Kasiterit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kasiterit
Agregát kasiteritu na mateční hornině.
Agregát kasiteritu na mateční hornině.
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec SnO2
Identifikace
Barva hnědočerná, šedá, žlutá
Vzhled krystalu krátce sloupcovité krystaly
Soustava čtverečná
Tvrdost 6,5–7
Lesk kovový, diamantový
Štěpnost neštěpný
Index lomu nω = 1,990 - 2,010
nε = 2,093 - 2,100
Vryp bílý, žlutý
Hustota 6,8–7,1 g/cm³
Rozpustnost v kyselinách nerozpustný
Ostatní vede elektrický proud

Kasiterit (Beudant, 1832), česky cínovec, chemický vzorec SnO2 (oxid cíničitý), je čtverečný minerál.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název pochází z řeckého κασσίτερος (kassíteros) – cín. Historický český název je cínovec. Pojmenování obce Cínovec v Krušných horách souvisí s místem jeho největšího naleziště v Čechách. Autorem jeho českého a slovenského názvu je Jan Svatopluk Presl.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Kasiterit vzniká krystalizací z hydrotermálních vysokoteplotních roztoků, které jsou doprovodným jevem magmatické činnosti. Hovoříme tzv. o pneumatolytickém vzniku. Greiseny jsou horniny, které vznikají reakcí již utuhlé části těles granitických hornin (obvykle cínonosných granitů) se zbytkovými horkými roztoky, které jsou bohaté určitými prvky (typicky Li, F, Sn, W, B). Tyto horké roztoky jsou vysoce agresivní a způsobí složitou kaskádou chemických reakcí alteraci již utuhlé horniny za vzniku tzv. greisenů (v anglické literatuře mohou být označovány i jako skarny).

Kasiterit se také často vyskytuje na hydrotermálních žilách, které vznikají v exokontaktu granitových těles. Pokud hydrotermální roztok s vysokým obsahem cínu unikne do okolí, například po zlomech v horninách, dojde k jeho krystalizaci za vzniku křemenných žil s kasiteritem, často společně s řadou dalších minerálů. Křemenné žíly a pně se obvykle vyskytují společně s greiseny.

Vzácněji může kasiterit vznikat přímo v magmatické hornině, například v pegmatitech.

Kasiterit se díky své mechanické i chemické odolnosti druhotně hromadí v náplavech.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Kasiterit (Horní Slavkov)
Kasiterit

Tvoří dobře omezené dipyramidální nebo sloupcové krystaly, které jsou téměř pravidelně laminárně zdvojčatělé podle plochy {101}. Můžeme také nalézt vícenásobné srůsty krystalů a to včetně cyklických, které se nazývají tzv. cyklické kroupy. Výjimkou nejsou ani zrnité agregáty.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 6,5–7, křehký, hustota 6,8–7,1 g/cm³, štěpnost nedokonalá podle {110}, zřetelná odlučnost podle {111} a {011}, lom nerovný až lasturnatý.
  • Optické vlastnosti: Barva: hnědá, červenohnědá až hnědočerná, šedá, žlutá. Lesk na krystalových plochách skelný až diamantový, na lomných plochách mastný až kovový, průhlednost: průsvitný, neprůhledný, vryp bílý nebo žlutý.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Sn 78,77 %, O 21,23 %, příměsi Fe, Zn, Mn a další. V kyselinách nerozpustný. Před dmuchavkou se netaví.

Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

fluorit, topaz, wolframit, scheelit, křemen, muskovit, turmalín, topaz, lepidolit, arsenopyrit, bismut, molybdenit

Získávání[editovat | editovat zdroj]

Ekonomicky využitelná ložiska kasiteritu jsou vázaná především na greiseny, na LCT pegmatity, dále pak na hydrotermální žíly, které doprovázejí magmatické horniny a na vulkanoanosedimentární sulfidická ložiska. Dále se získává rýžováním z náplavů, což je také nejstarší způsob dobývání.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Je to důležitá ruda pro výrobu cínu. Nejbohatší rudy mají obsah cínu až kolem 78 %. Zajímavostí je, že cín je velmi měkký kov, kdežto kasiterit je poměrně tvrdý minerál. Výjimečně se průsvitný kasiterit brousí jako drahý kámen.

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Často se vyskytující minerál.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1944) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume I, 574–581

Citace[editovat | editovat zdroj]

DUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha : AVENTINUM NAKLADATELSTVÍ, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]