Molybdenit
| Molybdenit | |
|---|---|
 Molybdenit ze sbírek Národního muzea Praha, Nový Jižní Wales | |
| Obecné | |
| Kategorie | Minerál |
| Chemický vzorec | MoS2 |
| Identifikace | |
| Barva | černý, olověně šedý, šedý |
| Vzhled krystalu | tabulkovité, soudečkovité krystaly, lístečky, šupinky |
| Soustava | hexagonální 6/m 2/m 2/m |
| Tvrdost | 1-1,5 |
| Lesk | kovový |
| Štěpnost | dokonalá podle {0001} |
| Vryp | odstíny šedé |
| Hustota | 4,62 – 4,73 g ⋅ cm−3 |
Molybdenit (Hjelm, 1782), chemický vzorec MoS2 (sulfid molybdenu), je šesterečný minerál. Název pochází z řeckého μόλυβδος (mólybdos) = obsahující olovo, neboť byl používán pro svoji měkkost jako olůvko na psaní. Systematické zařazení podle Strunze je 2/D.25-10 .
Jde o nejvýznamnější rudu, z níž se získává molybden.
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Molybdenit vzniká hlavně za vyšších teplot na hydrotermálních žilách, znám je z pegmatitů, zejména žulových, z kontaktních skarnů, významná je jeho přítomnost na ložiskách porfyrových rud Cu-Mo v monzonitech, granodioritech a jejich výlevných ekvivalentech. Vyskytuje se však i v sedimentech - bitumenové Cu břidlice (SRN) či triasové pískovce (JAR). Vzácně se vyskytuje v meteoritech.
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
- Fyzikální vlastnosti: tvrdost 1-1,5 (Mo), hustota 4,62 – 4,73 g/cm3. Je ohebný, nikoli však elastický, dá se dobře krájet nožem, je dobrým vodičem elektřiny. Štěpnost je dokonalá podle {0001}. Je nemagnetický a není radioaktivní.
- Optické vlastnosti: Barvy je šedé, olověně šedé, černé, silný kovový lesk. Je opakní, silně anizotropní a má silný pleochroismus, není luminiscenční. Vryp je zelenavě, modravě či tmavě šedý.
Morfologie a krystalografie[editovat | editovat zdroj]
Tvoří tabulkovité, soudečkovité krystaly, převažují však lístečky či šupinky, bývá masívní či jako vtroušeniny v základní hmotě horniny.
Molybdenit krystaluje v hexagonální soustavě - dihexagonální dipyramida 6/m 2/m 2/m, grupa P 63/mmc, tvoří dva polytypy - 2H a 3R. Rozměry buňky: a=3,16, c=12,3, Z=2, u polytypu 3R a=3,16, c=18,3,Z=3.
Příbuzné minerály[editovat | editovat zdroj]
Molybdenit je příbuzný několika méně obvyklým minerálům: kalaveritu, berndtitu, melonitu, jordisitu a tungstenitu.
Podobnými známějšími minerály jsou grafit a spekularit.
Parageneze[editovat | editovat zdroj]
V pegmatitech s allanitem-(Ce), berylem, na křemeni, na porfyrových ložiskách s chalkopyritem, topazem, fluoritem, wolframitem, greisenová ložiska s uraninitem, scheelitem, bismutem, bismutinem, zlatem, kasiteritem, křemenné žíly s uraninitem, tennantitem a dalšími sulfidy
Získávání[editovat | editovat zdroj]
Produkt při těžbě porfyrových ložisek mědi a molybdenu, ať již povrchové či důlní, ložiska v pegmatitech, žulách, bitumenových Cu břidlicích, vedlejší produkt při těžbě Sn-W a Sn-Cu rud.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Ruda molybdenu – využití v ocelářském průmysl jako legující přísada do oceli, dále v elektronice a v chemickém průmyslu.
Naleziště[editovat | editovat zdroj]
- Afrika
- Azegour Maroko
- Transvaal, Natal Jihoafrická republika
- Asie
- Hirase mine, Yamata mine (polytyp 3R), Japonsko
- Wolak mine Jižní Korea
- Kadžaran, Arménie
- Austrálie - Allies, Nový Jižní Wales (revír Deepwater, Glenn Innes), Queensland
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1944) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume I, 328–331
- ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.
