Greisen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Greisen
Greisenová žilka v žule s arzenopyritem a kasiteritem z Geyeru v saském Krušnohoří
Greisenová žilka v žule s arzenopyritem a kasiteritem z Geyeru v saském Krušnohoří
Zařazení Metamorfovaná hornina
Hlavní minerály křemen, muskovit
Akcesorie fluorit, topaz, turmalín, kasiterit, wolframit, molybdenit, arsenopyrit
Barva(y) bílá, šedá
Greisen (Cínovec)

Greiseny jsou metamorfované horniny vzniklé metasomatickýckým procesem greisenizace z původních žul (granitů).[pozn. 1] Bývají světle šedé, s všesměrnou, středně až hrubě zrnitou stavbou. Dominantní součástkou greisenů je křemen, který je většinou doprovázený světlou slídou. Kromě toho mohou být přítomné i další minerály (fluorit, topaz, cinvaldit, cínovec, wolframit a pod.). Přechod mezi žulou a greisenem představují greisenizované žuly. Zde proces greisenizace nedoběhl do konce, ale byl přerušen. V greisenizovaných žulách zůstává zachována část původních živců.[2]

Název zavedl do praxe německý geolog a mineralog Abraham Gottlob Werner.[3]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Greiseny vznikly v již utuhlých vrcholových partiích granitových těles, někdy i jejich plášti okolo poruchových zón za účasti horkých fluid. Často tvoří v žulách tělesa ve tvaru pňů, označovaných jako kupole, a nebo tělesa ve formě žilníků. Na vzniku horniny se výraznou měrou podílela metasomatóza, kdy při hydrotermálních a pneumatolytických procesech dochází k rozkladu původní granitické horniny, zatlačování živců křemenem. Při tom dochází k rekrystalizaci původní horminy. Tento proces je nazýván greisenisací. Probíhá při působení horkých roztoků a plynů z lehkých součástí magmatu, které jsou obohacené borem, chlorem, fluorem, lithiem, někdy i berylliem, cínem, wolframem, případně molybdenem. Tyto prvky vytváření doprovodné minerály, z nichž některé jsou rudními minerály a bývají předmětem dobývání rud.[4]

Jemnozrnná až skoro celistvá odrůda greisenu, vzniklá z křemenných porfyrů se označuje jako zwitter.[5]

Mineralogické složení[editovat | editovat zdroj]

Hornina je složená především z křemene, který je zčásti původní, zčásti vzniklý přeměnou živců při přímém působení horkých roztoků a par. Dalším minerálem je světlá slída muskovit, často s obsahem lithia. Typickou lithnou slídou je minerál cinvaldit. Doprovodné minerály představují nerosty fluorit, topaz, turmalín, beryl a další, tedy většinou minerály potřebující ke svému vzniku přínos fluoru a boru. Často bývají doprovodnými i různé rudní minerály. Hlavními rudními minerály v greisenech jsou kasiterit a wolframit, v menší míře molybdenit. Tyto formace jsou často označované jako Sn-W-Li-Mo asociace.[6]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

V Česku se greiseny vyskytují v širší oblasti Krušných hor a ve Slavkovském lese a jsou pro tyto oblasti typické. Hlavními výskyty zrudněných greisenů na české straně Krušných hor jsou to ložiska Cínovec a Krupka, kde greiseny jednak lemují ploché křemeno-cinvalditové žíly, jednak vytvářejí samostatná tělesa. Typickou asociací je zde Sn-W-Li-Bi. Významné byly rovněž výskyty zrudněných greisenů v okolí Abertam (Důl MauritiusHřebečné).[6][7]

V západním Krušnohoří se vyskytují i žilné greiseny v okolí Přebuze, kde ovšem téměř chybí ostatní kovy a cínové zrudnění je doprovázeno arzenidem železa löllingitem.[8]

Dalším významné výskyty greisenů jsou v centrální části Slavkovského lesaHorního Slavkova, Krásna a zaniklé Čisté.[9]

Na saské straně Krušných hor se vyskytují zrudněné greiseny v okolí Ehrenfriedersdorfu, Altenbergu či Eibenstocku.[10]

