Mnichovo Hradiště (zámek)

Mnichovo Hradiště
	Zámek Mnichovo Hradiště
Základní informace
Sloh	barokní
Výstavba	17. století
Materiál	Zdivo
Stavebník	Václav Budovec z Budova
Další majitelé	Valdštejnové
Současný majitel	Česká republika
Poloha
Adresa	Mnichovo Hradiště, Česko
Ulice	V Lípách
Souřadnice	50°31′39,99″ s. š., 14°58′15,32″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	29656/2-1676 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web	Oficiální web
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Mnichovo Hradiště je barokní zámek ve středočeské Mnichovo Hradiště v okrese Mladá Boleslav. Původně renesanční zámek, postavený Václavem Budovcem z Budova, vlastnili od 17. století do roku 1945 Valdštejnové. Současná podoba je výsledkem přestavby z přelomu 17. a 18. století, umělecky hodnotný areál je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti.

Historie

Mnichovo Hradiště vzniklo ve 13. století v souvislosti s kolonizačními aktivitami nedalekého Kláštera Hradiště nad Jizerou. Statek často střídal majitele, kteří jej nevlastnili dědičně, ale jen jako zástavu a docházelo k častým sporům. Teprve v 16. století přešlo Hradiště sňatkem do dědičného vlastnictví Budovců z Budova, ale ani v závěti Kryštofa Budovce (1602) se zde stále nepřipomínalo žádné panské sídlo. Až Václav Budovec (1551 – 1621), významný politik předbělohorských Čech, nechal v Mnichově Hradišti postavit dvoukřídlý renesanční zámek na půdorysu písmene L (1603–1606).

Jako přední činitel stavovského povstání byl Václav Budovec popraven na Staroměstském náměstí v roce 1621 a jeho majetek byl zkonfiskován. Mnichovo Hradiště spolu s Klášterem Hradiště a Zásadkou patřilo tehdy k největším panstvím v severních Čechách a za 216 000 zlatých je v roce 1623 koupil Albrecht z Valdštejna.^[1] Ten Hradiště již v roce 1627 přenechal svému bratranci Maxmiliánovi. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna byl ohrožen nárok na všechen jeho majetek, ale Mnichovo Hradiště bylo nakonec uchováno jako rodová základna Valdštejnů až do 20. století.

Od roku 1675 vlastnil Mnichovo Hradiště Arnošt Josef z Valdštejna, který patřil k nejbohatším pozemkovým vlastníkům v Čechách a přistoupil k přestavbě zámku na reprezentační rodové sídlo. Podle projektu architekta M. A. Canevalleho vznikla současná podoba zámku (1697–1703). Samotné přestavbě zámku předcházelo založení kapucínského kláštera a hlavně požár zámku ve Zvířeticích (1690), který definitivně rozhodl o přenesení hlavního sídla do Mnichova Hradiště. Renesanční Budovcův zámek byl rozšířen o severovýchodní křídlo, prostor francouzské zahrady ohraničovaly budovy koníren, taktéž podle Canevallova projektu. Některé stavby z této doby již neexistují, dochována ale zůstala unikátní sala terrena v přímé ose proti hlavnímu vstupu do zámku (1709–1711, architektem byl valdštejnský stavitel Nicolo Raimondi).

Vrcholně barokní podoba zámku v Mnichově Hradišti je významnou památkou světské architektury z přelomu 17. a 18. století, kdy se opouštěl koncept blokových budov s uzavřeným nádvořím a začala se prosazovat podoba trojkřídlého zámku s otevřeným čestným nádvořím a podle významu výškově odstupňovanými hospodářskými budovami. Shodné rysy a pravděpodobnou vzájemnou inspiraci lze ve stejné době pozorovat na lobkovickém zámku Jezeří a ve šternberské Troji.

K dílčím stavebním úpravám docházelo v průběhu 18. a 19. století například kvůli živelným pohromám (požár 1724) nebo novým požadavkům na bydlení, původní celková koncepce zůstala ale dodnes zachována. Zásadní zásah si vyžádal rok 1833, kdy se v Mnichově Hradišti k diplomatickým jednáním sešli rakouský císař František I., ruský car Mikuláš I. a pruský korunní princ Bedřich Vilém, dalšími účastníky byli sasko-výmarský vévoda Karel Bedřich a nasavský vévoda Vilém. Setkání panovníků probíhalo tři týdny v září 1833, byla zde podepsána dohoda o obnovení Svaté aliance. Tehdy byl barokní taneční sál prostupující dvě patra změněn v zámecké divadlo. Až do 20. století bylo Mnichovo Hradiště nejvýznamnějším sídlem Valdštejnů, před vyvlastněním velkostatek zahrnoval cca 7 500 hektarů půdy^[2].

Kapucínský klášter a hrobka

Součástí zámeckého areálu je také bývalý kapucínský klášter, který koupili Valdštejnové po jeho zrušení roku 1782. Tehdejší majitel Jan Vincenc z Valdštejna (1731–1797) dal ke kapli sv. Anny přistavět edikulový výklenek se sloupy a erbem ve štítu a interiér upravit na hrobku^[3], která rodinným příslušníkům sloužila až do roku 1923^[4]. Uvnitř dal upravit hrob pro sebe a dal tam převézt také ostatky Albrechta z Valdštejna z kláštera ve Valdicích, rovněž zrušeného (1784). Náhrobek z červenohnědého mramoru byl pořízen až v roce 1934 na náklady Karla Arnošta z Valdštejna (1897–1985) při příležitosti 300. výročí Valdštejnovy smrti. Za Karla Arnošta došlo také k posledním stavebním úpravám (oprava saly terreny v roce 1941). Poslední generace Valdštejnů se hlásily k německé národnosti, takže všechen majetek jim byl zkonfiskován v roce 1945 na základě Benešových dekretů.

