Šťavel kyselý
 Šťavel kyselý | |
|---|---|
 Šťavel kyselý | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | šťavelotvaré (Oxalidales) |
| Čeleď | šťavelovité (Oxalidaceae) |
| Rod | šťavel (Oxalis) |
| Binomické jméno | |
| Oxalis acetosella L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
.jpg)
Šťavel kyselý (Oxalis acetosella) je lesní rostlina z čeledi šťavelovité (Oxalidaceae).
Lidové názvy
[editovat | editovat zdroj]Na Moravě se nejčastěji používá pojmenování zaječí zelí, na severní Hané zaječí jetelinka, na Podhorácku zalečí salát, na Horácku ptačí víno, na Lašsku a jinde místy zaječí šťavlík, ve Slezsku zajičí ščudlek a zajinčá kapusta.[1]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Šťavel kyselý je poměrně drobná bylina rostoucí do výšky 5–15 cm.[2]
Květ
[editovat | editovat zdroj]Květy rostou jednotlivě na tenké, zakřivené stopce, která zpravidla převyšuje listy.[3]
Květní obaly jsou rozlišené. Tvoří je pět kališních lístků podlouhlého a vejčitého tvaru a pět podobně tvarovaných korunních lístků bílé barvy s růžovým až nafialovělým žilkováním. Korunní lístky jsou na bázi zdobené žlutou skvrnou a bývají naspodu částečně srostlé.[2][3] Květní obaly jsou zespodu podepřeny listeny.
Vejcovitý semeník obsahuje pět plodolistů a nese pět různě dlouhých čnělek. Z pestíku v době plodu vzniká podlouhlá, cca 10 mm velká tobolka[2], ze které po uzrání vypadávají kulovitá semena s velmi tvrdým osemením.[3]
Tyčinky tvoří v každém květu jediný svazek, který je naspodu srostlý. Podle počtu tyčinek můžeme rozlišit dva typy květů:
- Jarní květy vyrůstající na delší stopce, oboupohlavné a hmyzosprašné, plně vyvinuté a s deseti tyčinkami.
- Pozdější květy vyrůstající na kratší stopce, samosprašné, se zakrnělou korunou a s pěti tyčinkami.[3]
List
[editovat | editovat zdroj]Listy šťavele jsou pouze přízemní, jelikož vyrůstají z vrcholů oddenku (lodyha rostliny je zcela zakrnělá[2]). Listy jsou trojčetné, jednotlivě mají srdčitý tvar. Každý z nich obsahuje jednu hlavní žilku a zpeřeně uspořádané žilky postranní. Povrch listů je obvykle lysý, na jejich spodní straně se však často vyskytují chlupy.[3]
Podzemní část
[editovat | editovat zdroj]Podzemní část rostliny je tvořena tenkým oddenkem a adventivními kořeny, jež z něj vyrůstají. Oddenek se rozrůstá vodorovným plazením a rozvětvuje se do okolí. Střídají se na něm dlouhé články bez šupin a adventivních kořenů a články kratší s šupinami a adventivními kořeny.[3]
Způsob života
[editovat | editovat zdroj]Šťavel kvete v dubnu a květnu.[2] Květy se rozevírají mezi devátou a desátou hodinou ranní a zavírají mezi šestou a sedmou hodinou večerní, případně před deštěm. Květy i listy se sklápějí směrem dolů ke stopce, která se sklání a ohýbá k zemi, díky čemuž lépe zabraňuje úniku vlhkosti z květů a listů.[2] Jednotlivé lístky včetně řapíků se skládají podle hlavní žilky na základě změny turgoru ve stínu.[3]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Šťavel kyselý se zpravidla vyskytuje na vlhkých stinných místech[4] s hlinitou, humózní půdou, bohatou na živiny. K nejčastějším stanovištím této rostliny patří listnaté, smíšené a jehličnaté lesy s dostatkem stínu a vlhkosti, kde jsou nejčastěji k nalezení u potůčků, v roklinách, či v pásmu kosodřeviny. Kromě lesů jim velmi vyhovují také háje a houštiny. Naproti tomu se vyhýbají prosvětleným a suchým místům s písčitým podkladem. Tvoří obvykle rozsáhlé porosty. Vyskytují se od nížin po hory[3]. Ve světě můžeme tuto rostlinu nalézt především v zemích severní polokoule mírného pásu a na severu Afriky.[2]
Rozšíření v Česku
[editovat | editovat zdroj]Šťavel kyselý je na českém území hojně rozšířený. Nejčastěji se vyskytuje na místech s vyšší koncentrací lesů a v pahorkatinách a horách, kde může zasahovat až do subalpínského vegetačního stupně. Místa se zaznamenaným hojnějším výskytem jsou např. Lužické hory, Střední Povltaví, Českomoravská vrchovina, Džbán, Tepelská vrchovina, Středomoravské Karpaty a Podbeskydská pahorkatina.[3]
Nejvyšší zaznamenaný nález šťavele pochází ze Studniční hory v Krkonoších s naměřenou výškou 1450 m n. m. a z Boubínského pralesa na Šumavě s 1362 m n. m.[3]
Riziko
[editovat | editovat zdroj]Listy obsahují kyselinu šťavelovou (cca 1,25 % celkové hmotnosti čerstvých listů), která jim dodává charakteristickou kyselou chuť. Ve větším množství jsou však mírně jedovaté, neboť kyselina šťavelová ohrožuje ledviny. Při požití 4 až 5 g čisté kyseliny šťavelové člověku již hrozí smrt.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku kyslička obyčajná na slovenské Wikipedii.
- ↑ Ústav pro jazyk český AV ČR. Český jazykový atlas [online]. [cit. 2021-08-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h PILÁT, Albert. Kapesní atlas rostlin. Ilustrace Ušák Otto. Praga: Státní pedagogické nakladatelství, 1968. 256 s. 14-857-68. S. 120.
- ↑ a b c d e f g h i j SLAVÍK, Bohumil, a kolektiv. Květena České republiky. 5. 1. vyd. Praha: Academia, 1997. 568 s. ISBN 80-200-0590-0. S. 187–188.
- ↑ DANKWART, Seidel. Květiny. [s.l.]: Rebo Productions CZ, 2004. 239 s. ISBN 80-7234-309-2. S. 46.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- J. Volák, J. Stodola, F. Severa: Veľká kniha liečivých rastlín
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu šťavel kyselý na Wikimedia Commons - Galerie šťavel kyselý na Wikimedia Commons
Taxon Oxalis acetosella ve Wikidruzích
