Bis(trimethylsilyl)amidy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bis(trimethylsilyl)amidový ligand navázaný na kov M

Bis(trimethylsilyl)amidy jsou komplexy tvořené kationty kovů a bis(trimethylsilyl)amidovými anionty jako ligandy, patřící mezi amidy kovů.

V důsledku přítomnosti objemných uhlovodíkových skupin jsou tyto komplexy lipofilní a tím i rozpustné v nepolárních organických rozpouštědlech.; tím se liší od halogenidů kovů, které se rozpouští pouze v reaktivních rozpouštědlech. Molekuly těchto stericky zatížených sloučenin se mohou vyskytovat jako monomery, dimery, nebo tetramery. Protože obsahují zásadité skupiny, tak reagují i se slabě protickými molekulami.[1] První výzkumy této skupiny ligandů provedli H. Bürger a U. Wannagat.[2][3]

Ve vzorcích komplexů se bis(trimethylsilyl)amidy označují hmds, (například M(N(SiMe3)2)3 = M(hmds)3) čímž se odkazuje na hexamethyldisilazan ze kterého se připravují.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Mimo komplexy prvků 1. a 2. skupiny se příslušné bis(trimethylsilyl)amidy připravují reakcemi bezvodých chloridů kovů (často vysoušených pomocí thionylchloridu[4]) s bis(trimethylsilyl)amidy alkalických kovů; reakce tedy patří mezi podvojné záměny:

MCln + n Na(hmds) → M(hmds)n + n NaCl

Chlorid alkalického kovu vznikající jako vedlejší produkt se zpravidla vysráží, a může tak být oddělen filtrací. Zbývající bis(trimethylsilyl)amid se poté přečišťuje destilací nebo sublimací.

Model molekuly Fe[N(SiMe3)2]2; bilá = H, šedá = Fe, modrá = N, modrozelená = Si.

Komplexy kovů 1. skupiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích bis(trimethylsilyl)amid lithný, bis(trimethylsilyl)amid sodný a bis(trimethylsilyl)amid draselný.

Lithný, sodný a draselný bis(trimethylsilyl)amid lze zakoupit. Mimo rozpouštědlo vytváří lithný[5] a sodný[6] komplex trimery a draselný dimer.[7]

Lithný komplex lze připravit reakcí n-butyllithia a bis(trimethylsilyl)aminu:[8]

nBuLi + HN(SiMe3)2 → Li(hmds) + butan

Popsána byla také reakce tavenin kovů s bis(trimethylsilyl)aminem:[9]

M + HN(SiMe3)2 → MN(SiMe3)2 + 1/2 H2

Silylamidy alkalických kovů jsou rozpustné v mnoha organických rozpouštědlech, kde vytvářejí shluky, a používají se v organické chemii jako silné nenukleofilní zásady, také se z nich připravují další syntézy nebo bis(trimethylsilyl)amidy.

Komplexy kovů 2. skupiny[editovat | editovat zdroj]

Vápenatý a barnatý komplex lze získat reakcí jodidu vápenatého nebo chloridu barnatého s&nbp;bis(trimethylsilyl)amidem draselným nebo sodným;[10][11] takováto příprava ale často vede k produktům s příměsí draslíku. Vylepšená příprava, bez příměsí draslíku, se provádí reakcí benzyldraslíku s jodidem vápenatým, a následně s bis(trimethylsilyl)aminem:[12]

2 BnK + CaI2 + THF → Bn2Ca(thf) + KI
Bn2Ca(thf) + 2 HN(SiMe3)2 → Ca(hmds)2 + 2 C6H5CH3 + THF

Hořečnaté silylamidy je možné vytvořit s využitím dibutylhořčíku, dostupného jako směs n-butyl- a s-butyl-izomeru. Dibutylhořčík deprotonuje amin za vzniku bis(trimethylsilyl)amidu hořečnatého.[13]

Bu2Mg + 2 HN(SiMe3)2 → Mg(hmds)2 + 2 C4H10

Oproti komplexům alkalických kovů není skupina N-H u bis(trimethylsilyl)aminu dostatečně kyselá, aby reagovala s kovy 2. skupiny, ale příslušné komplexy se dají připravit z bis(trimethylsilyl)amidu cínatého a příslušného kovu:

M + 2 HN(SiMe3)2 → M(hmds)2 + H2 (M = Mg, Ca, Sr, Ba)
M + Sn(hmds)2 → M(hmds)2 + Sn