Interiéry

Bohatě zdobené zámecké interiéry především v prvním patře zůstaly dochovány v původní podobě z 18.–19. století, výzdoba reprezentačních prostor pochází z doby, kdy inspiraci ze svých rodných sídel přinášely valdštejnské nevěsty z rodů Fürstenbergů, Šternberků nebo Černínů (Zlatý kabinet, kaple). Poslední významnou úpravou interiérů byla přestavba jídelny v souvislosti s přenesením renesančního kazetového stropu ze zámku v Dobrovici (1865). Kromě dobového nábytku nebo sbírky obrazů byl na zámku umístěn také rodový archiv Valdštejnů, který patří k cenným zdrojům poznání českých dějin (v roce 1998 byl přestěhován do Národního archivu v Praze. Přes kontroverzní postavení Albrechta z Valdštejna v evropských dějinách se mnichovohradištská větev Valdštejnů zaměřila na systematické budování sbírky, které připomínají jeho osobnost, k tomu dopomohl i převoz předmětů ze zámku Duchcov po vymření duchcovské větve rodu (1901)^[5].

Současná expozice

Návštěvnost zámku^[6]
Rok	Počet návštěvníků
2015	18 130
2016	20 501
2017	17 778

Hned po znárodnění v roce 1945 byl zámek v Mnichově Hradišti určen pro muzejní účely jako centrum regionu bohatého na kulturní památky a již v roce 1946 zde bylo otevřeno městské muzeum. V současnosti je zámek ve správě Národního památkového ústavu a je zpřístupněn veřejnosti.

1. okruh: stylové zámecké interiéry s rodovými valdštejnskými sbírkami (50 minut) – součástí prohlídky je chodba s rodinnými portréty Valdštejnů, předsíň a zámecká kaple, předpokoj paní hraběnky, ložnice, italský a hudební salon, lovecký salon, přijímací salon, dámsky pokoj, delftská jídelna, orientální pokoj, míšenská jídelna a knihovna. Knihovna, obrazárna a zámecká kaple jsou k dispozici pouze k nahlédnutí.
2. okruh – Divadlo a Svatá aliance (45 minut): Okruh věnovaný schůzce Svaté aliance, která se na zámku odehrála v září roku 1833. V rámci okruhu návštěvníci uvidí pamětní a lovecký salon, zbrojnici, empírový salon, divadelní šatnu a samotné divadlo. V empirovém salonu je pak ceněná sbírka antických nádob od Františka Kollera, místního rodáka.
3. okruh – Kostel a Kaple: lapidárium pískovcových barokních soch, hrobka Albrechta z Valdštejna v kapli sv. Anny (30 minut)
4. okruh – dětská prohlídka (o letních prázdninách – zkrácený okruh doprovázený kostýmovanými průvodci) (30 minut)

Galerie

Zámek, čelní pohled
Jihovýchodní křídlo zámku se sochou Václava Budovce
Sala terrena v zahradě naproti zámku
Zámecké konírny
Klasicistní brána do zámeckého areálu
Jízdárna
Francouzská zahrada se sala terrenou a konírnami
Zámecká zahrada a kapucínský klášter
Sala terrena – detail

Odkazy

Reference

↑ [BÍLEK, Tomáš: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618 https://archive.org/stream/djinykonfiskacv01blgoog#page/n204/mode/2up] dostupné online]
↑ Ottův slovník naučný, díl IX.; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 750 ISBN 80-7185-156-6
↑ Památkový katalog
↑ Průvodce po archivních fondech č.21-23, Státní ústřední archiv Praha 1972, s. 97: Valdštejnská nadace, rodinná hrobka a pohřby příslušníků rodu
↑ PRCHAL, Vítězslav: Společenstvo hrdinů; Praha, 2015 ISBN 978-80-7422-279-5
↑ Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 11. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-18.

Literatura

ŠIMEK, Tomáš a kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Východní Čechy, Svoboda Praha, 1984 s. 326-331.
HORYNA, Mojmír, KŘÍŽOVÁ, Květa, LUKÁŠOVÁ, Eva: Zámek Mnichovo Hradiště; Praha, 2013 ISBN 978-80-86516-54-7
HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách; Praha, 2013 ISBN 978-80-7422-233-7
KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV.; Praha, 2000 s. 73-81 ISBN 80-85983-16-8

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek Mnichovo Hradiště na Wikimedia Commons
Oficiální stránky
Zámek Mnichovo Hradiště na webu Hrady.cz
Valdštejnové, Modrá krev, Česká televize

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] [BÍLEK, Tomáš: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618 https://archive.org/stream/djinykonfiskacv01blgoog#page/n204/mode/2up] dostupné online]

[2] Ottův slovník naučný, díl IX.; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 750 ISBN 80-7185-156-6

[3] Památkový katalog

[4] Průvodce po archivních fondech č.21-23, Státní ústřední archiv Praha 1972, s. 97: Valdštejnská nadace, rodinná hrobka a pohřby příslušníků rodu

[5] PRCHAL, Vítězslav: Společenstvo hrdinů; Praha, 2015 ISBN 978-80-7422-279-5

[navstevnost_2015-2017-6] Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 11. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-18.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]