Přeskočit na obsah

Otevřená společnost a její nepřátelé: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Narovnání přesměrování filozof
Úprava článku, doplnění obsahu a odezvy ostatních autorů, ještě informace o vydání
značky: editace z Vizuálního editoru odkazy na rozcestníky
Řádek 1: Řádek 1:
{{Upravit}}
{{Upravit}}

{{Infobox - kniha}}
{{Infobox - kniha}}
'''''Otevřená společnost a její nepřátelé''''' je kniha [[Filosof|filozof]]a [[Karl Raimund Popper|Karla Raimunda Poppera]] narozeného v [[Rakousko|Rakousku]].
'''''Otevřená společnost a její nepřátelé''''' je kniha [[Filosof|filozof]]a [[Karl Raimund Popper|Karla Raimunda Poppera]] narozeného v [[Rakousko|Rakousku]].


Dílo je o [[Politická filosofie|politické filozofii]], v němž autor představuje „obranu otevřené společnosti proti nepřátelům“<ref>{{Citace elektronického periodika
Autor v knize nastiňuje některé obtíže, které stojí před naší [[civilizace|civilizací]]. Ta může podle Poppera směřovat buďto k [[lidskost]]i, [[svoboda|svobodě]] a [[rovnost (právo)|rovnosti]], nebo k [[Totalitarismus|totalitě]].
| titul = ‘The Open Society’ Revisited {{!}} Issue 38 {{!}} Philosophy Now
| periodikum = philosophynow.org
| url = https://philosophynow.org/issues/38/The_Open_Society_Revisited
| datum přístupu = 2021-12-04
}}</ref> a nabízí kritiku teorie teleologického historicismu, podle které se dějiny neúprosně odvíjejí podle univerzálních zákonů.

Autor v knize nastiňuje některé obtíže, které stojí před naší [[civilizace|civilizací]]. Ta může podle Poppera směřovat buďto k [[lidskost]]i, [[svoboda|svobodě]] a [[rovnost (právo)|rovnosti]], nebo k [[Totalitarismus|totalitě]].

== Vydání ==
K rozhodnutí knihu napsat dospěl Popper v březnu 1938, v den, kdy se dozvěděl o vpádu [[Nacistické Německo|Německa]] do Rakouska. V době, kdy byla kniha dokončena, Popper žil na [[Nový Zéland|Novém Zélandu]], takže vydání vyžadovalo pomoc kolegů. Tuto pomoc poskytli filozofové [[Ernst Gombrich]] a [[Friedrich August von Hayek|Friedrich Hayek]]. Psaní se protáhlo do roku [[1943]], takže obsah knihy je částečně poznamenán nejistým průběhem [[Druhá světová válka|války]].

Česky vyšla jeho kniha poprvé v roce [[1994]] (v roce jeho smrti) v nakladatelství ISE v edici OIKÚMENÉ ve dvou svazcích rozdělených tematicky na část ''I - Uhranutí Platónem'' a ''II - Vlna proroctví: Hegel, Marx a co následovalo'', v překladu Miloše Caldy a Jany Odehnalové (opravené vydání 1. dílu vyšlo v nakladatelství Oikúmené r. 2011, opravené vydání 2. dílu r. 2015). K textu autor připojil Poznámky obsahující odkazy a polemiky, které běžný čtenář nemusí číst, nicméně jsou přínosem pro odborníky.

Poznámky tvoří celkově celou třetinu díla; v první části zabírají téměř polovinu svazku.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Otevřená společnost a její nepřátelé I, OIKOYMENH
| periodikum = www.oikoymenh.cz
| url = https://www.oikoymenh.cz/popper/otevrena-spolecnost-a-jeji-nepratele-i/
| datum přístupu = 2021-12-04
}}</ref>

== Obsah ==

=== Svazek I: Uhranutí Platónem ===
První svazek knihy, Uhranutí [[Platón|Platónem]], je útokem na [[Platón|Platónovu]] Politeiu. Podle Poppera je ideální obraz společnosti, který je v něm popsán, nesmírně uzavřený. [[Platón|Platónův]] ideální stav je ten, kdy je stát založen na přísných [[Kasta|třídních]] rozdílech. Vládnoucí třída má být nadřazena natolik, aby nemohla být nikým ohrožena. Cizinci nemohu být považováni za rovnocenné lidi. [[Platón]] podle [[Karl Popper|Poppera]] není ničím jiným než zastáncem reakce proti rodící se athénské demokracii za [[Periklés|Periklea]], kde byly přítomny první známky [[Humanismus|humanistické]], [[Rovnostářství|rovnostářské]], tedy [[Otevřená společnost|otevřené společnosti]].


