Annibale Gonzaga
| Kníže Annibale Gonzaga | |
|---|---|
 | |
| Prezident Dvorské válečné rady | |
| Ve funkci: 1665 – 1668 | |
| Předchůdce | kníže Václav Eusebius z Lobkovic |
| Nástupce | kníže Raimund Montecuccoli |
| Nejvyšší hofmistr císařovny Eleonory | |
| Ve funkci: 1662 – 1668 | |
| Předchůdce | Bedřich Cavriani |
| Nástupce | Bartoloměj Marradas |
| Nejvyšší dvorský komorník | |
| Ve funkci: 1655 – 1661 | |
| Předchůdce | Maxmilián z Valdštejna |
| Nástupce | Jan Maxmilián z Lambergu |
| Narození | 1602 Bozzolo |
| Úmrtí | 2. srpna 1668 (ve věku 65–66 let) Vídeň |
| Místo pohřbení | Kostel svatého Jeronýma ve Vídni |
| Choť | Hedvika Marie Sasko-Lauenburská |
| Rodiče | Ferrante Gonzaga a Isabela Gonzagová z Novellary |
| Příbuzní | Scipione Gonzaga, Alfonso Gonzaga, Carlo Gonzaga, Luigi Gonzaga a Camillo Gonzaga (sourozenci) |
| Profese | diplomat |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna |
| Commons | Annibale Gonzaga, Prince of Bozzolo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Annibale Gonzaga, kníže z Bozzola (italsky Annibale Francesco Maria Gonzaga, principe di San Martino, Bozzolo e Sabionetta, marchese di Mantua, německy Hannibal Franz Maria Reichsfürst Gonzaga von Bozzolo)[1] (1602 Bozzolo, Itálie– 2. srpna 1668 Vídeň) byl italský šlechtic, vojevůdce, dvořan a diplomat ve službách Habsburků. Vynikl na evropských bojištích za třicetileté války a proslul jako dlouholetý velitel města Vídně. Později zastával vysoké hodnosti u dvora, v roce 1658 byl povýšen na polního maršála a v roce 1663 získal titul říšského knížete. Svou kariéru završil ve funkci prezidenta Dvorské válečné rady (1665–1668).
Životopis[editovat | editovat zdroj]
.svg)
Pocházel z italské šlechtické rodiny Gonzaga vládnoucí v Mantově, patřil k vedlejší linii hrabat a vévodů ze Sabbionety.[2] Narodil se jako nejmladší potomek do početné rodiny Ferranta (Ferdinanda) Gonzagy, markýze z Gazzuola (1550–1605), a jeho manželky Isabelly, rozené Gonzagové z Novellary (1576–1627). Jeho kmotrem byl strýc Annibale Francesco Gonzaga (1546–1620), biskup v Mantověě. Po vzoru svých starších bratrů vstoupil do císařské armády, v roce 1631 byl jmenován také císařským komorníkem,[3] jako důstojník se vyznamenal v bitvě u Lützenu (1632). Svou kariéru založil mimo jiné na vzdáleném příbuzenském vztahu k císařovně Eleonoře, manželce císaře Ferdinanda II. V roce 1634 byl již plukovníkem a bojoval ve vítězné bitvě u Nördlingenu. Z pověření Matyáše Gallase doručil zprávu o vítězství osobně do Vídně a v roce 1635 byl povýšen na generálního polního vachtmistra (respektive generálmajora).
