Přeskočit na obsah

Svízel bahenní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxSvízel bahenní
alternativní popis obrázku chybí
Svízel bahenní (Galium palustre)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhořcotvaré (Gentianales)
Čeleďmořenovité (Rubiaceae)
Rodsvízel (Galium)
Binomické jméno
Galium palustre
L., 1753
Synonyma
  • Rubia palustris
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svízel bahenní (Galium palustre) je vytrvalá, poléhavá bylina vlhkých stanovišť, jeden z více než 25 druhů rodu svízel rostoucích v české krajině. V květnu a červnu se jeho drobná, narůžovělá poupata rozvíjejí v malé, bělavé květy v hustých květenstvích.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstá téměř v celé Evropě, vyjma trvale suchých oblastí jihu Pyrenejského, Apeninského a Balkánského poloostrova. Východním směrem je rozšířen do Malé Asie, oblasti Kavkazu i po západní Sibiři. Druhotně se dostal do Severní a Jižní Ameriky, do severovýchodní Afriky i na Nový Zéland.

České republice se vyskytuje na celém území, hromadně pak v místech s kumulaci vlhkých biotopů. Těžištěm výskytu je mezofytikum a nižší polohy oreofytika, vzácně se objevuje v Krušných horách v nadmořské výšce 1100 m a na Šumavě do 1050 m.[2][3]

Svízel bahenní je hemikryptofyt rostoucí na půdách bohatých organickými i minerálními živinami, slabě kyselých až mírně zásaditých a hlavně s vysokou hladinou podzemní vody, vyhovují mu i místa sezónně zaplavovaná.

Vyskytuje se v aluviálních půdách, na vlhkých loukách, březích bahnitých kanálů, vodních nádrží i potoků a podél zamokřených lesních cest, v lužních lesích roste okolo pramenišť a tůní, objevuje se i na obnažených dnech letněných rybníků.[2][3][4]

Vytrvalá bylina s chabými, poléhavými nebo vystoupavými lodyhami dlouhými 20 až 60 cm vyrůstající z tenkého, bohatě rozvětveného kořeneoddenky. Mimo květných lodyh vyrůstají i četné sterilní prýty, které jsou poléhavé a mohou kořenit. Lodyha je tenká, nemá v průměru více než 0,8 mm, je čtyřhranná a na hranách bývá hladká nebo má ostré výrůstky. Je porostlá čtyřčetnými, ojediněle i pětičetnými, přesleny tvořenými dvěma jednožilovými listy a vzhledově podobnými palisty, mají obkopinatý tvar, délku 7 až 14 mm a šířku 2 až 3 mm. Jsou lysé, na konci tupé, po okraji hladké a trávově zelená barva při sušení černá.

Na konci lodyhy vyrůstá terminální, bohatě větvené, latnaté květenství válcovitého tvaru. Květenství s větvičkami asi 5 cm dlouhými a je tvořeno bílými, čtyřčetnými, asi 3 mm velkými květy na krátkých stopkách. Oboupohlavné květy mají nálevkovitou korunu tvořenou bílými, vejčitými, miskovitě prohnutými lístky, kalich není vyvinut. Čtyři tyčinky mají červené prašníky, dvoupouzdrý spodní semeník nese dvě u báze srostlé čnělky s hlavičkovitými bliznami. Květy začínají rozkvétat v květnu a červnu.

Plod je dvounažka rozpadající se ve dvě kulovitá, 1,5 mm velká merikarpia, která jsou černá, lesklá, jemně vrásčitá a obsahují endosperm.[2][3][4][5]

Možnost záměny

[editovat | editovat zdroj]

Svízel bahenní se od vzhledově nejblíže podobného svízele prodlouženého, se kterým vytvářejí komplex Galium palustre agg., odlišuje hlavně.kratšími, slabšími, více poléhavými lodyhami a spíše válcovitým květenstvím. Tyto odlišnosti jsou též výsledkem různé ploidie, svízel bahenní má 2n = 24 a svízel prodloužený 2n = 96.[4][5][6]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. a b c SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-20003-06-1. Kapitola Svízel bahenní, s. 134. 
  3. a b c MRÁZEK, Tomáš. BOTANY.cz: Svízel bahenní [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 20.07.2009 [cit. 2017-08-22]. Dostupné online. 
  4. a b c RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Svízel bahenní, s. 222–223. 
  5. a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/2: Lipkavec močiarny [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1985 [cit. 2017-08-22]. S. 33–35. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-23. (slovensky) 
  6. Finland Nature and Species: Galium palustre [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2017-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]