Borax

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Borax
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecNa2B4O7·10H2O
Identifikace
Barvabezbarvý, bílý, šedý…
Vzhled krystalukrátce prizmatické
Soustavajednoklonná
Tvrdost2 – 2½
Leskmatný
Štěpnostdokonalá
Index lomunα = 1,447
nβ = 1,469
nγ = 1,472
Vrypbílý
Hustota1,71 g ⋅ cm−3
Rozpustnostve vodě
Ostatnínasládlá chuť

Borax (Wallerius, 1748), dříve též tinkal, hydrát tetraboritanu sodného, je jednoklonný minerál.

Název pochází z arabského buraq – bílý. Dřívější název tinkal pochází ze středověku, kdy byl borax do Evropy dovážen z Tibetu.[1]

Původ[editovat | editovat zdroj]

V ložiscích evaporitů, vysrážením ve slaných jezerech, jako výkvěty na půdách v aridních oblastech.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Krystaly obvykle krátce až dlouze (do 10 cm) prizmatické [001], tabulkovité {100}, často rýhované rovnoběžně s [110]. Tvoří také celistvé agregáty. Dvojčatí vzácně podle {100}.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 2 – 2½, křehký, hustota 1,71 g/cm³, štěpnost podle {100} dokonalá, podle {110} méně dokonalá, lom lasturnatý
  • Optické vlastnosti: Barva: bezbarvý, šedá, šedobílá, modrá, zelená, bezbarvý v procházejícím světle. Lesk skelný, mastný, průhlednost: průsvitný až neprůhledný, vryp bílý.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Na 12,06 %, B 11,34 %, H 5,29 %, O 71,32 %. Rozpustný ve vodě a v kyselinách. Před dmuchavkou taje a tvoří průsvitné kuličky. Pokud se do roztavené kuličky přidá nepatrné množství nějaké látky, kulička se zbarví. Tohoto se využívá, jako jednoduchého identifikačního prostředku, pro stanovení prvků, obsažených v látce. Na vzduchu rychle ztrácí vodu, matní a rozpadá se v jemný prášek – tinkalkonit.

Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Zdroj boru. Další použití má v chemickém a potravinářském průmyslu, sklářství, papírenství, v zemědělství jako hnojivo a při kovářském svařování a tvrdém pájení jako tavidlo. Pro tyto účely je též připravován uměle.

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Řídce se vyskytující minerál.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1951) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume II, 339–341
  • ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]