičatým, ke spodině šišky zahnutým.

Semena okřídlená, elipsovitá, 6-7 mm velká.

Výskyt

Na balkánském poloostrově, v Bulharsku, Itálii, a Turecku, ale těžiště jejího výskytu je především v Albánii. Roste v nadmořských výškách 1.200-2.200 m na vápencových a dolomitových pohořích.

Ekologie

Je výrazně vázána na vápencové podloží a nesnáší kyselé půdy.

Využití

U nás je vyhledávanou okrasnou dřevinou, přestože se v některých lokalitách (na kyselých půdách) obtížně pěstuje.

Zajímavost - borovice šmidtka

Zajímavý exemplář tohoto druhu nalezl v r. 1926 tehdejší tajemník Čs. dendrologické společnosti, Eugen Šmidt v Bosenských horách u Sarajeva v nadmořské výšce 1.900 m. Byl kompaktní, kuželově keřovitý, asi 3m vysoký a zřejmě minimálně 100 let starý. V Průhonicích byl naroubován na borovici lesní a dodnes roste v průhonickém alpinu. Ani původní strom v Bosně, ani jeho roubovance nikdy neměly šišky. Protože rostla poblíž borovice kleč, Šmidt se domníval, že jde o křížence P. heldreichii x P. mugo.

Dnes je tento kultivar, u nás známý jako „borovice šmidtka“, označován různými latinskými názvy, ale jeho správný název je P. heldreichii ´Smidtii´. Velice často se roubuje pro okrasné výsadby a alpina. V arboretu Sofronka byl mnohokrát roubován a je zajímavé, že z jednoho roubovance vyrostla normální stromovitá forma P. heldreichii. To by znamenalo, že původní stromek v Bosně byl s největší pravděpodobností čarověník borovice Heldreichovy, který převládl a potlačil původní stromovitou formu. To samé se v Arboretu Sofronka objevilo u 5 let starého semenáče sibiřské limby: čarověník převládl a potlačil normálně rostoucí části a dnes je pravokořenným čarověníkem.

Literatura

BUSINSKÝ, R. (1989): Beitrag zur Taxonomie und Nomenklatur von Pinus heldreichii Christ und P. leucodermis Antoine sowie des Kultivars ’Smidtii’. Mitteil. der Deutsche Dendrol. Ges. 79: 91–106.

PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.

POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.