Vojislav Šešelj
| Vojislav Šešelj | |
|---|---|
.jpg) | |
| 1. předseda SRS | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 1991 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Srbská radikální strana |
| Narození | 11. října 1954 (70 let) Sarajevo, Jugoslávie |
| Choť | Jadranka Šešeljová |
| Děti | 4 (Nikola, Aleksandar, Mihailo, Vladimir) |
| Sídlo | Sarajevo a Bělehrad |
| Alma mater | Univerzita v Sarajevu |
| Profese | politik, vysokoškolský učitel, voják, spisovatel a advokát |
| Náboženství | Srbská pravoslavná církev |
| Ocenění | Řád Srbské republiky Řád hvězdy Karadjordjevićů |
| Podpis |  |
| Webová stránka | http://www.vseselj.com/ |
| Commons | Vojislav Šešelj |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vojislav Šešelj (* 11. října 1954 Sarajevo) je srbský nacionalistický politik, odsouzený válečný zločinec, právník a zakladatel i předseda Srbské radikální strany, až do roku 2008 nejsilnější politické strany Srbska. Patřil k výrazným postavám jugoslávsko-srbské politiky 90. a raných nultých let.
Doma i v zahraničí vzbudil pozornost kromě svého fanatického nacionálního radikalismu též tím, že jako jeden z mála činitelů z dob jugoslávské občanské války a kosovské války obviněných z válečných zločinů Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY), se soudu dobrovolně a promptně vydal (2003), přičemž si vymohl, aby se hájil sám a na svou obhajobu ani nepovolal žádného svědka. Soud s ním vedený se neúměrně dlouho vlekl, byl špatně připraven,[1][2][3] důkazní stránka byla vágní. Okolnosti a průběh jeho široce sledovaného a kritizovaného procesu vyvolaly podezření, že v pozadí byly také motivy politické, snaha jeho „odklizením“ určitým způsobem ovlivnit srbskou politickou scénu a napomoci zvenčí novému prozápadnímu směřování země.[4][5]
Vzdělání a osobní život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v rodině bosenských Srbů v Sarajevu, kde i vystudoval práva a v roce 1979 se stal doktorem věd; obhájil svoji práci o spojení marxismu a občanské společnosti. Byl asistent profesora na Sarajevské univerzitě.[6]
Je ženatý a má čtyři syny.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Antikomunistou
[editovat | editovat zdroj]V roce 1984 byl odsouzen v politickém procesu za kritiku komunistického režimu a kontrarevoluční aktivity k osmi letům odnětí svobody, ale v roce 1986 byl z vězení propuštěn. Po svém propuštění udržoval kontakty se srbským antikomunistickým exilem a v roce 1989 jej Momčilo Đujić, vůdce četniků z druhé světové války, povýšil do hodnosti vojvody.
V opozici vůči Miloševičovi
[editovat | editovat zdroj]V roce 1989 byl Šešelj spolu s Vukem Draškovićem[6] a Mirko Jovićem spoluzakladatelem Srbské národní obnovy. Od ní přešel k radikálnějšímu Srbskému četnickému hnutí. Jugoslávský stát však odmítl registrovat stranu s takovým názvem, a tak později Šešelj představil nový subjekt s názvem Srbská radikální strana. Ve volbách v roce 1992 získala Šešeljova strana 27 % hlasů. Sám Šešelj se vypravil do Borova Sela v Chorvatsku během tamní války za nezávislost a veřejně podporoval genocidu chorvatského obyvatelstva. Až do roku 1998 byla jeho strana v opozici vůči Miloševićově vládě, v letech 1994 a 1995 byl Šešelj za své opoziční aktivity dokonce vězněn.
Členem Miloševičovy vlády
[editovat | editovat zdroj]Během občanské války v Jugoslávii podporoval Republiku srbskou v Bosně[7] a organizoval nábor srbských dobrovolníků. Podporoval politiku Slobodana Miloševiće v Kosovu, a to i během operace NATO vůči Jugoslávii a stal se místopředsedou Miloševićovy vlády.[zdroj?!] Jeho vztah ke Slobodanu Miloševićovi však byl dlouhodobě problematický a postupem času se zhoršoval. O vlivné manželce jugoslávského prezidenta Miloševiće dokonce v televizi prohlásil, že není žena.[6]
Šešelj deklaroval, že ve volbách v roce 2007 hodlá kandidovat za svou stranu.[zdroj?!]
Před soudem ICTY
[editovat | editovat zdroj]V únoru 2003 na něj vydal Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii zatykač a Šešelj na něj reagoval tím, že se 24. února 2003 soudu sám vydal. Trvalo však další více než čtyři roky (listopad 2007), než vůbec proces s ním začal.