V první části knihy [[Karl Popper|Popper]] také představuje takzvaný [[paradox tolerance]]. Popisuje ho následovně: „''Neomezená tolerance musí vést k zániku tolerance. Jestliže uplatníme neomezenou toleranci i vůči těm, kdo jsou netolerantní, jestliže nebudeme ochotni bránit tolerantní společnost proti netolerantním lidem, pak budou tolerantní lidé zničeni a s nimi i tolerance.''“
K rozhodnutí knihu napsat dospěl Popper v březnu 1938, v den, kdy se dozvěděl o vpádu [[Nacistické Německo|Německa]] do Rakouska. Psaní se protáhlo do roku [[1943]], takže obsah knihy je částečně poznamenán nejistým průběhem války.


=== Svazek II: Vlna proroctví: Hegel, Marx a co následovalo ===
Česky vyšla jeho kniha poprvé v roce [[1994]] (v roce jeho smrti) v nakladatelství ISE v edici OIKÚMENÉ ve dvou svazcích rozdělených tematicky na část ''I - Uhranutí Platónem'' a ''II - Vlna proroctví: Hegel, Marx a co následovalo'', v překladu Miloše Caldy a Jany Odehnalové (opravené vydání 1. dílu vyšlo v nakladatelství Oikúmené r. 2011, opravené vydání 2. dílu r. 2015). K textu autor připojil Poznámky obsahující odkazy a polemiky, které běžný čtenář nemusí číst, nicméně jsou přínosem pro odborníky. Poznámky tvoří celkově celou třetinu díla; v první části zabírají téměř polovinu svazku.
V překladu z roku 1950 se tento svazek nazývá Příliv proroctví: Hegel, Marx a následky. V tomto svazku [[Karl Popper|Popper]] útočí na [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelův]] historicismus a Marxův [[historický materialismus]]. Podle [[Karl Popper|Poppera]] jsou tyto směry založeny na falešné představě, že lidská historie má zákony, na jejichž základě lze historii předvídat. Podle [[Karl Popper|Poppera]] ji však nelze určit. Takové zákony mohou být vytvořeny pouze jako předběžné hypotézy, a proto by neměly sloužit jako vodítko pro revoluční politickou akci.


Podle [[Karl Popper|Poppera]] nebyl [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegel]] někým jiným než obyčejným zastáncem pruského [[Absolutismus|absolutismu]]. Jeho učení vyznívá tak, že stát je všechno a jednotlivec není nic. [[Karl Popper|Popper]] explicitně následuje [[Arthur Schopenhauer|Schopenhauera]], který nazval [[Johann Gottlieb Fichte|Fichteho]] údernou čelistí a [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegela]] šarlatánem. Téměř všechny myšlenky moderního [[Absolutismus|absolutismu]] jsou přímým dědictvím [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegela]], včetně kmenového ideálu hrdinného člověka, zejména v jeho [[Fašismus|fašistické]] podobě.
Co Popper chápe pod pojmem „otevřená společnost“ lze pochopit z citátů, které vybral na úvod svého díla:


[[Karl Marx|Marxovi]] se dostává trochu většího uznání, protože jeho ideálem jistě musela být otevřená společnost. Nakonec byl jedním z těch, kteří brali ideály roku [[1789]] (svoboda, rovnost, bratrství) vážně, ale vycházel ze špatných teorií. Proto byl falešným prorokem, a to mělo dalekosáhlé důsledky. [[Marxismus|Marxisté]] předpokládali třídní boj. Když za sebou postavili dělníky a získali velký vliv v [[Parlamentní systém|parlamentní demokracii]], tak nevěděli, co s tím. Ve své strategii nadále předvídali (více či méně) násilné svržení buržoazie. Marx mluvil jazykem války. A fašisté jednali. Demokracie na to neměla odpověď, protože zničení demokracie mohlo revoluci jen podpořit.
Ve prospěch otevřené společnosti (kolem r. 430 př. n. l.):


