Vladimír Nedvěd

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vladimír Nedvěd
Základní informace
Narození 27. března 1917
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 31. října 2012 (ve věku 95 let)
Sunshine Coast
AustrálieAustrálie Austrálie
Vojenské informace
O československém politikovi a poslanci FS za normalizace pojednává článek Vladimír Nedvěd (politik).

Vladimír Nedvěd (27. března 1917, Brno31. října 2012, Sunshine Coast, Austrálie) byl český letec, bojovník proti nacismu a příslušník československé armády.

První republika[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Brně a mládí prožil v Kyjově. Zde vychodil obecnou školu a poté v roce 1936 maturoval na Klvaňově reálném gymnáziu. Ihned po maturitě se přihlásil do československé armády a byl přijat k letectvu. V letech 1936 až 1938 vystudoval Vojenskou akademii, ze které byl vyřazen v hodnosti poručíka.

Okupace[editovat | editovat zdroj]

Po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem 15. března 1939 začal studovat na Vysoké technické škole v Brně. Po uzavření vysokých škol odešel 8. prosince 1939 do exilu s cílem zapojit se do boje proti Hitlerovi.

Jeho cesta vedla přes Maďarsko, kde byl zatčen a vězněn v Tolonzhazu, v budapešťském vězení. Po propuštění pokračoval přes Jugoslávii, Řecko, Turecko do Bejrútu v Libanonu na Středním východě, dále pak francouzskou lodí do Marseille v jižní Francii, kde se ve městě Agde, v lednu 1940, stal členem československé letecké skupiny. Poté, co Francie kapitulovala v červnu 1940 byl společně s ostatními příslušníky československé armády evakuován anglickou lodí přes Gibraltar do Liverpoolu v Anglii. Tam přistáli v červenci 1940.

V exilu[editovat | editovat zdroj]

Ve Velké Británii byly zformovány 310., 312. a 313. československá stíhací peruť RAF a také 311. bombardovací peruť, které se v rámci Royal Air Force aktivně účastnily Bitvy o Británii a v bitvě o Atlantik. Sloužil jako navigátor (a později jako pilot) u 311. čs. bombardovací perutě. 1. listopadu 1942 byl jmenován velitelem letky "A" 311. čs. bombardovací perutě a povýšen do hodnosti major letectva. 22. srpna 1943 byl jmenován podplukovníkem letectva a velitelem 311. čs. bombardovací perutě. Stal se tak nejmladším velitelem největší čs. letecké jednotky v RAF.

Od dubna 1944 se ve funkci čs. styčného důstojníka účastnil v Indii jako pilot bojů proti japonské armádě a vykonal deset operačních letů, při nichž bylo ze vzduchu zásobováno 35 tisíc obklíčených britských a indických vojáků.

V říjnu 1944 se po návratu do Anglie seznámil s Češkou Luise Pražákovou, kterou si 30. ledna 1945 vzal za manželku.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1945 se zúčastnil mezinárodní letecké konference IATA v Paříži, kde předložil několik praktických návrhů, které byly konferencí schváleny a dnes jsou součástí mezinárodních leteckých map celého světa. Z emigrace se do Československa vrátil v srpnu 1945. Stal se instruktorem letecké taktiky na Letecké akademii v Hradci Králové. V roce 1946 zahájil studium na Vysoké škole válečné v Praze. V roce 1947 byl povýšen do hodnosti podplukovníka čs. letectva.

Po komunistickém převratu 25. února 1948 se rozhodl odejít do exilu i s celou rodinou. Při letu ČSA letadlem z Prahy do Bratislavy 6. dubna 1948 se jím vedená skupina československých letců zmocnila letadla, s nímž poté přistáli na americkém vojenském letišti Neubiberg u Mnichova v Západním Německu. V důsledku tohoto činu byl v Československu obviněn z velezrady, za což byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti a ztrátě vojenské hodnosti.

Druhá emigrace[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Anglie získal britské státní občanství a nastoupil opět jako pilot do RAF. V roce 1952 mu bylo nabídnuto velení 78. perutě RAF působící v oblasti Suezu v Egyptě. Během jeho velení byla tato peruť prohlášena za nejlepší na Středním Východě. Z RAF odešel v roce 1955. Odstěhoval se do Austrálie, kde zemřel 31. října 2012 ve věku 95 let.[1]

V roce 1991 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v roce 2005 byl dekretem prezidenta ČR povýšen do hodnosti generálporučíka.[2] 26. března 2017 mu byla na budově Klvaňova gymnázia v Kyjově odhalena pamětní deska u příležitosti jeho 100. výročí narození.[3]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odhalení pamětní desky v Kyjově

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GAZDÍK, Jan. Zemřel válečný hrdina Vladimír Nedvěd, který po Únoru uletěl do Mnichova [online]. iDNES.cz, 2012-11-04 [cit. 2012-11-04]. Dostupné online. 
  2. Velitel 311. bombardovací perutě RAF Vladimír Nedvěd povýšen do hodnosti generálporučíka - 10.5.2005 [online]. MZV ČR [cit. 2010-03-16]. Dostupné online. 
  3. KOSÍK, Jiří. Kyjovští vzpomněli na válečného hrdinu Nedvěda. Věnovali mu pamětní desku. Hodonínský deník.cz [online]. 2017-03-26 [cit. 2017-03-27]. Dostupné online. 
  4. Válka.cz, 1939–1945 Star
  5. Válka.cz, Defence Medal
  6. Válka.cz, War Medal 1939-1945
  7. Válka.cz, Air Crew Europe Star
  8. Válka.cz, Burma Star

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]