Tyto reakce se vyznačují dlouhým trváním a za přítomnosti koordinujících rozpouštědel jako je dimethoxyethan se tvoří adukty; k získání čistých komplexů je tak třeba použít nekoordinující rozpouštědlo, například benzen nebo toluen.[14]

Bis(trimethylsilyl)amidy p-kovů[editovat | editovat zdroj]

Bis(trimethylsilyl)amid cínatý se připravuje z chloridu cínatého[15] a lze jej zakoupit. Slouží k přípravě dalších bis(trimethylsilylamidů) prostřednictvím transmetalací. Bis(trimethylsilyl)amidy prvků 13. skupiny[16] a bismutité bis(trimethylsilyl)amidy[17] se připravují podobně; hlinitý komplex lze získat i reakcí hydridu lithno-hlinitého s příslušným aminem:[16]

LiAlH4 + 4 HN(SiMe3)2 → Li(hmds) + Al(hmds)3 + 4 H2

Na přípravu tetranitridu tetrasíry lze použít bis(trimethylsilyl)amid [(Me3Si)2N]2S jako prekurzor obsahující předem vytvořené vazby S–N. [(Me3Si)2N]2S se vytváří reakcí bis(trimethylsilyl)amidu lithného a chloridu sirnatého (SCl2).

2 [(CH3)3Si]2NLi + SCl2 → [((CH3)3Si)2N]2S + 2 LiCl

Bis(trimethylsilyl)amid [((CH3)3Si)2N]2S reaguje se směsí SCl2 a sulfurylchloridu (SO2Cl2) za vzniku S4N4, trimethylsilylchloridu, a oxidu siřičitého:[18]

2[((CH3)3Si)2N]2S + 2 SCl2 + 2 SO2Cl2 → S4N4 + 8 (CH3)3SiCl + 2 SO2

Tetranitrid tetraselenu, Se4N4, je možné vytvořit z chloridu seleničitého a [((CH3)3Si)2N]2Se. Bis(trimethylsilyl)amid používaný při této reakci se získává z chloridu seleničitého (SeCl4), dichloridu diselenu (Se2Cl2) a bis(trimethylsilyl)amidu lithného.[19]

Komplexy d-prvků[editovat | editovat zdroj]

Pevný bis(trimethylsilyl)amid zinečnatý; tající při 12,5 °C
Tris{bis(trimethylsilyl)amid titanitý (vlevo) a vanaditý (vpravo)

Bis(trimethylsilyl)amidy se mohou připravovat reakcemi halogenidů (obvykle chloridů) kovů a bis(trimethylsilyl)amidů alkalických kovů.[3] Existuje několik výjimek, například Ti{N(SiMe3)2}3 a V{N(SiMe3)2}3 se získávají z rozpustných prekurzorů, TiCl3(NMe3)2 a VCl3(NMe3)2.[20] The melting and boiling points of the complexes decrease across the series, with Group 12 metals being sufficiently volatile to allow purification by distillation.[21]

Také jsou známy železnaté i železité bis(trimethylsilyl)amidy. Fe[N(SiMe3)2]3 se získává z chloridu železitého a bis(trimethylsilyl)amidu lithného[22] a jde o vysokospinový paramagnetický komplex s 5 nespárovanými elektrony.

FeCl3 + 3LiN(SiMe3)2 → Fe[N(SiMe3)2]3 + 3LiCl

Odpovídající železnatou sloučeninu, Fe[N(SiMe3)2]2, je možné vytvořit obdobným způsobem z chloridu železnatého:[23]

FeCl2 + 2LiN(SiMe3)2 → Fe[N(SiMe3)2]2 + 2LiCl
Bis(trimethylsilyl)amid železitý}

Tmavě zelený komplex Fe[N(SiMe3)2]2 vytváří dvě různé formy. V plynném skupenství jde o monomer a železnatá centra mají symetrii S4.[24] V pevné podobě vytváří dimer s trigonálně rovinnými kovovými centry a můstkovými amidovými skupinami.[25] Nízké koordinační číslo komplexu je způsobeno převážně sterickými efekty bis(trimethylsilyl)amidové skupiny, komplex ale na sebe také navazuje tetrahydrofuran (THF) za vzniku aduktu, {(THF)Fe[N(SiMe3)2]2}.[26]Podobné vlastnosti mají Mn(hmds)2 a Co(hmds)2, v plynném skupenství monomerní[24] a v krystalické podobě dimerní.[27][28] Obzvláště náchylné k oligomerizaci jsou komplexy prvků 11. skupiny, které se v pevném skupenství vyskytují jako tetramery.[29][30][31] Bis(trimethylsilyl)amidy kovů 12. skupiny vykazují Lewisovskou kyselost.[32]