== Přijmutí díla a jeho vliv ==
<blockquote>
[[Karl Popper|Popperova]] kniha zůstává jako jedna z nejpopulárnějších obran západních liberálních hodnot v poválečném období a to díky jeho kritice Platóna, Hegela a Marxe, která byla brána jako útok na [[Totalitarismus|totalitní]] myšlení.<ref>https://www.theguardian.com/books/2016/sep/26/100-best-nonfiction-books-karl-popper-open-society-its-enemies)</ref> Britský filozof [[Gilbert Ryle]], který recenzoval [[Karl Popper|Popperovu]] knihu souhlasil s jeho výrokem o tom, že „Platón byl Sokratův Jidáš“, jelikož to pro co [[Sókratés|Sokratés]] žil a zemřel byly stejné věci, které se [[Platón]] snažil zničit a vyvrátit.<ref>{{Citace monografie
''Ačkoliv jen nemnozí mohou tvořit politiku, jsme všichni schopni ji posuzovat.''
| příjmení = Burke
--Athéňan [[Periklés]]
| jméno = T. E.
</blockquote>
| titul = The Philosophy of Popper
| url = https://books.google.cz/books?id=rIK7AAAAIAAJ&pg=141&dq=%22As+Gilbert+Ryle+put+it,+according+to+Popper,+Plato+was+Socrates'+Judas.+The+very+things+for+which+Socrates+lived+and+died+are+the+things+which+Plato+tries+to+demolish+with+words+put+into+Socrates'+mouth%22&redir_esc=y&hl=cs#v=onepage&q=%22As%20Gilbert%20Ryle%20put%20it,%20according%20to%20Popper,%20Plato%20was%20Socrates'%20Judas.%20The%20very%20things%20for%20which%20Socrates%20lived%20and%20died%20are%20the%20things%20which%20Plato%20tries%20to%20demolish%20with%20words%20put%20into%20Socrates'%20mouth%22&f=false
| vydavatel = Manchester University Press
| počet stran = 244
| isbn = 978-0-7190-0911-2
| poznámka = Google-Books-ID: rIK7AAAAIAAJ
| jazyk = en
}}</ref> Otevřená společnost a její nepřátelé byla velebena filozofem [[Bertrand Russell|Bertrandem Rusellem]], který nazval tuto knihu „dílem nejvyšší důležitosti“ a „ráznou a hlubokou obranou demokracie“.<ref>{{Citace monografie
| titul = THE OPEN SOCIETY AND ITS ENEMIES
| url = http://dx.doi.org/10.2307/j.ctv15r5748.19
| vydavatel = Princeton University Press
| strany = 161–189
}}</ref>Americký filozof Sidney Hooks, který proslul svou kritikou [[Totalitarismus|totalitarismu]] a [[Fašismus|fašismu]] se o knize vyjádřil, že je to rafinovaně argumentovaná a vášnivě napsaná kritika historicistických myšlenek, které ohrožují lásku, svobodu a otevřenou společnost. Na druhou stranu Hooks kritizoval Poppera, že četl [[Platón|Platóna]] příliš doslovně, když se mu to hodí a je si příliš jistý pravým významem Platónových textů, i když je smysl dvojznačný.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Sabine
| jméno = George H.
| příjmení2 = Hook
| jméno2 = Sidney
| titul = From Hegel to Marx.
| periodikum = The Philosophical Review
| datum vydání = 1938-03
| ročník = 47
| číslo = 2
| strany = 218
| issn = 0031-8108
| doi = 10.2307/2180859
| url = http://dx.doi.org/10.2307/2180859
| datum přístupu = 2021-12-04
}}</ref>


I další filozofové byli vůči dílu kritičtí. [[Walter Kaufmann|Walter Kaufman]], německo-americký filozof, uznal, že [[Karl Popper|Popperova]] práce má spoustu ctností, jako útok na [[totalitarismus]]. Přesto však shledal, že má mnoho vážných chyb. [[Karl Popper|Popperovy]] interpretace [[Platón|Platóna]] trpěly vadami, a že [[Karl Popper|Popper]] podal komplexní prohlášení starých mýtů o [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovi]]. [[Walter Kaufmann|Kaufmann]] komentoval, že i přes [[Karl Popper|Popperovu]] nenávist vůči [[Totalitarismus|totalitnímu]] myšlení, byla jeho metoda velmi podobná [[Totalitarismus|totalitaristickým]] učencům.<ref>{{Citace monografie
Proti otevřené společnosti (asi o 80 let později):
| titul = The Hegel myths and legends
| url = http://archive.org/details/hegelmythslegend0000unse
| vydavatel = Evanston, Ill. : Northwestern University Press
| počet stran = 406
| isbn = 978-0-8101-1301-5
}}</ref>


