Čistá (Rovná)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o bývalém městě v okrese Sokolov. Další významy jsou uvedeny na stránce Litrbachy.
Čistá
Pomník a infotabule v místě zaniklé Čisté
Pomník a infotabule v místě zaniklé Čisté
Lokalita
Charakterzaniklé město
ObecRovná
OkresSokolov
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°5′58″ s. š., 12°43′43″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel8 (2021)[1]
Katastrální územíČistá u Rovné (13,93 km²)
Nadmořská výška800 m n. m.
Čistá
Čistá
Další údaje
Kód k. ú.742163
Zaniklé obce.cz305
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čistá (do roku 1948 Město Litrbachy),[2] (německy Lauterbach Stadt) je základní sídelní jednotka obce Rovná v okrese Sokolov. Původní středověké horní město zcela zaniklo v polovině 20. století. Nacházelo se v nadmořské výšce 780 až 800 metrů na náhorní plošině Slavkovského lesa, asi 10 kilometrů jihovýchodně od Sokolova. Katastrální území Čistá u Rovné má rozlohu 13,93 km².[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Území, na němž leží Čistá, patřilo zpočátku Nothaftům.[4] První zmínky o Čisté pocházejí z roku 1350, kdy nesla německý název Lauterbach, přináležela k panství Bečova nad Teplou a jejími majiteli byl rod Riesenburků.[5] Oficiálně se však klade první písemná zmínka o Čisté do roku 1370, kdy je uváděna ve výčtu Leuchtenberských lén. Roku 1490 získali Čistou páni z Plavna a roku 1502 ji směnili s Pluhy z Rabštejna za jiné statky. V listině z 10. května 1542 se již jako majitelé uvádějí Šlikové. Čistá se pravděpodobně stala součástí věna Anny Pluhové při sňatku se Štěpánem Šlikem. Po smrti Štěpána Šlika v bitvě u Moháče přešlo vlastnictví na Jeronýma Šlika a Vavřince Šlika, kteří se ve vládnutí střídali po dvou letech. Největší ekonomický rozvoj nastal počátkem 16. století kdy v jejím těsném sousedství byla objevena ložiska cínové rudy. Probíhalo zde jak rýžování, tak i hlubinná těžba. Po povstání českých stavů v roce 1547 bylo Jeronýmu Šlikovi zabaveno loketské panství a pro město Čistá, Horní Slavkov a Krásno byl vydán k 1. lednu 1548 nový Horní řád.[4] Krátkou dobu vlastnili Čistou Štampachové, ale v roce 1551 bylo město Štampachům odebráno a správu převzala královská komora.[6] Dne 20. června roku 1551 obdržela Čistá privilegia královského horního města. Městský znak jí udělil král Ferdinand I.[7] Pokles těžby cínu a celkový úpadek města nastal v období třicetileté války. Katolická reformace a pronásledování protestantů mělo za následek odliv obyvatel do nedalekého Saska kde mohli svobodně vyznávat svoji víru.[8] V roce 1772 zachvátil město rozsáhlý požár, který zničil téměř celé město. Shořela většina domů, radnice, fara i starý kostel. Na jeho základech byl v letech 1774–1775 vystavěn nový kostel svatého Michaela od kterého vedla k později přemístěnému hřbitovu Křížová cesta.[9] Změny v habsburské monarchii po revoluci roku 1848 znamenaly i převod některých kompetencí. Část kompetencí přešla v roce 1850 na okresní hejtmanství v Karlových Varech, část na správní obvod okresního soudu v Lokti.[10]

V letech 1869–1900 byla vedena pod názvem Lauterbach v okrese Falknov, v roce 1910 jako Lauterbach Stadt v okrese Falknov, v roce 1921–1930 jako Město Litrbachy v okrese Loket, v roce 1950 jako osada obce Krásno v okrese Karlovy Vary, později už bez obyvatel jako součást obce Rovná v okrese Sokolov.[11]

Hornictví[editovat | editovat zdroj]