Sloučenina Vzhled teplota tání (°C) teplota varu (°C) spin poznámky
Komplexy 3. skupiny
Sc(hmds)3[33] Bezbarvá pevná látka 172-174 S = 0
Y(hmds)3 Bílá pevná látka 180-184 105 °C/10 mmHg (subl.) S = 0 Komerčně dostupný
Komplexy 4. skupiny
Ti(hmds)3[33] Modrá pevná látka S = 1/2 Připravuje se z TiCl3(N(CH3)3)2
Komplexy 5. skupiny
V(hmds)3[34] Tmavě fialová pevná látka 174-176 S = 1 Připravuje se z VCl3(N(CH3)3)2
Komplexy 6. skupiny
Cr(hmds)3[3][33] Zelená pevná látka 120 110 / 0,5 mmHg (subl.) S = 3/2
Komplexy 7. skupiny
Mn(hmds)2[3][24] 100 / 0,2 mmHg S = 5/2
Mn(hmds)3[35] Fialová pevná látka 108-110 S = 2
Komplexy 8. skupiny
Fe(hmds)2[36] Světle zelená pevná látka 90-100 / 0,01 mmHg
Fe(hmds)3[33] tmavě zelená pevná látka 120 / 0,5 mmHg (subl.) S = 5/2
Komplexy 9. skupiny
Co(hmds)[37] Černá pevná látka V pevné podobě tetramerní
Co(hmds)2[2] zelená pevná látka 73 101 / 0,6 mmHg
Co(hmds)3[35] tmavě zelená pevná látka 86-88 S = 2
Komplexy 10. skupiny
Ni(hmds)[38] Černá pevná látka >250 V pevné podobě tetramerní
Ni(hmds)2[3] Červená kapalina 80 / 0,2 mmHg
Komplexy 11. skupiny
Cu(hmds)[3] Bezbarvá pevná látka 180 / 0,2 mmHg (subl.) S = 0
Ag(hmds)[30] Bezbarvá pevná látka S = 0 nerozpustný v uhlovodících a diethyletheru
Au(hmds)[31] Bezbarvá pevná látka S = 0
Komplexy 12. skupiny
Zn(hmds)2[21] Bezbarvá kapalina 12,5 82 / 0,5 mmHg S = 0 komerčně dostupný
Cd(hmds)2[21] Bezbarvá kapalina 8 93 / 0,5 mmHg S = 0
Hg(hmds)2[21] Bezbarvá kapalina 11 78 / 0,15 mmHg S = 0

Komplexy f-kovů[editovat | editovat zdroj]

Na přípravu bis(trimethylsilyl)amidů je možné použít i trifluormethansulfonáty lanthanoidů:[39]

Ln(OTf)3 + 3 M(hmds) → Ln(hmds)3 + 3 MOTf (M = Li, Na, K; Ln = La, Nd, Sm, Er)

Bis(trimethylsilyl)amidy se ale častěji připravují z příslušných bezvodých chloridů,[40] které jsou levnější. Reakce probíhají v prostředí THF a reaktanty jsou refluxovány. Produkty se od LiCl oddělují nahrazením původního rozpouštědla toluenem, ve kterém se Ln(hmds)3, na rozdíl od LiCl, rozpouští.

Ln(Cl)3 + 3 HMDS + 3 nBuLi → Ln(hmds)3 + 3 LiCl + 3 butan (Ln = La, Ce, Pr, Nd, Sm, Eu, Gd, Ho, Yb, nebo Lu)

Silylamidy jsou významnou součástí chemie lanthanoidů, protože jejich chloridy se v běžných rozpouštědlech nerozpouští nebo jsou nestabilní. Komerčně dostupné jsou tak bis(trimethylsilyl)amidy téměř všech lanthanoidů.

