Šťavel kyselý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxŠťavel kyselý
alternativní popis obrázku chybí
Šťavel kyselý
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád šťavelotvaré (Oxalidales)
Čeleď šťavelovité (Oxalidaceae)
Rod šťavel (Oxalis)
Binomické jméno
Oxalis acetosella
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Šťavel kyselý
Detail květu

Šťavel kyselý (Oxalis acetosella) je lesní rostlina z čeledi šťavelovité (Oxalidaceae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Šťavel kyselý je poměrně drobná bylina rostoucí do výšky 5–15 cm.[1]

Květ[editovat | editovat zdroj]

Květy rostou jednotlivě na tenké, zakřivené stopce, která zpravidla převyšuje listy.[2]

Květní obaly jsou rozlišené. Tvoří je pět kališních lístků podlouhlého a vejčitého tvaru a pět podobně tvarovaných korunních lístků bílé barvy s růžovým až nafialovělým žilkováním. Korunní lístky jsou na bázi zdobené žlutou skvrnou a bývají naspodu částečně srostlé.[1][2] Květní obaly jsou zespodu podepřeny listeny.

Vejcovitý semeník obsahuje pět plodolistů a nese pět různě dlouhých čnělek. Z pestíku v době plodu vzniká podlouhlá, cca 10 mm velká tobolka[1], ze které po uzrání vypadávají kulovitá semena s velmi tvrdým osemením.[2]

Tyčinky tvoří v každém květu jediný svazek, který je naspodu srostlý. Podle počtu tyčinek můžeme rozlišit dva typy květů:

  1. Jarní květy vyrůstající na delší stopce, oboupohlavné a hmyzosprašné, plně vyvinuté a s deseti tyčinkami.
  2. Pozdější květy vyrůstající na kratší stopce, samosprašné, se zakrnělou korunou a s pěti tyčinkami.[2]

List[editovat | editovat zdroj]

Listy šťavele jsou pouze přízemní, jelikož vyrůstají z vrcholů oddenku (lodyha rostliny je zcela zakrnělá[1]). Listy jsou trojčetné, jednotlivě mají srdčitý tvar. Každý z nich obsahuje jednu hlavní žilku a zpeřeně uspořádané žilky postranní. Povrch listů je obvykle lysý, na jejich spodní straně se však často vyskytují chlupy.[2]

Podzemní část[editovat | editovat zdroj]

Podzemní část rostliny je tvořena tenkým oddenkem a adventivními kořeny, jež z něj vyrůstají. Oddenek se rozrůstá vodorovným plazením a rozvětvuje se do okolí. Střídají se na něm dlouhé články bez šupin a adventivních kořenů a články kratší s šupinami a adventivními kořeny.[2]

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Šťavel kvete v dubnu a květnu.[1] Květy se rozevírají mezi devátou a desátou hodinou ranní a zavírají mezi šestou a sedmou hodinou večerní, případně před deštěm. Květy i listy se sklápějí směrem dolů ke stopce, která se sklání a ohýbá k zemi, díky čemuž lépe zabraňuje úniku vlhkosti z květů a listů.[1] Jednotlivé lístky včetně řapíků se skládají podle hlavní žilky na základě změny turgoru ve stínu.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Šťavel kyselý se zpravidla vyskytuje na vlhkých stinných místech[3] s hlinitou, humózní půdou, bohatou na živiny. K nejčastějším stanovištím této rostliny patří listnaté, smíšené a jehličnaté lesy s dostatkem stínu a vlhkosti, kde jsou nejčastěji k nalezení u potůčků, v roklinách, či v pásmu kosodřeviny. Kromě lesů jim velmi vyhovují také háje a houštiny. Naproti tomu se vyhýbají prosvětleným a suchým místům s písčitým podkladem. Tvoří obvykle rozsáhlé porosty. Vyskytují se od nížin po hory[2]. Ve světě můžeme tuto rostlinu nalézt především v zemích severní polokoule mírného pásu a na severu Afriky.[1]

Rozšíření v České republice[editovat | editovat zdroj]

Šťavel kyselý je na českém území hojně rozšířený. Nejčastěji se vyskytuje na místech s vyšší koncentrací lesů a v pahorkatinách a horách, kde může zasahovat až do subalpínského vegetačního stupně. Místa se zaznamenaným hojnějším výskytem jsou např. Lužické hory, Střední Povltaví, Českomoravská vrchovina, Džbán, Tepelská vrchovina, Středomoravské Karpaty a Podbeskydská pahorkatina.[2]

Nejvyšší zaznamenaný nález šťavele pochází ze Studniční hory v Krkonoších s naměřenou výškou 1450  m n. m. a z Boubínského pralesa na Šumavě s 1362 m n. m.[2]

Riziko[editovat | editovat zdroj]

Listy obsahují kyselinu šťavelovou (cca 1,25 % celkové hmotnosti čerstvých listů), která jim dodává charakteristickou kyselou chuť. Ve větším množství jsou však mírně jedovaté, neboť kyselina šťavelová ohrožuje ledviny. Při požití 4 až 5 g čisté kyseliny šťavelové člověku již hrozí smrt.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku kyslička obyčajná na slovenské Wikipedii.

  1. a b c d e f g h PILÁT, Albert. Kapesní atlas rostlin. Ilustrace Ušák Otto. Praga : Státní pedagogické nakladatelství, 1968. 256 s. 14-857-68. S. 120.  
  2. a b c d e f g h i j SLAVÍK, Bohumil; KOLEKTIV. Květena České republiky. 5. 1.. vyd. Praha : Academia, 1997. 568 s. ISBN 80-200-590-0. S. 187-188.  
  3. DANKWART, Seidel. Květiny. [s.l.] : Rebo Productions CZ, 2004. 239 s. ISBN 80-7234-309-2. S. 46.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. Volák, J. Stodola, F. Severa: Veľká kniha liečivých rastlín

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]