Čeljabinský incident

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Čeljabinský incident je název události, která se stala 14. května 1918 v ruském Čeljabinsku. Vedla ke konfliktu mezi československými legionáři a bolševiky.

Popis[editovat | editovat zdroj]

V Čeljabinsku stály zadržené vlaky 3. a 6. československého střeleckého pluku. Dne 14. května 1918 čeljabinským nádražím projížděl dopoledne směrem na západ vlak s maďarskými, německými a rumunskými válečnými zajatci. Vlak v Čeljabinsku potom nějakou dobu stál. Čechoslováci, když viděli špatné podmínky zajatců, darovali jim ze soucitu část ze svých potravin a tabáku. Když se však vlak rozjel, z jednoho vagónu vlaku někdo úmyslně hodil kus železa po jednom z československých legionářů. Střelec Ducháček ze 6. střeleckého pluku „Hanáckého“ byl vážně raněn a zůstal ležet v bezvědomí. Rozzuření kamarádi zraněného legionáře vlak se zajatci dostihli a pachatele na místě utloukli k smrti. Ostatní zajatci potom vypovídali, že viník ještě před výjezdem ze stanice prohlašoval, že než odjedou, musí si zabít alespoň jednoho Čecha. Místní sovět při vyšetřování zatkl československou stráž, která incidentu přihlížela. 17. května českoslovenští legionáři stráž osvobodili a obsadili město. V průběhu léta a podzimu 1918 kolem 45 000 příslušníků Československého armádního sboru (většinu tvořili Češi, nepatrnou minoritu pak Slováci, zejména sedmý pěší střelecký pluk "Tatranský" a druhý jízdní pluk "Nitranských kozáků") obsadilo v Rusku střední Povolží, jih Sibiře, sever Kazachstánu a severovýchod Číny, vše o celkové územní rozloze 1 500 000 km² (pro porovnání současná Česká republika má rozlohu 78 864 km2). Bylo to území, které se rozkládalo kolem transsibiřské magistrály. Následný ústup Čechoslováků na východ a jejich návrat přes půl světa zpátky do vlasti, který trval až do roku 1920, se nazývá sibiřská anabáze.

Akce Čechoslováků pomohly mocnostem Dohody, daly T. G. Masarykovi a E. Benešovi politickou moc a umožnily tak vznik samostatného československého státu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]