Legování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Označení nástrojové oceli legované chromem a vanadem

Legování (z lat. ligare „spojovat“, „svazovat“ a odvozeného něm. legieren) je metalurgický postup zlepšování vlastností kovu či slitiny kovů příměsí dalších látek, tzv. legovacích prvků čili legur. Ty se přidávají buď již při tzv. vsázce, nebo až po roztavení kovu. Příkladem je výroba oceli. Při slévání drahých kovů označuje legování přimísení přísady kvůli dosažení žádoucí ryzosti, barvy apod.

Legovaná ocel se nazývá slitinová ocel. (Nelegovaná se nazývá úhlíková ocel.) Legovacími přísadami jsou nejčastěji jiné kovy.[1]

Legování oceli[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Výroba oceli.

Legovaná ocel vzniká přidáním jiných kovů (prvků) do nízkouhlíkaté oceli. Nejčastěji je to molybden, mangan, nikl, chrom, vanad, křemík a titan, často v kombinaci, například chrom-vanadiová nástrojová ocel nebo CrMo. Podle množství legovacích prvků se rozlišují oceli nízkolegované (do 4 % legur), středně legované (5–10 %) a vysokolegované (nad 10 %), mezi něž patří také korozivzdorné oceli.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČERNOBILA, Lubor. Legování ocelí. In: Projekt CZ.1.07/1.5.00/ [online]. Luhačovice: Střední odborná škola Luhačovice, 16. 2. 2013 [cit. 10. 3. 2023]. Dostupné z: https://slideplayer.cz/slide/2769285/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]