Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Zdymadlo a vodní elektrárna v Poděbradech

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdymadlo a vodní elektrárna v Poděbradech
Jez se strojovnou hydroelektrárny
Jez se strojovnou hydroelektrárny
Stát ČeskoČesko Česko
Umístění Labe, Poděbrady
Stav v provozu
Začátek výstavby 1914
Dokončení 1923
Vlastník 1. elektrárenská s.r.o. České Budějovice
Vodní elektrárna
Turbína 4 × Francisova
Spád 2,7 m
Elektrická energie
Celkový výkon 1 MW
Souřadnice
Kód památky 104923 (PkMISSezObr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdymadlo a vodní elektrárna v Poděbradech jsou součástí regulace řeky Labe v Poděbradech, nachází se jižně od náměstí Anežky České a naproti poděbradskému zámku. Jmenovitá poloha plavební komory je na říčním kilometru 904,57[1] (původní říční kilometr 67,123).[2] O vybudování skupiny staveb, z nichž nejvýznamnější jsou jez, plavební komora a malá vodní elektrárna bylo rozhodnuto v roce 1900 v souvislosti s celkovou regulací Labe.[3] Projekt stavby vypracoval architekt Antonín Engel. V roce 1914 začala stavba zdymadla a o rok později hydroelektrárny. Realizace projektu se protáhla kvůli vypuknutí první světové války. Kompletně byla stavba dokončena roku 1923. Poděbradská vodní elektrárna patří k nejstarším stavbám svého druhu na Labi.[3]

Hydroelektrárna se zdymadlem nadále slouží i po téměř sto letech provozu. Současným provozovatelem elektrárny je společnost 1. elektrárenská s.r.o. České Budějovice, zatímco plavební komoru vlastní státní podnik Povodí Labe. Původní most pro pěší, zbouraný v 70. letech, nahradila nová lávka pro pěší a cyklisty, postavená v roce 2002. Veřejnosti byl rovněž zpřístupněn ostrov mezi zdymadlem a plavební komorou. Roku 2017 byla hydroelektrárna prohlášena národní kulturní památkou České republiky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Řeku Labe protíná vlevo silniční most a ve středu mapy zdymadlo s hydroelektrárnou. Zřetelné je též slepé rameno řeky – dnešní Skupice.
Pilíře jezu s mostovkou

V roce 1900 bylo rozhodnuto o regulaci řeky Labe v oblasti Poděbrad. Důvodem bylo jak zlepšení a zlevnění lodní dopravy, tak omezení častých povodní a valících se ledových ker, působících zde nemalé škody. Projekt regulace vypracovala bývalá pražská expozitura Ředitelství pro stavbu vodních cest.[4] Regulační práce byly v okolí města zahájeny v roce 1903. Jejich prvním krokem bylo narovnání koryta řeky a úprava nábřeží. Řeka přitom byla mírně odkloněna od města a na místě jejího původního koryta je dnes slepé říční rameno Labe zvané Skupice (50°8′26″ s. š., 15°7′22″ v. d., spojené s řekou vyústěním se dvěma mosty.

Součástí projektu bylo vybudování jezu, hydroelektrárny a plavební komory. Projekt roku 1913 vypracoval poděbradský rodák, architekt Antonín Engel, pozdější rektor ČVUT. Ten navrhl elektrárnu v novoklasicistním stylu, u které se silně uplatnily též prvky kubismu.[4] Stavba zdymadla byla zahájena v roce 1914 a stavba elektrárny v roce následujícím. Stavební práce prováděly firmy Zdenko Kruliš, A. Lanna, Ing. Jaroslav Hanauer, Ing. Vladimír Vlček a Ing. Karel Herzán. Železné konstrukce a strojní součásti dodaly firmy První Českomoravská továrna na stroje v Praze, bratři PrášilovéLibni, Josef Prokop a synové v Pardubicích a Železoprůmysl v Přelouči. Elektrická zařízení pak dodala firma Křižíkovy závody v Karlíně.[4] Na stavbě zdymadla a elektrárny přitom pracovalo také okolo 50 italských válečných zajatců.[3]

Zdymadlo bylo hotové za jediný rok, dokončení ostatních budov se kvůli vypuknutí první světové války poněkud zdrželo. V roce 1919 byly v elektrárně spuštěny dvě ze čtyř plánovaných Francisových turbín. Budova strojovny tehdy byla ještě provizorně částečně ze dřeva. Celá stavba byla dokončena zkolaudováním plavební komory v roce 1923.[3] Toho roku navštívil elektrárnu i prezident Masaryk.[zdroj?]

Elektrárnu po dokončení provozovala společnost ESSO, která vlastnila též vodní elektrárnu v Nymburce a uhelnou elektrárnu ESSO v Kolíně – dílo Engelova žáka Jaroslava Fragnera.[zdroj?]