U hornické kolonizace území se předpokládá, že těžba cínu byla prováděna nejprve rýžováním náplavů, následně i rozsypů cínové rudy. Později došlo k objevům primární rudy. Lze se domnívat, že ve vyšších polohách Slavkovského lesa se pracovalo jen sezonně od jara do podzimu. Právě rýžování přivedlo nejstarší osídlení do tohoto vysoko položeného území a umožnilo vznik Čisté.[12] Ložisko cínu je vázáno na kontakt metamorfovaných krušnohorských žul s krystalinikem jádra Slavkovského lesa. Zejména středně zrnité žuly jsou částečně greisenizované. Vlastní ložisko je tvořeno mocnými, ale chudými rudními čočkami v malé hloubce pod povrchem. Největší rozsah historických dobývek se nachází ve dvou formacích. Tou první jsou impregnace v žulách, greisenizovaných žulách a greisenech. Tou druhou jsou drobné rudní žíly. Jejich mocnost je 1–5 cm a jsou tvořené kasiteritem a wolframitem.[13]

Nízká kovnatost rudy a odlehlost od centra dobývání, tedy Krásna a Horního Slavkova měly výrazný vliv na dobývání. Obsah cínu v ložisku byl v rozmezí 0,1 až 0,4 %, obsah wolframu v průměru pouhých 0,042 %, prakticky na hranici využitelnosti. Po vyčerpání bohatších partií ložiska zájem o dobývání upadal. Do starých důlních děl se příliš nezasahovalo a zachovala proto až do současnosti výjimečná historická hodnota. To platí především pro nejvýznamnější důl Jeroným, který byl 1. července 2008 prohlášen za národní kulturní památku.[14]

V roce 1953 byla v Čisté zahájena těžba uranových rud. Těžba byla ukončena v roce 1957.[15]

Zánik města[editovat | editovat zdroj]

Pomník zaniklého města Litrbachy v Čisté

Po skončení druhé světové války postihlo Čistou (v té době to ještě byly Litrbachy) vysídlení německého obyvatelstva. To proběhlo v roce 1946 a 1947 a město opustilo prakticky všechno původní obyvatelstvo. Na počátku roku 1948 mělo město pouhých sedm obyvatel. Teprve potom, v roce 1948, dostalo město české jméno Čistá. Již v roce 1946 padlo definitivní rozhodnutí o vybudování vojenského výcvikového prostoru ve Slavkovském lese. Následovalo začlenění území Čisté do vojenského prostoru a vystěhování posledních obyvatel. Na uvolněném území se začalo s budováním různých vojenských objektů. V letech 1953–1954 se střetávaly zájmy armády s průzkumem Jáchymovských uranových dolů, který se rozšířil do oblasti Slavkovského lesa. Zájem o těžbu uranu převážil a usnesením ze dne 29. června 1954 byl vojenský újezd zrušen. Následující roky zlikvidovaly buldozery vojenské stavby i polorozbořené civilní objekty. To byl faktický fyzický konec města Čistá.[16] O likvidaci města během vojenského cvičení byl natočen vojenský instruktážní film Boj o osadu. Součástí tohoto cvičení/filmu bylo i cvičné bombardování a demolice domů projíždějícím tankem.[17] Popis zničení obce obsahuje publikace Historie Vojenského újezdu Prameny aneb Chlapci z Opičích hor od Rudolfa Tomíčka.

Opuštěný prostor však i po třiceti letech lákal armádu. Na zbrojní program Ronalda Reagana reagovaly státy Varšavské smlouvy novými zbraněmi. V roce 1984 bylo v odvalu uranové jámy č. 20 v Čisté vybudováno odpalovací stanoviště mobilních raket SS-20 na podvozcích Tatry 813. Bylo zde i podzemní velitelské stanoviště, které je již zlikvidováno.[18] Zaniklé město připomíná už jen novodobý křížek v místech vstupní brány zaniklého hřbitova a kamenný pomníček v místě bývalého náměstí.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 278 obyvatel, z nichž bylo 1 265 Němců a 13 cizinců. K římskokatolické církvi se hlásilo1 263 obyvatel, 10 obyvatel k evangelické církvi, čtyři k izraelitské církvi a jeden byl bez vyznání.[19]