V roce 1639 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra a od roku 1640 byl velitelem Vídně, téhož roku byl také potvrzen v hodnosti komořího u nového císaře Ferdinanda III. Ve funkci městského velitele Vídně zůstal až do své smrti v roce 1668 a později zde inicioval budování barokního opevnění.[4] Nadále se zúčastnil bojů třicetileté války, v roce 1642 byl jedním z velitelů v prohrané bitvě u Breitenfeldu. Později velel v Uhrách a měl účast také na diplomatických jednáních. Po třicetileté válce zastával především vysoké funkce u dvora. V letech 1651–1655 byl císařským nejvyšším štolbou, v roce 1654 obdržel titul tajného rady[3] a byl také členem dvorské válečné rady.[5] Od roku 1655 byl císařským nejvyšším komořím (v nepřítomnosti jej později zastupoval Jan Ferdinand Porcia). Vysoké postavení u dvora si uchoval i po smrti Ferdinanda III. a nový císař Leopold I. ve srovnání s jinými osobnostmi u dvora (Johann Weikhard von Auersperg) vyzdvihoval jeho osobní vlastnosti a charakter.[6] V roce 1657 doprovázel císaře Leopolda I. na korunovační cestě do Frankfurtu a při pobytu v Praze obdržel Řád zlatého rouna.[7] V roce 1658 byl jmenován polním maršálem[8] a vrchním velitelem dělostřelectva. V těchto funkcích byl vyslán do Uher, kde měl čelit hrozbě nového protihabsburského povstání a další válce s Turky.[9] Od roku 1662 byl nejvyšším hofmistrem ovdovělé císařovny Eleonory Magdaleny[10] a svou kariéru nakonec završil ve funkci prezidenta Dvorské válečné rady (1665–1668), v níž nahradil knížete Lobkovice. Až do svého úmrtí si udržel značný vliv u dvora císaře Leopolda I., který mu mimo jiné udělil přednostní hlasovací právo v Tajné radě.[11]
Zemřel ve Vídni 2. srpna 1668 ve věku 66 let a byl pohřben ve vídeňském františkánském kostele sv. Jeronýma.
Ve Vídni po něm byla v roce 1861 pojmenována ulice Gonzagagasse v 1. vídeňském okrese.[12]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Byl dvakrát ženatý, poprvé se oženil s princeznou Hedvikou Marií Sasko-Lauenburskou (1597–1644), po ovdovění se jeho druhou manželkou stala uherská šlechtična hraběnka Barbora Csákyová (†1668). Z obou manželství měl osm dětí, z nichž sedm zemřelo v dětství, ze synů žil nejdéle druhorozený Ferdinand Karel (1636–1652). Dospělého věku se dožila jediná dcera Marie Isabela (1638–1702) provdaná později za hraběte Zikmunda Helfrieda z Ditrichštejna.[13]
V roce 1651 získal inkolát v Dolním Rakousku a o dva roky později zde koupil panství se zámkem Freydeck.
Jeho starší bratr Luigi (1599–1660) dosáhl v císařské armádě hodnosti polního podmaršála a byl velitelem v Rábu. Další bratr Camillo (1600–1658) sloužil nejprve také v císařské armádě, později byl generálem armády Benátské republiky a velitelem v Dalmácii.[14]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Plné znění jména se všemi tituly in: WISSGRILL, Karl Franz: Schauplatz des landsässigen Nieder-Österreichischen Adels, díl III.; Vídeň, 1797; s. 362 dostupné online
- ↑ Rodokmen Gonzagů dostupné online
- ↑ a b Annibale Gonzaga na webu kaiserhofgeschichte dostupné online
- ↑ Annibale Gonzaga na webu geschichtewiki.wien.at dostupné online
- ↑ Personální obsazení císařského dvora v roce 1655 dostupné online
- ↑ SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenberků za vlády Leopolda I., Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice, 2009; s. 272–274 ISBN 978-80-7394-165-9
- ↑ KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657–1658); České Budějovice, 2009; s. 99 ISBN 978-80-86829-43-2
- ↑ Služební postup Annibala Gonzagy in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 35 dostupné online
- ↑ KUBEŠ, Jiří: Trnitá cesta Leopolda I. za říšskou korunou (1657–1658); České Budějovice, 2009; s. 200 ISBN 978-80-86829-43-2
- ↑ KUBEŠ, Jiří: Zápas o funkci nejvyššího štolmistra na dvoře císařovny vdovy Eleonory Gonzagové in: Folia historica Bohemia; Praha, 2013; s. 110–111 dostupné online
- ↑ SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenberků za vlády Leopolda I., Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice, 2009; s. 490–494 ISBN 978-80-7394-165-9
- ↑ Ulice Gonzagagasse na webu geschichtewiki.wien.gv.at dostupné online
- ↑ Potomstvo Annibala Gonzagy in: WISSGRILL, Karl Franz: Schauplatz des landsässigen Nieder-Österreichischen Adels, díl III.; Vídeň, 1797; s. 362–363 dostupné online
- ↑ Služební postup Luigiho a Camilla Gonzagů in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815); Vídeň, 2006; s. 35 dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Annibale Gonzaga na Wikimedia Commons - Annibale Gonzaga in: Allgemeine Deutsche Biographie
- Annibale Gonzaga in: Dizionario Biografico