Odmítl všechna obvinění a chtěl se jako vystudovaný právník hájit sám, ale soud mu proti jeho vůli přidělil obhájce. V reakci na to a další postupy soudu, se kterými nesouhlasil, začal v 10. listopadu 2006 držet protestní hladovku a vysadil léky. Hladovkou se chtěl domoci svých požadavků, mezi něž patřilo: odvolání jemu přidělených obhájců, povolení návštěv jeho manželky a dětí, uznání jeho poradního týmu, zrušení limitu 800 slov pro jeho stížnosti, překládání soudních materiálů z angličtiny do srbštiny či odvolání, podle jeho názoru podjatých, soudců. Jeho zdravotní stav byl vážný a lékaři varovali, že pokud by v hladovce pokračoval, tak by brzy zemřel.[8] 8. prosince 2006 soud jeho požadavky uznal a Šešelj hladovku ukončil.[9] V listopadu 2014 byl ze zdravotních důvodů (rakovina) propuštěn na svobodu za podmínky, že se k soudu vrátí na vyzvání.[10]
31. března 2016 byl Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii zcela zproštěn obžaloby.[11] Rozhodnutí, vydané jen týden po odsouzení jiného srbského radikála, Radovana Karadžiče, vyvolalo velké překvapení a ostrou kritiku, jak v balkánských státech (zejména v Chorvatsku, které Šešeljovi vzápětí zakázalo vstup na své území), tak na mezinárodním poli.[12][13]
Mechanismus pro mezinárodní trestní tribunály (MICT), agentura OSN, která je též následnickou agenturou Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, se však proti rozsudku odvolal a odvolací tribunál nakonec odsoudil Šešelje 11. září 2018 k deseti letům odnětí svobody za zločiny proti lidskosti.[14] Protože ale již seděl ve vyšetřovací vazbě tribunálu po dobu 11 a třičtvrtě roku, byl tento trest tedy splněn a Šešelj už zůstal na svobodě.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MISETIC, Luka. How the ICTY Can Still Salvage the Šešelj Trial [online]. Misetic Law, 2014-11-13 [cit. 2023-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FIELDING, Alex. The Seselj Mess Just Got Messier Following his Provisional Release to Serbia [online]. Beyond The Hague, 2014-11-24 [cit. 2023-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GORDY, Eric. Seselj Verdict: A Compromised Court Compromises. Balkan Insight [online]. 2018-04-12 [cit. 2023-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BARTOŠOVÁ, Lucie. Vyčpělý hrdina, který touží po pomstě? Historik vyhodnocuje, zda je radikální Srb ještě nějakou hrozbou. Parlamentní listy [online]. 2015-02-15 [cit. 2020-05-27]. Dostupné online.
- ↑ Minister asks Hague to delay Seselj verdict "some more". B92 [online]. 2016-02-08 [cit. 2023-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c LEBOR, Adam. Milosevic: A Biography. Yale: Yale University Press, 2004. 412 s. Dostupné online. ISBN 978-0300194487. S. 190. (angličtina)
- ↑ LEBOR, Adam. Milosevic: A Biography. Yale: Yale University Press, 2004. 412 s. Dostupné online. ISBN 978-0300194487. S. 186. (angličtina)
- ↑ Šešelj musí začít jíst, jinak zemře, varují lékaři. iDNES.cz [online]. 2006-12-06 [cit. 2023-01-28]. Dostupné online.
- ↑ Šešelj ukončil hladovku, tribunál mu ustoupil, idnes.cz, 8. prosince 2006
- ↑ http://www.pozitivnisvet.cz/drsny-srbsky-politik-seselj-po-dvanacti-letech-propusteny-z-haagu/
- ↑ Srbský ultranacionalista Šešelj je nevinný, rozhodl haagský tribunál. ČT24 [online]. 2016-03-31 [cit. 2016-03-31]. Dostupné online.
- ↑ SIMONS, Marlise. Vojislav Seselj, Serbian Nationalist, Is Acquitted of War Crimes by Hague Tribunal. The New York Times [online]. 2016-03-31 [cit. 2023-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BUCKLEY, Neil. Karadzic and Seselj decisions risk reputation of ICTY. Financial Times [online]. 2016-04-01 [cit. 2023-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Appeals Chamber Reverses Šešelj’s Acquittal, in part, and Convicts him of Crimes Against Humanity. United Nations International Residual Mechanism for Criminal Tribunals [online]. 2018-04-11 [cit. 2019-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BADAR, Mohamed Elewa; FLORIJANČIČ, Polona. The Prosecutor v. Vojislav Šešelj: A Symptom of the Fragmented International Criminalisation of Hate and Fear Propaganda. International Criminal Law Review. 2020, roč. 20, čís. 3, s. 405–491. Dostupné online. ISSN 1567-536X. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojislav Šešelj na Wikimedia Commons