[[Marxismus|Marxistický]] filozof Maurice Cornforth ve svém díle ''The Open Philosophy and the Open Society: A Reply to Dr. Karl Popper's Refutations of Marxism'' (1968) bránil [[marxismus]] před [[Karl Popper|Popperovou]] kritikou. I přes nesouhlas s [[Karl Popper|Popperovými]] myšlenkami prohlásil, že je „možná jeden z nejpřednějších“ kritiků [[Marxismus|marxismu]].<ref>{{Citace monografie
<blockquote>
| příjmení = Cornforth
''Nejdůležitější jest, aby nikdo nikdy nebyl nepodroben nadvládě, ani muž ani žena, a aby ničí duše nebyla trvale zvyklá, ani při vážném jednání ani při hrách, aby člověk něco dělal samostatně sám o sobě, nýbrž aby i ve válce i v míru ustavičně hleděl na nadřízeného, poslouchal ho a tak žil, dávaje se od něho i v nejmenších podrobnostech řídit, jako je na příklad stát, kdykoli se to přikazuje, jít, cvičit, mýt se, jíst… jedním slovem je třeba zvykáním naučit duši, aby nepomýšlela, ba aby vůbec nebyla schopna dělat něco odloučeně od ostatních…''
| jméno = Maurice Campbell
| titul = The open philosophy and the open society; a reply to Dr. Karl Popper's refutations of Marxism
| url = http://archive.org/details/openphilosophyop00corn
| vydavatel = New York, International Publishers
| počet stran = 408
}}</ref> Robert C. Solomon napsal, že [[Karl Popper|Popper]] vede „téměř zcela neoprávněnou polemiku“ proti [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovi]], kvůli který si [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegel]] vysloužil reputaci „morální a politické reakce“.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Solomon
| jméno = Robert C.
| titul = In the spirit of Hegel : a study of G.W.F. Hegel's Phenomenology of spirit
| url = https://www.worldcat.org/oclc/655896821
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = New York
| počet stran = 1 online resource (xx, 646 pages)
| isbn = 978-0-19-536512-2
| isbn2 = 0-19-536512-7
| oclc = 655896821
}}</ref>


Indický politický teoretik Rajeev Bhargava argumentuje, že [[Karl Popper|Popper]] „notoricky špatně čte Hegela a Marxe“ a jeho formulace jsou účelové na obranu liberálních politických hodnot „motivován stranickými ideologickými úvahami založenými kuriózně v těch nejabstraktnějších megafyzických premisách“.<ref>{{Citace monografie
--Athéňan [[Platón]]
| titul = VALUES AND REASON
</blockquote>
| url = http://dx.doi.org/10.4324/9780203212820-10
| vydavatel = Routledge
| strany = 101–120
}}</ref> V práci [[Jon Stewart|Jona Stewarta]] ''The Hegel Myths and Legends'' (1996) je [[Karl Popper|Popperova]] kniha zařazena jako práce propagující mýty o [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovi]].<ref>{{Citace monografie
| titul = The Hegel myths and legends
| url = https://www.worldcat.org/oclc/34029830
| vydavatel = Northwestern University Press
| místo = Evanston, Ill.
| počet stran = xiii, 384 pages
| isbn = 0-8101-1300-7
| isbn2 = 978-0-8101-1300-8
| oclc = 34029830
}}</ref>


Nadace [[Nadace Open Society Fund Praha|OSF]], založená Georgem Sorosem, byla inspirována jménem a účelem právě [[Karl Popper|Popperovou]] knihou.<ref>{{Citace periodika
Co je autorovým cílem naznačuje předmluva k prvnímu vydání v němčině z roku 1943:
| příjmení = De Cock
| jméno = Christian
| příjmení2 = Böhm
| jméno2 = Steffen
| titul = Liberalist Fantasies: Žižek and the Impossibility of the Open Society
| periodikum = Organization
| datum vydání = 2007-11
| ročník = 14
| číslo = 6
| strany = 815–836
| issn = 1350-5084
| doi = 10.1177/1350508407082264
| jazyk = en
| url = http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/1350508407082264
| datum přístupu = 2021-12-04
}}</ref>


