Šťavelovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Šťavelovité

Šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
Šťavel kyselý (Oxalis acetosella)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: šťavelotvaré (Oxalidales)
Čeleď: šťavelovité (Oxalidaceae)
R.Br., 1818

Šťavelovité (Oxalidaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu šťavelotvaré (Oxalidales). Zahrnuje byliny i dřeviny a je rozšířena po celém světě. Šťavelovité se vyznačují složenými listy a pětičetnými květy se svrchním semeníkem. Plodem je tobolka nebo bobule. Často mají vysoký obsah šťavelanů. V České republice jsou zastoupeny pouze rodem šťavel. Karambola poskytuje tropické ovoce.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mezi šťavelovitými převládají byliny, tropičtí zástupci však zahrnují i keře a stromy. Bylinní zástupci mají často podzemní hlízy nebo dužnaté oddenky. Odění je tvořeno jednoduchými chlupy. Listy jsou střídavé, celokrajné, u některých zástupců uspořádané v přízemní růžici nebo shlucích na vrcholech větví, dlanitě nebo zpeřeně složené, trojčetné nebo výjimečně redukované na jediný lístek. Na řapíku či řapíčcích jednotlivých lístků je nezřídka ztlustlina (tzv. pulvinus), u některých zástupců se lístky na noc sklánějí, výjimečně (Biophytum) mohou být i sensitivní na dotyk. Žilnatina je dlanitá až zpeřená, palisty obvykle chybějí. Květenství jsou úžlabní, často připomínající okolík, případně vrcholíky nebo i hrozny. Někdy jsou květenství redukovaná na jediný květ. Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, od drobných nenápadných až po velké a nápadné. Kalich i koruna jsou složeny z 5 volných lístků. Tyčinky jsou obvykle v počtu 10, na bázi srostlé, ve dvou kruzích, ve vnitřním kruhu jsou delší než ve vnějším. Semeník je svrchní, srostlý obvykle z 5 plodolistů, laločnatý, s 5 volnými čnělkami na vrcholu a s 5 komůrkami. V každém plodolistu je několik vajíček. Nektar je produkován nektárii mezi korunními plátky nebo na bázi tyčinek. Plodem je pouzdrosečná tobolka, řidčeji dužnatá bobule. Semena obsahují dužnatý endosperm a až na výjimky jsou opatřena míškem.[1][2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď je celosvětově rozšířena, největší druhové bohatství je v tropickém a subtropickém pásu. Zahrnuje přes 900 druhů v přibližně 7 rodech. Největší rody jsou šťavel (Oxalis, asi 450 druhů zejména v Kapsku a Jižní Americe) a citobýl (Biophytum, asi 70 druhů, zejména v Jižní Americe a na Madagaskaru). Zástupci šťavelovitých rostou na nejrůznějších stanovištích, v tropickém pásu od suchých či vlhkých nížinných oblastí až po hranici sněhu v horách. Šťavel růžkatý je kosmopolitní druh, rozšířený po celém světě od tropů po teplejší oblasti mírného pásu.[1]

V Evropě je čeleď zastoupena pouze rodem šťavel.[4]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy šťavelovitých jsou opylovány především hmyzem, lákaným nektarem a nezřídka i nápadnými květy. Častá je různočnělečnost (heterostylie), včetně heterotristylie. Semena šťavelů a citobýlu mají speciálně vyvinutý míšek, který je v době zralosti vystřeluje do okolí. Dužnaté plody tropických rodů Averrhoa, Dapania a Sarcotheca jsou vyhledávány řadou zvířat, zahrnujících opice, netopýry či ptáky, kteří rozšiřují jejich semena. Některé druhy šťavelů se též intenzivně šíří dceřinnými hlízkami.[1]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Pro šťavelovité je charakteristický vysoký obsah rozpustných nebo nerospustných, krystalovaných šťavelanů. U šťavelů a karamboly byl prokázán obsah leukodelfinidinů a leukocyanidinů.[1]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Do původně bylinné čeledi šťavelovité byla vřazena dřevinná čeleď Averrhoaceae se třemi rody - Averrhoa, Dapania a Sarcotheca. Od rodu šťavel byly oddělovány některé další rody: Xanthoxalis (žlutošťavel), Sassia (šťavelec) aj.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Oba druhy karamboly, Averrhoa carambola a Averrhoa bilimbi mají jedlé plody a jsou pěstovány v tropech celého světa. V Malajsii se místně konzumují také plody Sarcotheca. V jihoamerických Andách se jedí podzemní hlízy šťavelu hlíznatého (Oxalis tuberosa). Některé druhy šťavelů jsou pěstovány jako okrasné rostliny.[5][6][1]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Averrhoa, Biophytum, Dapania, Lotoxalis, Oxalis, Sarcotheca, Xanthoxalis[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 7 (2). Leiden, Niederlands : Foundation Flora Malesiana, 1971. ISBN 90-01-31814-2. (anglicky) 
  2. JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky) 
  3. SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694. (anglicky) 
  4. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  5. VALÍČEK, Pavel a kol.. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. (česky) 
  6. NOWAK, B.; SCHULZOVÁ, B.. Tropické plody. [s.l.] : Knižní klub, 2002. (česky) 
  7. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  8. The Plant List [online]. . Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.
  • Berry P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VII). Timber Press, 2003. ISBN 1-930723-13-X
  • Hejný S. et al. Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]