Vývoj počtu obyvatel a domů Čisté[20]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950
Počet obyvatel 1 982 1 851 1 795 1 634 1 445 1 278 1 192 0
Počet domů 281 287 274 261 257 252 255 0

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Zaniklé stavby[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

  • Portál dolu Jeroným
    Portál dolu Jeroným
  • Prostranství před vstupem do dolu Jeroným
    Prostranství před vstupem do dolu Jeroným
  • Odvodňovací štola dolu Jeroným u Chalupeckého potoka
    Odvodňovací štola dolu Jeroným u Chalupeckého potoka
  • Rybník u Chalupeckého potoka
    Rybník u Chalupeckého potoka
  • Křížek na místě kde stávala vstupní brána hřbitova
    Křížek na místě kde stávala vstupní brána hřbitova
  • Pamatník obětem pochodu smrti
    Pamatník obětem pochodu smrti

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2024-03-17]
  2. ↑ Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948. Dostupné online.
  3. ↑ Český statistický úřad. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2021-07-17]. S. 6. Dostupné online. 
  4. ↑ a b TOMÍČEK, Rudolf. Náčrt dějin svobodného královského horního města Čistá. 1. vyd. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2018. 159 s. ISBN 978-80-86630-37-3. S. 14–15. Dále jen Tomíček (2018). 
  5. ↑ Město Litrbachy - Čistá [online]. 2009 [cit. 2021-07-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ Tomíček (2018), s. 37.
  7. ↑ Tomíček (2018), s. 22.
  8. ↑ Tomíček (2018), s. 41–47.
  9. ↑ Tomíček (2018), s. 50–51.
  10. ↑ Tomíček (2018), s. 63.
  11. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 87. 
  12. ↑ Tomíček (2018), s. 13.
  13. ↑ BERAN, Pavel. Nerosty cíno-wolframových ložisek Slavkovského lesa. Sokolov: Okresní muzeum a knihovna Sokolov, 1999. 286 s. ISBN 80-238-5166-7. Kapitola Geologie jednotlivých ložisek – oblast Čisté, s. 24. 
  14. ↑ Tomíček (2018), s. 26.
  15. ↑ Historie českého a slovenského hornictví v datech (18) [online]. zdarbuh.cz, 1973 [cit. 2021-07-17]. Dostupné online. 
  16. ↑ Tomíček (2018), s. 122–125.
  17. ↑ TOMÍČEK, Rudolf. Historie Vojenského újezdu Prameny. Sokolov: Krajské museum Sokolov, 2006. ISBN 80-86630-09-9. S. 70. 
  18. ↑ Tomíček (2018), s. 130.
  19. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Litrbachy. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 252. 
  20. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–1970 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 9. 
  21. ↑ Rudný důl cínový, Jeroným [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-07-17]. Dostupné online. 
  22. ↑ Krvavá dozorkyně, dříve bavorská selka

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana. Zaniklé obce na Sokolovsku. 1. vyd. Sokolov: Krajské muzeum Sokolov, 2005. 252 s. ISBN 80-86630-06-4.
  • ČECHURA, Martin. Zaniklé kostely Čech. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. 344 s. ISBN 978-80-7277-507-1. S. 44.
  • JAŠA, Luděk. Zaniklé obce na Březovsku = Verschwundene Gemeinden in der Region Březová. Vyd. 1. Sokolov: Fornica Graphics pro město Březová, 2010. 553 s. ISBN 978-80-87194-18-8. S. 267 – 320.
  • KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1996-2011. 8 sv. ISBN 80-85983-12-5.
  • TOMÍČEK, Rudolf. Historie Vojenského újezdu Prameny, aneb, Chlapci z Opičích hor. 1. vyd. Sokolov: Krajské muzeum Sokolov, 2006. 181 s. ISBN 80-86630-09-9.
  • DĚDKOVÁ, Pavla. 3D vizualizace zaniklé obce a její hodnocení z hlediska uživatelské kognice. , 2012. Bakalářská práce. Katedra geoinformatiky, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Mgr. Stanislav Popelka. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Části obce Rovná
Části obce
Ostatní
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Čistá_(Rovná)&oldid=22943674“