Lepidolit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lepidolit
Lepidolit z Minas Gerais, Brazílie

Lepidolit z Minas Gerais, Brazílie

Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec KLi2Al[(OH,F)2Si4O10]
Identifikace
Barva Fialová, růžová, zelená
Vzhled krystalu Lístkovité, pseudohexagonální krystaly
Soustava Jednoklonná
Tvrdost 2,5-4
Lesk Perleťový
Štěpnost Dokonalá
Vryp Bělavý, světle růžový
Hustota 2,8-2,9 g ⋅ cm−3
Ostatní lom slídovitý, žádný
Ukázka elastických šupinkovitých krystalů lepidolitu

Lepidolit se řadí mezi světlé slídy. Vyskytuje se v pegmatitových žilách s vysokým obsahem lithia. Název je odvozen z řeckých slov lepis (šupina) a lithos ( kámen).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Minerál objevil jezuitský přírodovědec Nikolaus Poda von Neuhaus (1723-1798), ale poprvé jej popsal německý chemik Martin Heinrich Klaproth v roce 1792 na české lokalitě Hradisko u Rožné. [1]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Těžil se jako důležitá surovina kovu lithia, někdy se z něj získává i cesium. Získávání lithia ze slíd je technicky velmi náročné, proto je v současnosti většina získávána těžbou solanek a méně petalitu či spodumenu. S rozmachem elektromobilů však nastává vážný problém se zdroji a nově se uvažuje především o získávání lithia ze slídy cinvalditu, který se vyskytuje ve velkém množství v greisenech. Těžba lepidolitu je problematická, protože se vyskytuje v pegmatitech, které jsou pro průmyslovou těžbu zpravidla příliš malé.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

V České republice se lepidolit převážně vyskytuje v Kraji Vysočina v okolí Rožné, Dobré Vody, Jeclova, Puklic, Laštoviček a v kraji Jihočeském v okolí Nové Vsi u Křemže, Dolních Chrášťan nebo Lhenic.

Svět[editovat | editovat zdroj]

Jeho hlavními světovými nalezišti jsou Penig v Sasku, Alabaška na Uralu a Hebron ve státě Maine (USA). Významné lokality jsou též ve Švédsku, na Madagaskaru, v oblasti Karibib v jihozápadní Africe (Namibie) a v Minas Gerais v Brazílii.

Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]

Doprovodné nerosty[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Josef Staněk: Pegmatity, in: Jan H. Bernard: Minerály České republiky. Stručný přehled. Academia Praha 2000, s. 31, 44, 157

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]