Sloučenina Barva Teplota tání (°C) Poznámka
La(hmds)3 bílá 145-149
Ce(hmds)3 žlutohnědá 132-140
Pr(hmds)3 světle zelená 155-158
Nd(hmds)3 světle modrá 161-164
Sm(hmds)3 světle žlutá 155-158
Eu(hmds)3 oranžová 159-162
Gd(hmds)3 bílá 160-163
Dy(hmds)3[41] světle zelená 157–160
Ho(hmds)3 krémová 161-164
Yb(hmds)3 žlutá 162-165
Lu(hmds)3 bílá 167-170

Připraveno a popsáno bylo také několik bis(trimethylsilyl)amidů aktinoidů.[42][43] K jejich získání se využívají adukty THF a odpovídajících jodidů, AnI3(THF)4.

Sloučenina Barva teplota tání (°C) Poznámka
U(hmds)3 červenofialová 137–140 sublimuje při 80–100 °C (kolem 10−3 mmHg)
Np(hmds)3 modročerná sublimuje při 60 °C (kolem 10−4 torr)
Pu(hmds)3 žlutooranžová sublimuje při 60 °C (kolem 10−4 torr)

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Bis(trimethylsilyl)amidy jsou silné zásady. Jedná se o žíraviny a nelze je bezpečně používat s mnohými chlorovanými rozpouštědly. Bouřlivě reagují s vodou a jsou citlivé na přítomnost vzduchu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Michael Lappert, Andrey Protchenko, Philip Power, Alexandra Seeber. Metal Amide Chemistry. Weinheim: Wiley-VCH, 2009. ISBN 978-0-470-72184-1. DOI 10.1002/9780470740385. 
  2. ↑ a b H. Bürger; U. WANNAGAT. Silylamido-Derivate von Eisen und Kobalt. Monatshefte für Chemie. 1963, s. 1007–1012. DOI 10.1007/BF00905688. 
  3. ↑ a b c d e f H. Bürger; U. WANNAGAT. Silylamido-Derivate von Chrom, Mangan, Nickel und Kupfer. Monatshefte für Chemie. 1963, s. 1099–1102. DOI 10.1007/BF00904702. 
  4. ↑ Alfred R. Pray; RICHARD F. HEITMILLER; STANLEY STRYCKER. Inorganic Syntheses. [s.l.]: [s.n.], 1990. ISBN 978-0-470-13259-3. DOI 10.1002/9780470132593.ch80. Kapitola Anhydrous Metal Chlorides, s. 321–323. 
  5. ↑ MOOTZ, D.; ZINNIUS, A.; BÖTTCHER, B. Assoziation im festen Zustand von Bis(trimethylsilyl)amidolithium und Methyltrimethylsilanolatoberyllium. Angewandte Chemie. 1969, s. 398–399. DOI 10.1002/ange.19690811015. Bibcode 1969AngCh..81..398M. 
  6. ↑ DRIESS, Matthias; PRITZKOW, Hans; SKIPINSKI, Markus; WINKLER, Uwe. Synthesis and Solid State Structures of Sterically Congested Sodium and Cesium Silyl(fluorosilyl)phosphanide Aggregates and Structural Characterization of the Trimeric Sodium Bis(trimethylsilyl)amide. Organometallics. 1997, s. 5108–5112. DOI 10.1021/om970444c. 
  7. ↑ TESH, Kris F.; HANUSA, Timothy P.; HUFFMAN, John C. Ion pairing in [bis(trimethylsilyl)amido]potassium: The x-ray crystal structure of unsolvated [KN(SiMe3)2]2. Inorganic Chemistry. 1990, s. 1584–1586. DOI 10.1021/ic00333a029. 
  8. ↑ AMONOO-NEIZER, E. H.; SHAW, R. A.; SKOVLIN, D. O.; SMITH, B. C.; ROSENTHAL, Joel W.; JOLLY, William L. Inorganic Syntheses. Inorganic Syntheses. 1966, s. 19–22. DOI 10.1002/9780470132395.ch6. 
  9. ↑ Šablona:Cite patent
  10. ↑ Boncella, J. M.; COSTON, C. J.; CAMMACK, J. K. The synthesis of bis(hexamethyldisilylamido)barium(II). Polyhedron. 1991, s. 769–770. DOI 10.1016/s0277-5387(00)83767-5. 
