Viktor Njegovan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Viktor Njegovan
Velitel v Přemyšlu
Ve funkci:
22. listopadu 1917 – 9. září 1918
PředchůdceIgnaz von Korda
NástupceStanislaus Puchalski
Velitel v Sibiu
Ve funkci:
1. ledna 1915 – 1. srpna 1917
PředchůdceErwin von Mattanovich
NástupceTheodor Hordt
Velitel 35. divize
Ve funkci:
13. dubna 1914 – 1. září 1914
PředchůdceJosef Krautwald von Annau
NástupceVinzenz Fox
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1917), polní podmaršál (1914), generálmajor (1910)
Narození5. října 1860
Gospić
Úmrtí18. února 1921 (ve věku 60 let)
Záhřeb
PříbuzníMaximilian Njegovan (sourozenec)
PodpisViktor Njegovan, podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Simon von Njegovan (5. října 1860 Gospić – 18. února 1921 Karlovac) byl rakousko-uherský generál chorvatského původu. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1882, byl štábním důstojníkem u různých jednotek v Chorvatsku, Haliči a Uhrách. Jako velitel divize byl na začátku první světové války povolán na východní frontu, kvůli zranění byl ale již v září 1914 odvolán. Do aktivní služby se vrátil na začátku roku 1915 a zastával funkce posádkového velitele v Sibiu (1915–1917) a Přemyšlu (1917–1918). V armádě dosáhl hodnosti generála pěchoty (1917) a téhož roku byl povýšen do šlechtického stavu. Po zániku monarchie byl ve vojsku penzionován a poslední léta života strávil v soukromí v Karlovaci.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Polní podmaršál Viktor Njegovan

Pocházel z chorvatské rodiny, byl mladším synem c. k. nadporučíka Petera Njegovana. První vojenskou průpravu získal na kadetní jezdecké škole v Hranicích, poté v letech 1879–1882 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do armády vstoupil v roce 1882 jako poručík k 53. pěšímu pluku v Gorici. Vojenské vzdělání si doplnil v letech 1886–1888 na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Vystřídal službu u pěších pluků ve Lvově a Miskolci, v roce 1892 byl povýšen na kapitána a poté působil přímo u generálního štábu ve Vídni. V roce 1893 se vrátil do Lvova, kde byl štábním důstojníkem u 30. pěšího pluku a u velení 11. armádního sboru. V roce 1898 se v hodnosti majora stal šéfem štábu u pevnostního velitelství v Krakově.[1] V roce 1901 získal hodnosti podplukovníka a poté několik let pobýval v Záhřebu,[2] kde byl jako plukovník od roku 1905 velitelem 16. pěšího pluku, s nímž byl v roce 1908 přeložen do Bjelovaru.[3][4]

V roce 1910 dosáhl hodnosti generálmajora[5] a převzal velení 68. pěší brigády v Weißkirchenu,[6] následně byl velitelem 12. pěší brigády v Klagenfurtu.[7] V této době vynikl důsledností při výcviku vojsk. Na jaře 1914 se stal velitelem 35. pěší divize v Kluži[8] a k datu 1. května 1914 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.[9] Se svou divizí byl na začátku první světové války povolán na východní frontu v zařazení v 2. armádě generála Böhm-Ermolliho,[10] krátce poté se ale vážně zranil při pádu, takže hned po dokončení mobilizace byl z aktivní vojenské služby ze zdravotních důvodů stažen. Do armády se vrátil v lednu 1915, kdy se stal posádkovým velitelem v Sibiu.[11][12] Po vstupu Rumunska do války na straně Dohody vypracoval plány na obranu a případnou evakuaci Sibiu. V roce 1917 byl povýšen do šlechtického stavu platného pro Uherské království[13] a dosáhl hodnosti titulárního generála pěchoty.[14][15] Ze Sibiu byl odvolán z banálního důvodu, kdy při jedné slavnostní příležitosti stál při hraní rakouské hymny, ale při maďarské hymně již seděl. Na základě interpelací maďarských poslanců byl v listopadu 1917 ze Sibiu odvolán, krátce poté byl jako posádkový velitel umístěn v Přemyšlu, kde setrval do konce války.[16][17] K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován[18] a usadil se v Karlovaci, kde o několik let později zemřel.

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské služby získal v Rakousku-Uhersku následující ocenění.[19][20]

Jeho starší bratr Maximilian Njegovan (1858–1930) byl námořním důstojníkem a v závěru první světové války v hodnosti admirála vrchním velitelem rakousko-uherského námořnictva (1917–1918).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1899; Vídeň, 1898; s. 197 dostupné online
  2. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1903; Vídeň, 1902; s. 199 dostupné online
  3. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 311, 315 dostupné online
  4. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1910; Vídeň, 1909; s. 177, 486 dostupné online
  5. ↑ Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 7 dostupné online
  6. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 310 dostupné online
  7. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1913; Vídeň, 1912; s. 143, 201 dostupné online
  8. ↑ Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  9. ↑ Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 5 dostupné online
  10. ↑ Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. ↑ Přehled velitelů v Sibiu za první světové války na webu weltkriege.at dostupné online
  12. ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1916; Vídeň, 1916; s. 4 dostupné online
  13. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 78 ISSN 0036-5246
  14. ↑ Přehled rakousko-uherských generálů 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  15. ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1917; Vídeň, 1917; s. 16 dostupné online
  16. ↑ Velitelé Přemyšlu za první světové války na webu weltkriege.at dostupné online
  17. ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1918; Vídeň, 1918; s. 19 dostupné online
  18. ↑ Služební postup Viktora Njegovana in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 127 dostupné online
  19. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Viktora Njegovana in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 168 dostupné online
  20. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 68, 101 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Viktor_Njegovan&oldid=23815852“