Slimák

Slimák
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	měkkýši (Mollusca)
Třída	plži (Gastropoda)
Podtřída	Orthogastropoda
Nadřád	Heterobranchia
Řád	plicnatí (Pulmonata)
Podřád	stopkoocí (Stylommatophora)
nadčeledi a čeledi
viz text
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slimák je obecné označení pro suchozemského plže, jehož ulita buď zcela zmizela, nebo je zakrnělá, malá a umístěná uvnitř těla. Ztráta ulity je odvozeným znakem, který je společný všem slimákům, nicméně v průběhu evoluce plžů se objevuje vícekrát nezávisle na sobě a slimáci jsou proto polyfyletickou skupinou. Slimák je také české rodové jméno pro rody Limax, Limacus, Malacolimax z čeledi slimákovití (Limacidae).

Z hlediska člověka jsou slimáci významnými škůdci kulturních i okrasných rostlin.

Charakteristika

Anatomie slimáka

Slimáci jsou plži a kromě druhotné ztráty ulity se přiliš neliší od obecného schématu stavby těla těchto živočichů. Mají červovité tělo, které je rozlišeno na hlavu, nohu a útrobní vak na přední straně hřbetu, který je krytý štítkem, někdy i se zbytky skořápky. Dýchají plicními vaky, které jsou tvořené prokrvenou stěnou plášťové dutiny, ta se otevírá na povrch těla otvorem zvaným pneumostom, jehož umístění se liší u jednotlivých skupin slimáků. Všichni slimáci patří mezi stopkooké plže, mají tedy dva páry tykadel, z nichž první kratší pár slouží jako hmatové ústrojí a druhý nese oči.

V důsledku ztráty ulity jejich těla snadněji vysychají a slimáci proto potřebují ke svému vývoji a životu vlhké prostředí. Jsou aktivní v noci, kdy se živí částmi rostlin, jinak se schovávají v půdě a na stinných a vlhých místech. Jsou to hermafroditi, slizovitá vajička kladou do půdy. Množí se v průběhu celého vegetačního období a mohou mít dvě i více generací do roka.

Slimáci jako škůdci

Slimáci jsou býložravci, živí se listy rostlin, plodnicemi hub a rozkládajícím se rostlinným materiálem. Zvláště za teplého, vlhkého a deštivého počasí, většinou pak na jaře a na podzim, se mohou přemnožit a pak páchají škody na polích i na zahradách.

Způsobují škody v porostech ozimé řepky, ozimých obilnin, cukrové řepy i máku. V zahradách pak škodí na zelenininových záhonech, zvláště na košťálové zelenině nebo salátu. Dostávají se i do skleníků a okusují také okrasné rostliny.

Nejčastějším škůdcem je drobný slimáček síťkovaný (Deroceras reticulatum) a slimáček polní (Deroceras agreste), na polích se někdy vyskytuje i slimáček hladký (Deroceras leave). Z rodu Arion se na polích, zahradách i ve sklenících objevuje plzák hnědý (Arion subfuscus), plzák obecný (Arion distinctus), plzák lesní (Arion rufus), plzák žlutopruhý (Arion fasciatus) plzák žíhaný (Arion circumscriptus) a nebezpečný plzák španělský (Arion lusitanicus), který byl do Česka a prakticky celé Evropy zavlečený z Pyrenejského poloostrova, nemá zde příliš přirozených nepřátel a v příhodných podmínkách se kalamitně množí. Na skladovaném ovoci, zelenině nebo bramborách škodí slimák největší (Limax maximus).

Boj proti slimákům

Slimáci mají množství přirozených nepřátel, jsou potravou řady ptáků, krtků, ježků, ještěrů, hlavně slepýše křehkého, ropuch i skokanů či střevlíků. Jejich vajíčka požírá dravý plž skelnatka drnová (Oxychilus cellarius). Jako další prostředky biologického boje lze použít hlístice Phasmarhabditis hermaphrodita nebo larvy vláhomilky vroubené (Tetanocera elata). Slimáci nesnáší aromatické siličnaté rostliny, jako je hořčice, kerblík, lichořeřišnice, řeřicha zahradní a hluchavkovité (šalvěj, tymián, levandule, yzop aj.)

Vyhledávají zaplevelené pozemky, prevencí jejich výskytu na zahradě je tudíž časté sekání trávníku, plení záhonů a také podzimní hluboké zrytí půdy s následným přemrznutím, které zničí slimáky přezimující v hlíně. Na záhonech nesmí zůstat rostlinný odpad, který slimákům poskytuje potravu a úkryt. Výbornou skrýší jsou také hromady starých prken a jiný nepotřebný materiál, který zůstává kdesi v koutě zahrady.

Slimáky je také možno ručně sbírat (v noci), osvědčenou metodou jsou pasti (miska s pivem), nalezení slimáci se dají zabít solí (která z jejich těl doslova "vytáhne" vodu). V případě přemnožení jsou k dispozici chemické přípravky (moluskocidy) s účinnými látkymi methaldehydem a karbamáty (methiocarb, mercaptodimethur). Jedná se o požerové a kontaktní nervové jedy, které jsou toxické i pro užitečný hmyz a také pro obratlovce - pozření pelet obsahující některou z těchto látek může vyvolat (smrtelnou) otravu domácích zvířat i dětí, při aplikaci chemických přípravků pro potlačení slimáků je tudíž třeba opatrnosti.

Taxonomie

• nadčeleď: Arionoidea
  • čeleď plzákovití (Arionidae)
  • čeleď Philomycidae

• nadčeleď: Helixarionoidea
  • čeleď Urocyclidae

• nadčeleď: Limacoidea
  • čeleď slimáčkovití (Agriolimacidae)
  • čeleď bledničkovití (Boettgerillidae)
  • čeleď slimákovití (Limacidae)
  • čeleď Trigonochlamydidae

• nadčeleď: Parmacelloidea
  • čeleď plžicovití (Milacidae)
  • čeleď Parmacellidae

• nadčeleď: Testacelloidea
  • čeleď testaceovití (Testacellidae)

Galerie

• 
  plzák lesní
• 
  slimák největší
• 
  slimák popelavý
• 
  plžice štíhlá
• 
  slimáček evropský
• plžice tmavá
  plžice tmavá
• plzák španělský
  plzák španělský
• slimáček síťkovaný
  slimáček síťkovaný

Externí odkazy

• Archiv článků / agromanuál: Slimáci a nový škůdce - plzák španělský
• ŠKŮDCI.com - Jak na slimáky