  11. ↑ Tanner, P. S.; BURKEY, D. J.; HANUSA, T. P. Cyclopentadienyl ring metathesis with bis(pentamethylcyclopentadienyl)calcium as a route to mixed ring organolanthanide complexes; the crystal structure of (C5Me5)2Nd(C5H5). Polyhedron. 1995, s. 331–333. DOI 10.1016/0277-5387(94)00316-7. 
  12. ↑ JOHNS, Adam M.; CHMELY, Stephen C.; HANUSA, Timothy P. Solution Interaction of Potassium and Calcium Bis(trimethylsilyl)amides; Preparation of Ca[N(SiMe3)2]2from Dibenzylcalcium. Inorganic Chemistry. 2009, s. 1380–1384. DOI 10.1021/ic8012766. PMID 19138130. 
  13. ↑ L. M. Engelhardt; B. S. JOLLY; P. C. JUNK; C. L. RASTON; B. W. SKELTON; A. H. WHITE. Highly Hindered Amido-Lithium and Amido-Magnesium Complexes. Crystal-Structures of [Li(μ-N(SiMe3)2)(tetrahydrofuran)]2 and [MgBus(μ-N(SiMe3)2)]2. Australian Journal of Chemistry. 1986, s. 1337. DOI 10.1071/CH9861337. 
  14. ↑ WESTERHAUSEN, Matthias. Synthesis and spectroscopic properties of bis(trimethylsilyl)amides of the alkaline-earth metals magnesium, calcium, strontium, and barium. Inorganic Chemistry. 1991, s. 96–101. DOI 10.1021/ic00001a018. 
  15. ↑ SCHAEFFER, Charles D.; MYERS, Lori K.; COLEY, Suzanne M.; OTTER, Julie C.; YODER, Claude H. Preparation, analysis, and reactivity of bis[N,N-bis(trimethylsilyl)amino]tin(II): An advanced undergraduate laboratory project in organometallic synthesis. Journal of Chemical Education. 1990, s. 347. DOI 10.1021/ed067p347. Bibcode 1990JChEd..67..347S. 
  16. ↑ a b BÜRGER, H.; CICHON, J.; GOETZE, U.; WANNAGAT, U.; WISMAR, H. J. Beiträgezur chemie der silicium-stickstoff-verbindungen CVII. Darstellung, schwingungsspektren und normalkoordinatenanalyse von disilylamiden der 3. Gruppe: M[N(SiMe3)2]3 mit M = Al, Ga und In. Journal of Organometallic Chemistry. 1971, s. 1–12. DOI 10.1016/s0022-328x(00)80797-4. 
  17. ↑ VEHKAMÄKI, Marko; HATANPÄÄ, Timo; RITALA, Mikko; LESKELÄ, Markku. Bismuth precursors for atomic layer deposition of bismuth-containing oxide films. Journal of Materials Chemistry. 2004, s. 3191. DOI 10.1039/b405891g. 
  18. ↑ MAANINEN, A.; SHVARI, J.; LAITINEN, R. S.; CHIVERS, T. Compounds of General Interest.Chybí název periodika! New York: John Wiley & Sons, 2002, s. 196–199. DOI 10.1002/0471224502.ch4. 
  19. ↑ SIIVARI, Jari; CHIVERS, Tristram; LAITINEN, Risto S. A simple, efficient synthesis of tetraselenium tetranitride. Inorganic Chemistry. 1993, s. 1519–1520. DOI 10.1021/ic00060a031. 
  20. ↑ BRADLEY, Donald C.; COPPERTHWAITE, Richard G.; EXTINE, M. W.; REICHERT, W. W.; CHISHOLM, Malcolm H. Inorganic Syntheses. [s.l.]: [s.n.], 1978. ISBN 9780470132494. DOI 10.1002/9780470132494.ch18. Kapitola Transition Metal Complexes of Bis(Trimethyl-silyl)Amine (1,1,1,3,3,3-Hexamethyldisilazane), s. 112. 
  21. ↑ a b c d BÜRGER, H.; SAWODNY, Wolfgang; WANNAGAT, Ulrich. Darstellung und schwinkungsspektren von silylamiden der elemente zink, cadmium und quecksilber. Journal of Organometallic Chemistry. 1965, s. 113–120. DOI 10.1016/s0022-328x(00)84740-3. 