Mezi klasické výskyty greisenu patří hrabství Cornwall s historickým dobýváním cínu v Anglii.[11] Z dalších zemí se zrudněné greiseny nacházejí v Číně, Malajsii, Indonésii, Barmě, Thajsku, Austrálii, Bolívii.[12]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Greiseny jsou často doprovázeny výskytem rud cínu, wolframu a muskovitu s vyšším obsahem lithia. Jsou proto ve světě předmětem hornického dobývání. Hlavní užitkovou složkou greisenů v Česku byl od pradávna kasiterit, který byl zdrojem cínu ve Střední Evropě. Podružně se to týká wolframu, molybdenu a bismutu. Cíno-wolframové rudy měly v minulosti značný hospodářský význam. Z rozsypů byl těžen cín pravděpodobně již v době bronzové.[7]

V souvislosti s výrobou výkonných baterií pro elektromobily či mobilní telefony se dostává do popředí zájmu lehký alkalický kov lithium. Je možné, že v budoucnu dojde k využití zásob lithia obsaženého v odvalech po těžbě a zpracování cínové rudy, případně i těžbě v oblasti Krušných hor (Cínovec) či Slavkovského lesa (Horní Slavkov).[13][14]

Mnohdy poskytovaly řadu nerostů a patřily po stránce mineralogické mezi klasické nálezy. Bohaté mineralogické nálezy z greisenových těles v Česku pocházejí zejména Horního Slavkova a Krásna, Cínovce a Krupky. Patří mezi ně především kasiterit, apatit, karfolit (Horní Slavkov), wolframit, scheelit, molybdenit (Cínovec a Krupka).[15]

Na saské straně Krušných hor je to například topas ze Schneckensteinu. [16]

Minerály greisenů[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Některé zdroje (např. Encyklopedie Britannica) uvádějí greisen jako modifikovanou žulu a řadí jej tedy mezi horniny vyvřelé.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Greisen [online]. britannica.com [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1.. vyd. Praha: ALADIN agency, 2017. 200 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 155, 156. 
  3. SVOBODA, Josef. Encyklopedický slovník geologických věd, 1. svazek A-M. Praha: Academia, 1983. 920 s. S. 446. 
  4. DUDEK, Arnošt. Atlas hornin. Praha: Academia, 1969. Kapitola Metamorfované horniny, s. 183. 
  5. HEJTMAN, Bohuslav. Petrografie. Praha: SNTL, 1977. Kapitola Horniny metamorfované, s. 249. 
  6. a b ŠKVOR, Vladimír. Geologie české části Krušných hor a Smrčin. Praha: Ústřední ústav geologický, 1975. Kapitola Rudní ložiska Krušných hor, s. 105-107. 
  7. a b CHLUPÁČ, Ivo, et al. Geologická minulost České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0914-0. Kapitola Rudní ložiska Krušných hor, s. 206. 
  8. ROJÍK, Petr. Historie cínového hornictví v západním Krušnohoří. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2000. ISBN 80-238-5166-7. 
  9. BERAN, Pavel. Nerosty cíno-wolframových ložisek Slavkovského lesa. Sokolov: Okresní muzeum Sokolov, 1999. ISBN 80-238-5166-7. 
  10. Erzgebirge-Bergbau- Zinn und Wolfram [online]. westerzgebirge.com, 2003 [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. (německy) 
  11. Důlní krajina v Cornwallu a západním Devonu [online]. [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. 
  12. RAKOVAN, John. Word to the Wise - Greisen [online]. Department of Geology Miami University, 2007 [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ČERNÝ, Aleš. Janeček získal poslední povolení, těžba lithia na Cínovci může začít [online]. 2016-10-25 [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. 
  14. BOTULA, Jiří. Možnosti získávání Li z nerostných surovin a odpadů na území ČR [online]. Hornické sympozium [cit. 2018-02-23]. Dostupné online. 
  15. BERNARD, Jan Hus et al. Mineralogie Československa, 2. vydání. Praha: Československá akademie věd, 1960. S. 282, 287. 
  16. Topas - Schneckenstein [online]. Mineralienatlas [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]