Vrbina kytkokvětá
Vrbina kytkokvětá | |
---|---|
Vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora) | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | vřesovcotvaré (Ericales) |
Čeleď | prvosenkovité (Primulaceae) |
Rod | vrbina (Lysimachia) |
Binomické jméno | |
Lysimachia thyrsiflora L., 1753 | |
Synonyma | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora) je z naší krajiny pomalu mizející planě rostoucí bylina, druh rodu vrbina. Ještě nedávno byla vrbina kytkokvětá řazena do samostatného rodu bazanovec pod jménem bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora).
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Vyrůstá v mírním pásmu severní polokoule, od Britských ostrovů na západě po poloostrov Kola na severu a směrem na východ až po řeku Amur a poloostrov Kamčatku. Jižním směrem je rozšířena po Balkánský poloostrov, Malou Asií a Kazachstán, tam však roste převážně jen v horách. Vyskytuje se také v Severní Americe. V České republice se nachází roztroušeně až vzácně, zcela chybí v karpatské části Moravy. Těžištěm výskytu jsou bažinaté a rašelinné louky, břehy často zaplavovaných řek, příkopy. okolí slepých ramen, tůní, jezer a rybníků, vyžaduje kyselou půdu.
V České republice roste především ve společenstvech vysokých ostřic ve svazu Magnocaricion elatae a Caricion rostratae. Poměrně vzácný druh vyskytující se hojněji jen v Jižních Čechách a na Českolipsku, zcela je nepřítomný na Moravě v oblasti Karpat.[2][3][4]
Podle "Florabase.cz" se vrbina kytkokvětá v ČR vyskytuje: [1]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Vytrvalá lysá rostlina s přímou lodyhou, vespod dutou a nahoře vyplněnou dření, vyrůstající z přímého až šikmého oddenku se svazky nadzemních kořenů s bělavými výběžky obnovovacích pupenů. Převážně nevětvená lodyha barvy zelené až žlutozelené je dole porostlá červenavými šupinami a podle místních podmínek dosahující do výše 25 až 60 cm. Porůstá přisedlými, poloobjímavými úzce kopinatými až eliptickými bezřapíkatými listy rostoucími křižmostojně nebo po 3 v přeslenech. Čepele jsou celokrajné, po okraji obyčejně ohrnuté, na líci červeně tečkované, lysé nebo jemně pýřité se zpeřeným žilkami a s ostrými vrcholy. Bývají dlouhé 5 až 15 cm a široké 0,6 až 2 cm, nejnižší listy jsou nejmenší.
Drobné pravidelné, oboupohlavné květy, mající cca 5 mm v průměru, jsou seskupeny do hustých válcovitých hroznů na 1 až 3 cm dlouhých stopkách které vyrůstají z paždí středních a hořejších listů lodyhy. Kalich dlouhý 1 až 2,8 mm bývá 5 až 7četný, červenavě tečkovaný, má úzce kopinaté plátky s tmavými pryskyřičnými kanálky. Smetanově světle žlutá nálevkovitá koruna 3 až 7 mm dlouhá je 5 až 7četná s plátky s drobnými pruhy po načervenalých kanálcích. V květu je 5 (případně 6 nebo 7) tyčinek, čnících ven z koruny, které jsou vespod spojeny téměř jako jednobratré. Svrchní semeník je porostlý výrůstky které produkují nektar.
Protogynické květy se rozvíjejí v červnu a červenci a často jsou opylovány samosprašně. Po dozrání pylu se nitky tyčinek prodlužují a sklápějí tak, že zralý pyl z podlouhlých prašníků hořejších květů padá na blizny spodních které případně ještě opylí. Plodem je lysá, kulatá, tmavě tečkovaná tobolka 2 až 3 mm velká otvírající se 5 chlopněmi. Rozmnožuje se semeny nebo častěji oddenky.[2][3][4][5][6][7]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Vrbina kytkokvětá je typickým zástupcem mokřadních rostlin, jejichž biotopy byly v minulosti častými melioracemi a úpravami břehů řek a rybníků účelově likvidovány. Je proto vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. prohlášena za rostlinu silně ohroženou (§ 2) a "Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky" z roku 2000 zařazena mezi zranitelné druhy (C3-VU).[3][8][9]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Listy
-
Květenství
-
Přirozené prostředí
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ a b c HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Vrbina kytkokvětá [online]. BOTANY.cz, rev. 10.07.2007 [cit. 2012-10-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Naumburgia thyrsiflora [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 21.06.2009 [cit. 2012-10-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Finland Nature and Species: Lysimachia thyrsiflora [online]. Luono Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2012-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Bazanovec kytkovitý [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2012-10-24]. S. 42. Dostupné online.
- ↑ Flora of China: Lysimachia thyrsiflora [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2012-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Flora of North America: Lysimachia thyrsiflora [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2012-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2012-10-24]. Dostupné online.
- ↑ PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2001 [cit. 2012-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-16. ISBN 80-86064-52-2.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu vrbina kytkokvětá na Wikimedia Commons
- Málo dotčené taxony
- Prvosenkovité
- Flóra Česka
- Flóra jihovýchodní Evropy
- Flóra jihovýchodu USA
- Flóra jihozápadní Evropy
- Flóra jihozápadu USA
- Flóra ruského Dálného východu
- Flóra severní Evropy
- Flóra severovýchodu USA
- Flóra severozápadu USA
- Flóra Sibiře
- Flóra Střední Asie
- Flóra střední Evropy
- Flóra středoseveru USA
- Flóra subarktické Ameriky
- Flóra východní Asie
- Flóra východní Evropy
- Flóra východní Kanady
- Flóra západní Kanady