Filozof Joseph Agassi připisuje [[Karl Popper|Popperovi]] zásluhy za to, že ukázal, že historicismus je společným faktorem jak [[fašismus]], tak [[Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu|bolševismu]].<ref>{{Citace monografie
<blockquote>
| příjmení = Agassi
''Jestliže je v této knize adresováno pár ostrých slov několika největším intelektuálním vůdcům lidstva, nebylo mým motivem - alespoň doufám - přání umenšit jejich význam. Spíše to vyplynulo z mého přesvědčení, že má-li naše civilizace přežít, musíme se zbavit zvyku uctívat velké osobnosti. Velké osobnosti se mohou dopustit velkých chyb; jak se tato kniha snaží ukázat, někteří z největších vůdců minulosti podpořili odvěký útok na svobodu a rozum. Jejich vliv, kterému je příliš zřídka kladen odpor, nepřestává oklamávat a rozdělovat ty, na jejichž obraně závisí civilizace. Odpovědnost za toto tragické a možná i osudové rozdělení padá na nás, váháme-li s přímočarou kritikou toho, co je nepochybnou součástí našeho intelektuálního dědictví. Nebudeme-li kritizovat jednu jeho část, možná tím přispějeme k jeho úplnému zničení.''
| jméno = Joseph
''Tato kniha je kritickým úvodem do politické filosofie a filosofie dějin a přezkoumáním některých zásad společenské obnovy. Cíl a přístup jsem naznačil v Úvodu. Problémy naší doby se zabývá dokonce i tam, kde se ohlíží do minulosti; velice jsem se snažil formulovat je co nejjednodušším způsobem, neboť jsem doufal, že se mi podaří vyjasnit věci, které se týkají nás všech.''
| titul = Karl Raimund Popper (1902–1994)
''Ačkoli tato kniha nepředpokládá nic než nezaujatého čtenáře, nejde v ní ani tak o zpopularizování probíraných otázek jako o odpovědi na ně. Protože jsem se však pokusil o obojí, zařadil jsem vše, co bylo odbornějšího rázu, do Poznámek, zařazených na konci knihy.''
| url = http://dx.doi.org/10.1007/978-3-319-06587-8_7
</blockquote>
| vydavatel = Springer International Publishing
| místo = Cham
| strany = 37–52
}}</ref>


== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==

Verze z 4. 12. 2021, 23:05

ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Otevřená společnost a její nepřátelé
AutorKarl Popper
Původní názevThe Open Society and Its Enemies
ZeměSpojené království
Jazykangličtina
Žánresej a filozofie
VydavatelRoutledge
Datum vydání1945
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otevřená společnost a její nepřátelé je kniha filozofa Karla Raimunda Poppera narozeného v Rakousku.

Dílo je o politické filozofii, v němž autor představuje „obranu otevřené společnosti proti nepřátelům“[1] a nabízí kritiku teorie teleologického historicismu, podle které se dějiny neúprosně odvíjejí podle univerzálních zákonů.

Autor v knize nastiňuje některé obtíže, které stojí před naší civilizací. Ta může podle Poppera směřovat buďto k lidskosti, svobodě a rovnosti, nebo k totalitě.

Vydání

K rozhodnutí knihu napsat dospěl Popper v březnu 1938, v den, kdy se dozvěděl o vpádu Německa do Rakouska. V době, kdy byla kniha dokončena, Popper žil na Novém Zélandu, takže vydání vyžadovalo pomoc kolegů. Tuto pomoc poskytli filozofové Ernst Gombrich a Friedrich Hayek. Psaní se protáhlo do roku 1943, takže obsah knihy je částečně poznamenán nejistým průběhem války.

Česky vyšla jeho kniha poprvé v roce 1994 (v roce jeho smrti) v nakladatelství ISE v edici OIKÚMENÉ ve dvou svazcích rozdělených tematicky na část I - Uhranutí Platónem a II - Vlna proroctví: Hegel, Marx a co následovalo, v překladu Miloše Caldy a Jany Odehnalové (opravené vydání 1. dílu vyšlo v nakladatelství Oikúmené r. 2011, opravené vydání 2. dílu r. 2015). K textu autor připojil Poznámky obsahující odkazy a polemiky, které běžný čtenář nemusí číst, nicméně jsou přínosem pro odborníky.

