Zvonečník hlavatý horský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxZvonečník hlavatý horský
Chybí zde svobodný obrázek
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď zvonkovité (Campanulaceae)
Rod zvonečník (Phyteuma)
Druh zvonečník hlavatý
(Phyteuma orbiculare)
Trinomické jméno
Phyteuma orbiculare subsp. montanum
R. Schulz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zvonečník hlavatý horský (Phyteuma orbiculare subsp. montanum) je vzácně se vyskytující bylina s neobvykle vyhlížejícím květenstvím, je jedním ze tří poddruhů zvonečníka hlavatého vyskytujících se na území České republiky.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Roste výhradně v pohořích Střední Evropy, ve východních částech hojněji. V ČR vyrůstá v současnosti jen na dvou lokalitách v Hrubém Jeseníkumontánním stupni od nadmořské výšky 1150 do 1350 m; v  minulosti rostl i v Krkonoších a na Králickém Sněžníku. Tento poddruh má v oblibě mokvavé skalnaté svahy, škvíry a rozsedliny ve skalách. Daří se mu dobře na nevápenných nebo mírně vápnitých podkladech ve fytogeografické oblasti oreofytikum. V České republice roste především ve společenstvech svazu Agrostion alpinae.[1][2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je to rostlina vytrvalá dorůstající do výšky 10 až 30 cm. Listy přízemní růžice mají řapíky poměrně krátké, maximálně stejně dlouhé jako jejich vejčité čepele. Přímá, dutá, nevětvená, podélně rýhovaná lodyha roste z tenkého kořene. Lodyžní listy kopinatého tvaru vyrůstající střídavě jsou poloobjímavé, po obvodu pilovité, horní bývají kratší a užší než spodní. Rostlina vyrůstá po několik let opět na jaře z obnovovacího pupenu který je v úrovni půdy a přes zimu bývá skryt pod suchými listy.

Modré květy rostoucí z úžlabí drobných listenců jsou seskupeny do hlávky, květenství kulovitého tvaru které mívá v průměru 15 až 25 mm. Zákrovní listeny jsou kopinaté, špičaté, přitlačené ke květům. Kalich květu je tvořen pěti úzkými zašpičatělými lístky. Trubkovitá koruna složená z pěti cípů je hluboká, před plným rozkvětem je zakřivená a později se narovnává, korunní lístky se u vrcholu koruny pozvolna rozvírají. V koruně je pět nitek s čárkovitými prašníky a jedna blizna se 2 nebo 3 rameny. Květy jsou oboupohlavné, pro znesnadnění samoopylení dozrává pyl dříve než vajíčka. Počet chromozomů (2n) = 23.

V květnu až červenci květy rozkvétají a lákají opylovací hmyz, kterým jsou druhy s dlouhým sosákem, např. motýli a čmeláci. Z opylených květů se vyvíjejí pukající tobolky s drobnými semeny, která jsou jedinou možností rozšiřování zvonečníku hlavatého horského do okolí.[1][2][3]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Místa výskytu a tudíž i početní stavy zvonečníku hlavatého horského se za posledních několik desetiletí podstatně snížily na současnou kritickou mez. Proto byl v roce 2000 v "Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" zařazen mezi kriticky ohrožená druhy. Vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. byl jako součást druhu zvonečník hlavatý prohlášen za rostlinu silně ohroženou.[4][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Zvonečník hlavatý horský [online]. BOTANY.cz, rev. 15.07.2007 [cit. 2012-05-13]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b FIALOVÁ, Tereza. DP: Populační biologie a ekologie druhu Phyteuma orbiculare [online]. Univerzita Karlova, PřF, Katedra botaniky, Praha, rev. 02.05.2010 [cit. 2012-05-13]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b Databáze C1 rostlin: Zvonečník hlavatý horský [online]. AOPK ČR, Informační systém ochrany přírody [cit. 2012-05-13]. Dostupné online. (česky) 
  4. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2012-05-13]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. (česky) 
  5. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2012-05-13]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]