Švanda dudák (Weinberger)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Švanda dudák
Základní informace
Žánr opera
Hudba Jaromír Weinberger
Libreto Miloš Kareš
Počet dějství 2
Originální jazyk čeština
Literární předloha Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen
Premiéra 27. dubna 1927, Praha, Národní divadlo

Švanda dudák je opera o dvou aktech (a pěti scénách). Byla napsána v roce 1926, hudbu složil Jaromír Weinberger k českému libretu Miloše Kareše. Opera je založena na příběhu Švandy dudáka známého z dramatu Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák aneb Hody divých žen. První představení se odehrálo v Praze 27. dubna 1927 v Národním divadle v Praze. Premiéru v německém jazyce v překladu Maxe Broda měla opera ve Vratislavi 16. prosince 1928. Další produkce rychle následovaly:

Pro své využití témat z českých lidových pověstí opera ve své době zažívala značný úspěch a byla přeložena do 17 jazyků. Od té doby opera vypadla z repertoárů operních domů, ačkoli orchestrální vystoupení a záznamy Polky a Fugy tvoří společně koncertní dílo, které je možno slyšet v koncertních halách častěji než operu samotnou.

Osoby a první obsazení[editovat | editovat zdroj]

Obsazení Hlasový sbor Premiéra, 27. dubna 1927
(Dirigent: Helmut Seidelmann)
Švanda baryton Václav Novák
Dorotka, jeho žena soprán Nada Kejřová
Víla soprán Ada Nordenová
Babinský, loupežník tenor Theodor Schütz
Královna mezzosoprán Božena Kozlíková
Černokněžník bas Josef Munclinger
Čert bas Emil Pollert
Sudí tenor Antonín Lebeda
Kat tenor Karel Hruška
Čertův famulus tenor Josef Bole
Pekelný hejtman baryton Otakar Häusler
Obřadík baryton Hynek Lažanský
Klíčník tenor Miloš Martinec
Náčelník stráže bas Václav Rabas
Dirigent: Otakar Ostrčil
Režie: Ferdinand Pujman
Choreografie: Remislav Remislavský
Výprava: Alexandr Vladimír Hrstka

Stručný obsah opery[editovat | editovat zdroj]

Už je tomu týden, co se Švanda s Dorotkou vzali. Loupežník Babinský se ukryje v jejich domě a okamžitě se do Dorotky zamiluje. Snaží se tedy Švandu přesvědčit o jednotvárnosti manželského života a nakonec se mu podaří dudáka přemluvit, aby spolu vyrazili za dobrodružstvím. Dorazí na dvůr královny, která je v moci zlého černokněžníka. Královna uzavřela dohodu s černokněžníkem, svolila se smrtí svého snoubence - prince a výměnou dostala srdce z ledu, které nezná lidský cit, a diamantové žezlo jako symbol své moci. Švanda zahraje na své dudy a tím kouzlo prolomí. Královna pak nabídne Švandovi svou ruku. Ten královninu nabídku k sňatku přijme a políbí ji, když v tom se objeví Dorotka, což královnu rozzuří. Královna, jejíž srdce se opět promění v led, Švandu s Dorotkou uvězní a dudáka odsoudí k smrti.

Babinský zachrání Švandu tím, že vymění katovu sekyru za koště. Švanda znovu zahraje na své dudy, čímž očaruje dav, který se přišel podívat na jeho popravu, a podaří se jim s Dorotkou uprchnout. Dorotka je ale na Švandu rozzlobená a pochybuje o jeho věrnosti. Švanda jí na to odpovídá, že ať se na místě do pekla propadne, jestli kdy královnu políbil, zapomínaje, že to skutečně udělal. Okamžitě se tedy propadne do pekla. Babinský potom řekne Dorotce, že ji má rád, ona si však na něm vymůže slib, aby pomohl Švandovi.

V pekle chce čert po Švandovi, aby mu zahrál na dudy; nemá co dělat, protože s ním nikdo nechce hrát karty, vždycky totiž podvádí. Švanda nejdřív odmítne, ale pak se tam objeví Babinský a vyzve čerta, aby si s ním zahrál partičku karet. Babinský podvádí víc než čert, a tak vyhraje a zachrání Švandu. (V této chvíli také zazní jedna ze Švandových melodií, je jí známá fuga). Nakonec se Švanda s Dorotkou usmíří a Babinský smutně odchází hledat nová dobrodružství.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schwanda the Bagpiper na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]