  22. ↑ DOUGLAS, Bodie E. Inorganic Syntheses, 18. Hoboken: John Wiley & Sons, 1978. ISBN 978-0-470-13284-5. 
  23. ↑ RAUCHFUSS, Thomas B. Inorganic syntheses. Hoboken: John Wiley & Sons, 2010. ISBN 978-0-470-65156-8. 
  24. ↑ a b c ANDERSEN, R. A.; FAEGRI, KNUT; GREEN, JENNIFER C.; HAALAND, ARNE; LAPPERT, M. F.; LEUNG, WING POR; RYPDAL, KRISTIN. Synthesis of bis[bis(trimethylsilyl)amido]iron(II). Structure and bonding in M[N(SiMe3)2]2 (M = manganese, iron, cobalt): two-coordinate transition-metal amides. Inorganic Chemistry. 1988, s. 1782–1786. DOI 10.1021/ic00283a022. 
  25. ↑ Inorganic Syntheses. Redakce Rauchfuss Thomas B. [s.l.]: [s.n.], 2010. ISBN 978-0-470-65156-8. DOI 10.1002/9780470651568. 
  26. ↑ SULWAY, Scott A.; COLLISON, DAVID; MCDOUALL, JOSEPH J. W.; TUNA, FLORIANA; LAYFIELD, RICHARD A. Iron(II) Cage Complexes of N-Heterocyclic Amide and Bis(trimethylsilyl)amide Ligands: Synthesis, Structure, and Magnetic Properties. Inorganic Chemistry. 21 March 2011, s. 2521–2526. DOI 10.1021/ic102341a. PMID 21314147. 
  27. ↑ BRADLEY, Donald C.; HURSTHOUSE, MICHAEL B.; MALIK, K. M. ABDUL; MÖSELER, REINHOLD. The crystal molecular structure of "bis(hexamethyldisilylamido) manganese". Transition Metal Chemistry. 1978, s. 253–254. DOI 10.1007/BF01393560. 
  28. ↑ MURRAY, Brendan D.; POWER, PHILIP P. Three-Coordinate Metal Amides of Manganese(II) and Cobalt(II): Synthesis and X-ray Structure of the First Tris(silylamide) of Manganese and the X-ray Crystal Structures of [M2(N(SiMe3)2)4] (M = Mn, Co). Inorganic Chemistry. 1984, s. 4584–4588. DOI 10.1021/ic00194a036. 
  29. ↑ JAMES, Alicia M.; LAXMAN, RAVI K.; FRONCZEK, FRANK R.; MAVERICK, ANDREW W. Phosphorescence and Structure of a Tetrameric Copper(I)-Amide Cluster. Inorganic Chemistry. 1998, s. 3785–3791. DOI 10.1021/ic971341p. PMID 11670480. 
  30. ↑ a b HITCHCOCK, Peter B.; LAPPERT, MICHAEL F.; PIERSSENS, LUC J.-M. Synthesis and X-ray molecular structures of the silver(I) amides [{Ag[μ-N(SiMe3)2]}4] and [{Ag[μ-NCMe2(CH2)3CMe2]}4]. Chemical Communications. 1996, s. 1189–1190. Dostupné online. DOI 10.1039/CC9960001189. 
  31. ↑ a b BUNGE, Scott D.; JUST, OLIVER; REES, WILLIAM S. JR. [{Au[μ-N(SiMe3)2]}4]: The First Base-Free Gold Amide. Angewandte Chemie International Edition. 2000, s. 3082–3084. DOI 10.1002/1521-3773(20000901)39:17<3082::AID-ANIE3082>3.0.CO;2-2. PMID 11028039. 
  32. ↑ Fisher, K. J.; DRAGO, R. S. Trends in the Acidities of the Zinc Family Elements. Inorganic Chemistry. 1975, s. 2804–2808. DOI 10.1021/ic50153a041. 
  33. ↑ a b c d D. C. Bradley; R.G. COPPERTHWAITE. Transition Metal Complexes of Bis(trimethylsilyl)amine. [s.l.]: [s.n.], 1978. (Inorganic Syntheses; sv. 18). ISBN 978-0-470-13249-4. DOI 10.1002/9780470132494.ch18. Kapitola Transition Metal Complexes of Bis(Trimethyl-silyl)Amine (1,1,1,3,3,3-Hexamethyldisilazane), s. 112–120. 
