Vladimír Nedvěd

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Vladimír Nedvěd
Narození 27. března 1917
Brno
Úmrtí 31. října 2012 (ve věku 95 let)
Sunshine Coast
Ocenění Řád Bílého lva
Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Záslužný letecký kříž (Spojené království)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
O československém politikovi a poslanci FS za normalizace pojednává článek Vladimír Nedvěd (politik).

Vladimír Nedvěd (27. března 1917, Brno31. října 2012, Sunshine Coast, Austrálie) byl český letec, bojovník proti nacismu a příslušník československé armády.

První republika[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Brně a mládí prožil v Kyjově. Zde vychodil obecnou školu a poté v roce 1936 maturoval na Klvaňově reálném gymnáziu. Ihned po maturitě se přihlásil do československé armády a byl přijat k letectvu. V letech 1936 až 1938 vystudoval Vojenskou akademii, ze které byl vyřazen v hodnosti poručíka.

Okupace[editovat | editovat zdroj]

Po okupaci Čech a Moravy nacistickým Německem 15. března 1939 začal studovat na Vysoké technické škole v Brně. Po uzavření vysokých škol odešel 8. prosince 1939 do exilu s cílem zapojit se do boje proti Hitlerovi.

Jeho cesta vedla přes Maďarsko, kde byl zatčen a vězněn v Tolonzhazu, v budapešťském vězení. Po propuštění pokračoval přes Jugoslávii, Řecko, Turecko do Bejrútu v Libanonu na Středním východě, dále pak francouzskou lodí do Marseille v jižní Francii, kde se ve městě Agde, v lednu 1940, stal členem československé letecké skupiny. Poté, co Francie kapitulovala v červnu 1940 byl společně s ostatními příslušníky československé armády evakuován anglickou lodí přes Gibraltar do Liverpoolu v Anglii. Tam přistáli v červenci 1940.

V exilu[editovat | editovat zdroj]

Ve Velké Británii byly zformovány 310., 312. a 313. československá stíhací peruť RAF a také 311. bombardovací peruť, které se v rámci Royal Air Force aktivně účastnily Bitvy o Británii a v bitvě o Atlantik. Sloužil jako navigátor (a později jako pilot) u 311. čs. bombardovací perutě. 1. listopadu 1942 byl jmenován velitelem letky "A" 311. čs. bombardovací perutě a povýšen do hodnosti major letectva. 22. srpna 1943 byl jmenován podplukovníkem letectva a velitelem 311. čs. bombardovací perutě. Stal se tak nejmladším velitelem největší čs. letecké jednotky v RAF.

Od dubna 1944 se ve funkci čs. styčného důstojníka účastnil v Indii jako pilot bojů proti japonské armádě a vykonal deset operačních letů, při nichž bylo ze vzduchu zásobováno 35 tisíc obklíčených britských a indických vojáků.

V říjnu 1944 se po návratu do Anglie seznámil s Češkou Luise Pražákovou, kterou si 30. ledna 1945 vzal za manželku.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1945 se zúčastnil mezinárodní letecké konference IATA v Paříži, kde předložil několik praktických návrhů, které byly konferencí schváleny a dnes jsou součástí mezinárodních leteckých map celého světa. Z emigrace se do Československa vrátil v srpnu 1945. Stal se instruktorem letecké taktiky na Letecké akademii v Hradci Králové. V roce 1946 zahájil studium na Vysoké škole válečné v Praze. V roce 1947 byl povýšen do hodnosti podplukovníka čs. letectva.

Po komunistickém převratu 25. února 1948 se rozhodl odejít do exilu i s celou rodinou. Při letu ČSA letadlem z Prahy do Bratislavy 6. dubna 1948 se jím vedená skupina československých letců zmocnila letadla, s nímž poté přistáli na americkém vojenském letišti Neubiberg u Mnichova v Západním Německu. V důsledku tohoto činu byl v Československu obviněn z velezrady, za což byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti a ztrátě vojenské hodnosti.

Druhá emigrace[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Anglie získal britské státní občanství a nastoupil opět jako pilot do RAF. V roce 1952 mu bylo nabídnuto velení 78. perutě RAF působící v oblasti Suezu v Egyptě. Během jeho velení byla tato peruť prohlášena za nejlepší na Středním Východě. Z RAF odešel v roce 1955. Odstěhoval se do Austrálie, kde zemřel 31. října 2012 ve věku 95 let.[1]

V roce 1991 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v roce 2005 byl dekretem prezidenta ČR povýšen do hodnosti generálporučíka.[2] 26. března 2017 mu byla na budově Klvaňova gymnázia v Kyjově odhalena pamětní deska u příležitosti jeho 100. výročí narození.[3]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odhalení pamětní desky v Kyjově

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GAZDÍK, Jan. Zemřel válečný hrdina Vladimír Nedvěd, který po Únoru uletěl do Mnichova [online]. iDNES.cz, 2012-11-04 [cit. 2012-11-04]. Dostupné online. 
  2. Velitel 311. bombardovací perutě RAF Vladimír Nedvěd povýšen do hodnosti generálporučíka - 10.5.2005 [online]. MZV ČR [cit. 2010-03-16]. Dostupné online. 
  3. KOSÍK, Jiří. Kyjovští vzpomněli na válečného hrdinu Nedvěda. Věnovali mu pamětní desku. Hodonínský deník.cz [online]. 2017-03-26 [cit. 2017-03-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]