Poznámky tvoří celkově celou třetinu díla; v první části zabírají téměř polovinu svazku.[2]

Obsah

Svazek I: Uhranutí Platónem

První svazek knihy, Uhranutí Platónem, je útokem na Platónovu Politeiu. Podle Poppera je ideální obraz společnosti, který je v něm popsán, nesmírně uzavřený. Platónův ideální stav je ten, kdy je stát založen na přísných třídních rozdílech. Vládnoucí třída má být nadřazena natolik, aby nemohla být nikým ohrožena. Cizinci nemohu být považováni za rovnocenné lidi. Platón podle Poppera není ničím jiným než zastáncem reakce proti rodící se athénské demokracii za Periklea, kde byly přítomny první známky humanistické, rovnostářské, tedy otevřené společnosti.

V první části knihy Popper také představuje takzvaný paradox tolerance. Popisuje ho následovně: „Neomezená tolerance musí vést k zániku tolerance. Jestliže uplatníme neomezenou toleranci i vůči těm, kdo jsou netolerantní, jestliže nebudeme ochotni bránit tolerantní společnost proti netolerantním lidem, pak budou tolerantní lidé zničeni a s nimi i tolerance.“

Svazek II: Vlna proroctví: Hegel, Marx a co následovalo

V překladu z roku 1950 se tento svazek nazývá Příliv proroctví: Hegel, Marx a následky. V tomto svazku Popper útočí na Hegelův historicismus a Marxův historický materialismus. Podle Poppera jsou tyto směry založeny na falešné představě, že lidská historie má zákony, na jejichž základě lze historii předvídat. Podle Poppera ji však nelze určit. Takové zákony mohou být vytvořeny pouze jako předběžné hypotézy, a proto by neměly sloužit jako vodítko pro revoluční politickou akci.

Podle Poppera nebyl Hegel někým jiným než obyčejným zastáncem pruského absolutismu. Jeho učení vyznívá tak, že stát je všechno a jednotlivec není nic. Popper explicitně následuje Schopenhauera, který nazval Fichteho údernou čelistí a Hegela šarlatánem. Téměř všechny myšlenky moderního absolutismu jsou přímým dědictvím Hegela, včetně kmenového ideálu hrdinného člověka, zejména v jeho fašistické podobě.

Marxovi se dostává trochu většího uznání, protože jeho ideálem jistě musela být otevřená společnost. Nakonec byl jedním z těch, kteří brali ideály roku 1789 (svoboda, rovnost, bratrství) vážně, ale vycházel ze špatných teorií. Proto byl falešným prorokem, a to mělo dalekosáhlé důsledky. Marxisté předpokládali třídní boj. Když za sebou postavili dělníky a získali velký vliv v parlamentní demokracii, tak nevěděli, co s tím. Ve své strategii nadále předvídali (více či méně) násilné svržení buržoazie. Marx mluvil jazykem války. A fašisté jednali. Demokracie na to neměla odpověď, protože zničení demokracie mohlo revoluci jen podpořit.

Přijmutí díla a jeho vliv

Popperova kniha zůstává jako jedna z nejpopulárnějších obran západních liberálních hodnot v poválečném období a to díky jeho kritice Platóna, Hegela a Marxe, která byla brána jako útok na totalitní myšlení.[3] Britský filozof Gilbert Ryle, který recenzoval Popperovu knihu souhlasil s jeho výrokem o tom, že „Platón byl Sokratův Jidáš“, jelikož to pro co Sokratés žil a zemřel byly stejné věci, které se Platón snažil zničit a vyvrátit.[4] Otevřená společnost a její nepřátelé byla velebena filozofem Bertrandem Rusellem, který nazval tuto knihu „dílem nejvyšší důležitosti“ a „ráznou a hlubokou obranou demokracie“.[5]Americký filozof Sidney Hooks, který proslul svou kritikou totalitarismu a fašismu se o knize vyjádřil, že je to rafinovaně argumentovaná a vášnivě napsaná kritika historicistických myšlenek, které ohrožují lásku, svobodu a otevřenou společnost. Na druhou stranu Hooks kritizoval Poppera, že četl Platóna příliš doslovně, když se mu to hodí a je si příliš jistý pravým významem Platónových textů, i když je smysl dvojznačný.[6]

