Chlorid thionylu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chlorid thionylu
Model sloučeniny Model molekuly
Obecné
Systematický název Chlorid thionylu
Ostatní názvy Dichlorid-oxid siřičitý
Anglický název Thionyl chloride
Německý název Thionylchlorid
Sumární vzorec SOCl2
Vzhled Bezbarvá kapalina
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 118,972 g/mol
Teplota tání -104,5 °C
Teplota varu 75,6 °C
Hustota 1,676 6 g/cm3 (0 °C)
1,665 g/cm3 (10 °C)
1,629 g/cm3 (25 °C)
Viskozita 0,6 cP
Kritická teplota Tk 294,2 °C
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
Dobře rozpustný v kapalných uhlovodících
Relativní permitivita εr 9,05
Tlak páry 12,88 kPa (20 °C)
19,72 kPa (30 °C)
29,50 kPa (40 °C)
61,07 kPa (60 °C)
Měrná magnetická susceptibilita -5,62 10-6 cm3 g-1
Struktura
Tvar molekuly Čtvercová pyramida
Dipólový moment 4,8•10-30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -247 kJ/mol
Entalpie varu ΔHv 267,3 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp  ?
Standardní molární entropie S° 278,6 JK-1mol-1
Izobarické měrné teplo cp 1,013 JK-1g-1
Bezpečnost
Žíravý
Žíravý (C)
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-věty R14, R20/22, R29, R35
S-věty S1/2, S26, S36/37/39, S45

GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05

GHS07 – dráždivé látky
GHS07

H-věty H332 H302 H314 EUH014 EUH029
NFPA 704
NFPA 704.svg
 
4
2
W
Teplota vznícení Není vznítitelný
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chlorid thionylu je bezbarvá páchnoucí kapalina. Jeho vzorec je SOCl2, je tedy podobný vzorci fosgenu, pouze má místo uhlíku síru. Mohl by se též nazývat thionylchlorid. Jeho vzorec se dá odvodit ze vzorce kyseliny siřičité, v níž jsou obě dvě skupiny OH nahrazeny atomy chloru. Ve vodě se rozkládá na oxid siřičitý a chlorovodík. Rovnice reakce je SOCl2 + H2O → SO2 + 2 HCl.

Vznik chloridu thionylu[editovat | editovat zdroj]

Chlorid thionylu vzniká několika způsoby:

PCl5 + SO2 → POCl3 + SOCl2
SO3 + SCl2 → SOCl2 + SO2
  • 3. reakce oxidu siřičitého, chloridu sirnatého a chloru:
SO2 + Cl2 + SCl2 → 2SOCl2
  • 4. reakce oxidu sírového, chloru a chloridu sirnatého:
SO3 + Cl2 + 2SCl2 → 3SOCl2

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Kategorie Thionyl chloride ve Wikimedia Commons