  34. ↑ WAGNER, Clifton L.; PHAN, Nathan A.; FETTINGER, James C.; BERBEN, Louise A.; POWER, Philip P. New Characterization of V{N(SiMe3)2}3 : Reductions of Tris[bis(trimethylsilyl)amido]vanadium(III) and -chromium(III) To Afford the Reduced Metal(II) Anions [M{N(SiMe3)2}3] − (M = V and Cr). Inorganic Chemistry. 2019-04-05, s. 6095–6101. ISSN 0020-1669. DOI 10.1021/acs.inorgchem.9b00381. PMID 30950608. 
  35. ↑ a b ELLISON, Jeffrey J.; POWER, PHILIP P.; SHONER, STEVEN C. First Examples of Three-Coordinate Manganese(III) and Cobalt(III): Synthesis and Characterization of the Complexes M[N(SiMe3)2]3 (M = Mn or Co). Inorganic Chemistry. 1989, s. 8044–8046. DOI 10.1021/ja00202a071. 
  36. ↑ Y. Ohki; S. OHTA; K. TATSUMI. Monomeric Iron(II) Complexes Having Two Sterically Hindered Arylthiolates. [s.l.]: [s.n.], 2010. (Inorganic Syntheses; sv. 35). ISBN 978-0-470-65156-8. DOI 10.1002/9780470651568.ch7. Kapitola Bio-Inspired Iron and Nickel Complexes, s. 137. 
  37. ↑ OHKI, Yasuhiro; SHIMIZU, Yuki; ARAAKE, Ryoichi; TADA, Mizuki; SAMEERA, W. M. C.; ITO, Jun-Ichi; NISHIYAMA, Hisao. Co 6 H 8 (P i Pr 3 ) 6 : A Cobalt Octahedron with Face-Capping Hydrides. Angewandte Chemie International Edition. 2016-12-19, s. 15821–15825. DOI 10.1002/anie.201608262. PMID 27862749. (anglicky) 
  38. ↑ FAUST, Michelle; BRYAN, Aimee M.; MANSIKKAMÄKI, Akseli; VASKO, Petra; OLMSTEAD, Marilyn M.; TUONONEN, Heikki M.; GRANDJEAN, Fernande. The Instability of Ni{N(SiMe3)2}2 : A Fifty Year Old Transition Metal Silylamide Mystery. Angewandte Chemie International Edition. 2015-10-26, s. 12914–12917. Dostupné online. DOI 10.1002/anie.201505518. PMID 26332337. 
  39. ↑ SCHUETZ, Steven A.; DAY, Victor W.; SOMMER, Roger D.; RHEINGOLD, Arnold L.; BELOT, John A. Anhydrous Lanthanide Schiff Base Complexes and Their Preparation Using Lanthanide Triflate Derived Amides. Inorganic Chemistry. 2001, s. 5292–5295. DOI 10.1021/ic010060l. PMID 11559096. 
  40. ↑ BRADLEY, Donald C.; GHOTRA, JOGINDER S.; HART, F. ALAN. Low co-ordination numbers in lanthanide and actinide compounds. Part I. The preparation and characterization of tris{bis(trimethylsilyl)-amido}lanthanides. Journal of the Chemical Society, Dalton Transactions. 1973, s. 1021–1023. Dostupné online. DOI 10.1039/DT9730001021. 
  41. ↑ HERRMANN, Wolfgang A.; ANWANDER, Reiner; KLEINE, Matthias; SCHERER, Wolfgang. Lanthanoiden-Komplexe, I Solvensfreie Alkoxid-Komplexe des Neodyms und Dysprosiums. Kristall- und Molekülstruktur von trans-Bis(acetonitril)tris(tri-tert-butylmethoxy)neodym. Chemische Berichte. 1992, s. 1971–1979. DOI 10.1002/cber.19921250902. 
  42. ↑ ANDERSEN, Richard A. Tris((hexamethyldisilyl)amido)uranium(III): Preparation and Coordination Chemistry. Inorganic Chemistry. 1979, s. 1507–1509. DOI 10.1021/ic50196a021. 
  43. ↑ AVENS, Larry R.; BOTT, SIMON G.; CLARK, DAVID L.; SATTELBERGER, ALFRED P.; WATKIN, JOHN G.; ZWICK, BILL D. A Convenient Entry into Trivalent Actinide Chemistry: Synthesis and Characterization of AnI3(THF)4 and An[N(SiMe3)2]3 (An = U, Np, Pu). Inorganic Chemistry. 1993, s. 2248–2256. DOI 10.1021/ic00088a030. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bis(trimethylsilyl)amidy&oldid=23354996“