Roku 2016 se objevily úvahy na prohlášení vodní elektrárny za národní kulturní památku České republiky.[5] K prohlášení pak Vláda ČR v roce 2017 skutečně přikročila.[6]

Hlavní stavby[editovat | editovat zdroj]

Zdymadlo s hydroelektrárnou v ranní mlze

Hydroelektrárna[editovat | editovat zdroj]

Levobřežní hydroelektrárna, stojící mimo původní říční koryto, se dělí na dvě budovy – strojovnu a manipulační budovu, kde byly umístěny rozvaděče, transformátor a další potřebná provozní zařízení.[4] Budovy mají Engelův charakteristický rukopis s výraznou tektonikou a dekorem. Budova vodní elektrárny byla – vzhledem k výskytu tekoucích písků ve stavební jámě – zakládána na betonových pilířích až 8 m vysokých.[7] Na střeše manipulační budovy je vysoká osmiboká polygonální věž, která je míněna jako protiváha věže poděbradského zámku. Ve vodní elektrárně jsou stále v provozu celkem čtyři Francisovy turbínyhltností 15 m3/s a celkovým výkonem 1 MW při spádu 2,7 m.[8], dodané společností Josefa Prokopa synové Pardubice a uvedené do provozu roku 1923, stejně jako původní generátory, vyrobené společností Fr. Křižík Praha.[9][10]

Zdymadlo[editovat | editovat zdroj]

Výletní loď Král Jiří vplouvá do zdymadla na cestě od soutoku Labe a Cidliny

Jez byl zakládán na slínovcovém poloskalním podloží. Základem zdymadla se staly čtyři železobetonové jezové pilíře široké 3,4 m a dlouhé 16,25 m. Pilíře jsou pod vodou obloženy žulou, nad vodou vrstvou z mramorové drti. Uvnitř mají tři horizontální plošiny, spojené schody, pro přístup ke konstrukčním a provozním částem.[4] V pilířích byly umístěny strojovny ovládající stavidla jezu. Spojuje je železobetonová jezová lávka o šířce 2,73 m (dnes přístupná veřejnosti).[3] Jez má dvě hlavní polesvětlosti 22 m a výšce stupně 1,74 m, hrazené horizontálními příhradovými nosníky Stoneova typu. Třetí pole u elektrárny o rozpětí 8 m je štěrková propust, hrazená ocelovým trojbokým stavidlem, a jalová propust. V jezu je zabudován i rybí komůrkový přechod. Stavidla zavěšená na Gallových řetězech pojíždějí v pilířových drážkách po válečkových podvozcích.[4] Váha hradících konstrukcí je 151 tun a zdvihacích mechanismů 57 tun.[8]

Plavební komora[editovat | editovat zdroj]

Plavební komora o rozměrech 85×12×3,5 metru je od jezu oddělena ostrovem širokým až 40 metrů. Stojí v místě původního koryta řeky. Nad komorou mohli pěší původně projít po ocelovém sklápěcím mostě, který byl veřejnou komunikací. Most však byl v 70. letech odstraněn a až do let devadesátých byl celý areál pro veřejnost uzavřen.[4]

Lávka pro pěší (od roku 2002)[editovat | editovat zdroj]

Lávka má kruhovou rampu na levém břehu, 13 polí a délku 122 metrů. Hlavní pole přes plavební kanál o rozpětí 31 m je částečně předepjaté. Lávku podpírá ocelové vzpěradlo.[11] Lávka slouží nejen lázeňským hostům a obyvatelům města při cestě k městským jezerům, ale spojuje též cyklotrasu č. 0019 (Poděbrady – Nymburk) s cyklotrasou č. 24 (Vysoká nad LabemMělník).[12] Lávka získala ocenění Titul vynikající betonová konstrukce v kategorii Tunely a ostatní inženýrské stavby[13]a Mostní dílo roku 2002 v kategorii I.[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. plavební mapa SL48
  2. REGISTR STAVEBNÍCH DĚL – ČVUT V PRAZE [online]. ČVUT v Praze [cit. 2010-05-22]. Dostupné online. 
  3. a b c d e HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady: město mého srdce: z alba minulých časů. Praha: Ostrov, 2008. ISBN 978-80-86289-59-5. S. 169. (česky) 
  4. a b c d e f g TUČKOVÁ, Silvie; VORLÍK, Petr. Zdymadlo a vodní elektrárna Poděbrady [online]. Výzkumné centrum průmyslového dědictví [cit. 2010-05-21]. Dostupné online. 
  5. ČTK. Nové národní kulturní památky? Šance má Ďáblický hřbitov i Invalidovna. iDNES.cz [online]. 2016-11-24 [cit. 2016-11-24]. Dostupné online. 
  6. Ivan MINÁŘ: Vodní elektrárna v Poděbradech – nová národní kulturní památka Středočeského kraje (www.npu.cz; 23.3.2017).
  7. Zdymadlo Poděbrady na Labi [online]. Povodí Labe [cit. 2010-05-22]. Dostupné online. 
  8. a b KOLEKTIV AUTORŮ. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III., P-S. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-045-4. S. 172. (česky) 
  9. http://www.fabriky.cz/2012_hydroelektrarna_podebrady/index.htm
  10. http://www.hornictvi.info/techpam/podeby/podeby.htm
  11. Lávku pro pěší a cyklisty přes plavební kanál využívají turisté i obyvatelé Poděbrad [online]. Internetový zpravodaj Komunikace a doprava, rev. 2008-05-26 [cit. 2010-05-22]. Dostupné online. 
  12. Cyklotrasy [online]. Město Nymburk [cit. 2010-05-22]. Dostupné online. 
  13. Vynikající betonová konstrukce v oboru betonu 2003 [online]. Česká betonářská společnost ČSSI (ČBS) [cit. 2010-11-27]. Dostupné online. (česky) 
  14. Mostní dílo roku 2003 [online]. Sekurkon, s.r.o. [cit. 2010-11-27]. Dostupné online. (čeština) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOLEKTIV AUTORŮ. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III., P-S. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-045-4. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]