Bitva na Mechové hoře
| Bitva na Mechové hoře | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Ruská občanská válka | |||
.png) Řeka Miass poblíž bojiště (snímek pořízený legionáři, červen 1918) | |||
| Trvání | 1. červen 1918 | ||
| Místo | Miass, Čeljabinská oblast | ||
| Výsledek | Drtivé československé vítězství | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
.svg){kind=small}
Bitva na Mechové hoře byla menším válečným střetem mezi jednotkami čs. legionářů a vojáky bolševiků v rámci rané fáze Sibiřské anabáze legionářských vojsk. Proběhla 1. června 1918 v okolí železniční stanice města Miass v centrálním Rusku. Legionáři po odražení útoku bolševiků přešli do protiútoku a vytlačili nepřítele z jeho pozic na nedalekém vrcholu, tzv. Mechové hoře. Vítězství dopomohlo, spolu s dalšími střety toho období, mj. bitvy u Lipjag, ke spojení všech čs. oddílů, k němuž došlo v západní části Sibiře symbolicky 6. července 1918 u Miňjar a nakonec nepřímo i ve východní části ve stanici Olovjanaja.[1]
Průběh[editovat | editovat zdroj]
Po uzavření separátního míru mezi bolševickým Ruskem a Ústředními mocnostmi podepsali představitelé československého odboje s novou ruskou vládou dohodu o přesunu legionářských jednotek do Francie přes Vladivostok. V květnu 1918 však, za okolností propukající ruské občanské války, začalo docházet k stále častějším útokům na legionáře ze strany bolševiků, a začali se tak znovu ozbrojovat, bránit se těmto útokům a prostřednictvím svých vlaků se dále přesouvat na východ směrem k Vladivostoku.
27. května 1918 došlo na železniční stanici města Zlatoust k útoku bolševických sil na štábní vlak 1. střeleckého pluku. Jelikož po něm zůstala souprava nepojízdná, bylo zhruba 40 legionářů nuceno vydat se pěšky směrem k městu Miass, ležící na stejnojmenné řece. Zde byla před několika dny místními obyvateli svržena zdejší bolševická vláda a následný příjezd vlaku 2. střeleckého pluku byl místními přijat s nadšením. Ozbrojenci Rudé armády však legionáře pronásledovali a v počtu asi 900 mužů zaujali pozice na tzv. Mechové hoře, ležící několik kilometrů od města. V Miassu pak bylo soustředěno přibližně 250 legionářů, především z týlového armádního zázemí (štábní důstojníci, telefonisté, členové vojenské kapely, řemeslníci aj.).
Dne 1. června podnikly síly Rudé armády útok proti legionářským pozicím v oblasti železniční stanice Miass. Ten byl obránci rychle a efektivně odražen, legionáři následně vyrazili do protiútoku proti bolševickým pozicím na nedaleké Mechové hoře, pod velením pozdějšího generála Františka Havla. Bolševici byli touto vojenskou akcí zaskočeni a bez většího odporu se následně dali na ústup, po kterém byli nuceni vyklidit své vyvýšené pozice.
Bitva tak skončila vítězstvím legií. Na sovětské straně bylo nejméně 150 mrtvých a mnoho raněných. Na čs. straně padlo 14 mužů a několik desítek jich bylo zraněno. Jedním z padlých byl také Jaroslav Novotný, hudební skladatel a příslušník vojenské kapely, významná hudební postava v legionářských oddílech. K útoku proti nepříteli, pro nedostatek střelných zbraní, byl při útoku údajně ozbrojen pouze holí.
,_cca_1918.png)
Důsledky[editovat | editovat zdroj]
V dalších dnech si jednotky legií v boji proti bolševickým silám připsaly další vítězství, mj. u obce Lipjagy a u Beznčuku (Bezenčuku) v Povolží, čímž si otevřely cestu dále na východ. Blokováním sibiřské magistrály čs. legionáři zcela zastavili přepravu německých a rakousko-uherských zajatců na západní a italskou frontu. Několik set tisíc zajatců tak nikdy neposílilo na Paříž útočící německé sbory. Čechoslováci, jejichž jediným cílem byla přeprava do Francie, se sice na západní frontu z Ruska nedostali (s výjimkou necelých tří tisíc, kteří byli z Masarykova příkazu dopraveni do Francie lodí tzv. „Severní cestou“ přes Archangelsk a Murmaň-Murmansk), avšak svou činností na magistrále pomohli dohodovým spojencům tuto frontu zachránit.
V umění[editovat | editovat zdroj]
Bitva je zachycena také v povídce Muzikant Novotný[2] spisovatele a legionáře Františka Langera, věnovaná osobnosti Jaroslava Novotného, Langerova spolubojovníka a osobního přítele.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3
- ↑ Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2022-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-01.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FIBICH, Karel a Miloš KAŠLÍK. Povstalci. Praha: Vydavatelství Za svobodu, 1933. sv. Díl 3, s. 12. Dostupné online
- GAJDA, Radola. Moje paměti: Československá anabase. Zpět na Urál proti bolševikům. Admirál Kolčak. Praha: Vesmír, 1920, s. 35. Dostupné online
- MEDEK, Rudolf a Památník odboje (instituce). Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. Praha: nákladem vlastním, 1928. sv. Kniha třetí. Díl IV, s. 351. Dostupné online
- Oslavy 20 let praporu pěšího pluku 1 "Mistra Jana Husi" v Českých Budějovicích 29. červen - 1. červenec 1934. Praha-Bubeneč: Redakce časopisu "Naše vojsko", 1934, s. 21. Dostupné online
- ZEMAN, Adolf. Cestami odboje. V Praze: Pokrok, 1928. sv. Díl IV, s. 82. Dostupné online