I další filozofové byli vůči dílu kritičtí. Walter Kaufman, německo-americký filozof, uznal, že Popperova práce má spoustu ctností, jako útok na totalitarismus. Přesto však shledal, že má mnoho vážných chyb. Popperovy interpretace Platóna trpěly vadami, a že Popper podal komplexní prohlášení starých mýtů o Hegelovi. Kaufmann komentoval, že i přes Popperovu nenávist vůči totalitnímu myšlení, byla jeho metoda velmi podobná totalitaristickým učencům.[7]

Marxistický filozof Maurice Cornforth ve svém díle The Open Philosophy and the Open Society: A Reply to Dr. Karl Popper's Refutations of Marxism (1968) bránil marxismus před Popperovou kritikou. I přes nesouhlas s Popperovými myšlenkami prohlásil, že je „možná jeden z nejpřednějších“ kritiků marxismu.[8] Robert C. Solomon napsal, že Popper vede „téměř zcela neoprávněnou polemiku“ proti Hegelovi, kvůli který si Hegel vysloužil reputaci „morální a politické reakce“.[9]

Indický politický teoretik Rajeev Bhargava argumentuje, že Popper „notoricky špatně čte Hegela a Marxe“ a jeho formulace jsou účelové na obranu liberálních politických hodnot „motivován stranickými ideologickými úvahami založenými kuriózně v těch nejabstraktnějších megafyzických premisách“.[10] V práci Jona Stewarta The Hegel Myths and Legends (1996) je Popperova kniha zařazena jako práce propagující mýty o Hegelovi.[11]

Nadace OSF, založená Georgem Sorosem, byla inspirována jménem a účelem právě Popperovou knihou.[12]

Filozof Joseph Agassi připisuje Popperovi zásluhy za to, že ukázal, že historicismus je společným faktorem jak fašismus, tak bolševismu.[13]

Externí odkazy

  1. ↑ ‘The Open Society’ Revisited | Issue 38 | Philosophy Now. philosophynow.org [online]. [cit. 2021-12-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ Otevřená společnost a její nepřátelé I, OIKOYMENH. www.oikoymenh.cz [online]. [cit. 2021-12-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ https://www.theguardian.com/books/2016/sep/26/100-best-nonfiction-books-karl-popper-open-society-its-enemies)
  4. ↑ BURKE, T. E. The Philosophy of Popper. [s.l.]: Manchester University Press 244 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7190-0911-2. (anglicky) Google-Books-ID: rIK7AAAAIAAJ. 
  5. ↑ THE OPEN SOCIETY AND ITS ENEMIES. [s.l.]: Princeton University Press Dostupné online. S. 161–189. 
  6. ↑ SABINE, George H.; HOOK, Sidney. From Hegel to Marx.. The Philosophical Review. 1938-03, roč. 47, čís. 2, s. 218. Dostupné online [cit. 2021-12-04]. ISSN 0031-8108. DOI 10.2307/2180859. 
  7. ↑ The Hegel myths and legends. [s.l.]: Evanston, Ill. : Northwestern University Press 406 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8101-1301-5. 
  8. ↑ CORNFORTH, Maurice Campbell. The open philosophy and the open society; a reply to Dr. Karl Popper's refutations of Marxism. [s.l.]: New York, International Publishers 408 s. Dostupné online. 
  9. ↑ SOLOMON, Robert C. In the spirit of Hegel : a study of G.W.F. Hegel's Phenomenology of spirit. New York: Oxford University Press 1 online resource (xx, 646 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-536512-2, ISBN 0-19-536512-7. OCLC 655896821 
  10. ↑ VALUES AND REASON. [s.l.]: Routledge Dostupné online. S. 101–120. 
  11. ↑ The Hegel myths and legends. Evanston, Ill.: Northwestern University Press xiii, 384 pages s. Dostupné online. ISBN 0-8101-1300-7, ISBN 978-0-8101-1300-8. OCLC 34029830 
  12. ↑ DE COCK, Christian; BÖHM, Steffen. Liberalist Fantasies: Žižek and the Impossibility of the Open Society. Organization. 2007-11, roč. 14, čís. 6, s. 815–836. Dostupné online [cit. 2021-12-04]. ISSN 1350-5084. DOI 10.1177/1350508407082264. (anglicky) 
  13. ↑ AGASSI, Joseph. Karl Raimund Popper (1902–1994). Cham: Springer International Publishing Dostupné online. S. 37–52. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Otevřená_společnost_a_její_nepřátelé&oldid=20699290“