Fuga

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Ukázka části fugy od Johanna Sebastiana Bacha

Fuga (italsky útěk, únik) je kontrapunktická, polyfonní, imitační, dvouhlasá až šestihlasá jednovětá hudební skladba. Jedná se o vrcholnou formu kontrapunktu, která důsledně dodržuje rovnost všech hlasů. Mezi její charakteristické rysy patří:

• instrumentální skladba, tzn. je určena nástroji (například varhanám) nebo hudebnímu tělesu,
• téma – Dux, odpověď – Comes (reálná, tonální), protivěta (volná, stálá),
• trojdílnost skladby – expozice, provedení, repríza,
• tonální plán, podle něhož jednotlivé hlasy po sobě nastupují (reperkuse).

Trojdílnost skladby

1. Expozice
   • předvedení tématu v hlavní tónině,
   • rozdělení:
     1. prostá – téma nastoupí v každém hlasu pouze jednou,
     2. rozšířená – alespoň v jednom z hlasů znovu zazní Dux nebo Comes.
2. Provedení
   • změna tóniny, kromě dominanty i subdominanty, paralelní tónina,
   • obsahuje mezivěty, sekvence, prodlevy (nejčastěji na dominantě – příprava nástupu závěru (tónika).
3. Repríza
   • čtyři znaky reprízy:
     1. nástup hlavního tématu na tónice (Dux)
     2. Přítomnost jedné těsny nebo více těsen
     3. prodleva na konci (tonika)
     4. vybočení do subdominanty (i moll)

Typy fugy

Fughetta 

malá fuga, někdy chybí provedení.

Fugato 

práce s fugovým tématem, útvar rovnající se fug. Expozici – součást jiné skladby (závěr formálních variací).

Invence 

kratší imitační polyfonní skladba.

Ricercar 

řada fugových expozic propojených mezivětami, je to původce fugy.

Užití

Fugy se vyskytují v hudební literatuře jako samostatné skladby, jsou však též často sdružovány do jednoho celku spolu s tokátou, preludiem či fantazií, a to především v období pozdního baroka, zejména pak v díle Johanna Sebastiana Bacha. Z českých skladatelů se tomuto hudebnímu útvaru věnoval např. František Xaver Brixi. Fuga se objevuje i v dílech autorů dalších hudebních období, v romantismu např. u Johannesa Brahmse. Nechybí ani v pracích skladatelů 20. století (Dmitrij Šostakovič, Alois Hába).

Fuga se vyskytuje též jako součást cyklů, např. ve 2. smyčcovém kvartetu D dur, op. 35 Vítězslava Nováka i jako díl kombinované formy, např. v symfonické básni Bedřicha Smetany Z českých luhů a hájů.