Josef Krautwald von Annau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Krautwald von Annau
Generál pěchoty Josef Krautwald von Annau, velitel 3. armádního sboru na italské frontě (1917)
Generál pěchoty Josef Krautwald von Annau, velitel 3. armádního sboru na italské frontě (1917)
Velitel 3. armádního sboru
Ve funkci:
26. března 1915 – 29. ledna 1918
PředchůdceEmil Colerus von Geldern
NástupceHugo Martiny
Velitel 10. armádního sboru
Ve funkci:
4. ledna 1915 – 26. března 1915
PředchůdceHugo Meixner
NástupceHugo Meixner
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-uherská armáda
Znak Československa Československá armáda
Hodnostgenerál III. třídy v.v. (1919), generál pěchoty (1917), polní podmaršá (1913), generálmajor (1910)

Narození1. října 1858
Vídeň
Úmrtí13. dubna 1925 (ve věku 66 let)
Bratislava
Titulsvobodný pán (1918)
Profesevoják
OceněníŘád železné koruny 1. třídy (1915)
Císařský rakouský řád Leopoldův (1916)
Vojenský záslužný kříž (1916)
CommonsJoseph Krautwald von Annau
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef svobodný pán Krautwald von Annau (německy Joseph Freiherr Krautwald von Annau) (1. října 1858 Vídeň13. dubna 1925 Bratislava) byl rakousko-uherský generál a vojevůdce první světové války. V c. k. armádě sloužil od roku 1879 a vystřídal působení u různých jednotek po celé monarchii. Na začátku první světové války se v hodnosti polního podmaršála jako velitel divize uplatnil na východní frontě v Haliči. Během bojů v Karpatech byl již samostatným velitelem armádního sboru, od roku 1915 bojoval na italské frontě. V roce 1917 dosáhl hodnosti generála pěchoty a v roce 1918 byl povýšen na barona. Po zániku monarchie žil v Bratislavě a v československé armádě obdržel hodnost generála III. třídy ve výslužbě (1919).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Generál Josef Krautwald von Annau

Byl synem generálmajora Josefa Krautwalda (1821–1886) povýšeného v roce 1880 do šlechtického stavu. Podle otcova služebního zařazení strávil dětství na různých místech monarchie, takže základní vzdělání získal v Hradci Králové a Sibiu, gymnázium absolvoval v Praze a v letech 1875–1879 studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni. Do armády vstoupil v roce 1879 jako poručík u 2. ženijního pluku v Banja Luce a v roce 1882 byl povýšen na nadporučíka. V letech 1883–1885 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a následně byl jako kapitán zařazen do sboru důstojníků generálního štábu (1888). Zároveň sloužil u ženistů v Brně (1888–1892) a Linzi (1892–1896). V roce 1896 byl povýšen na majora a další čtyři roky strávil jako velitel ženijního praporu v Ptuji (1896–1900).[1]

V roce 1900 získal hodnost podplukovníka a stal se velitelem praporu u pěšího pluku č. 96 v Rijece a Karlovaci, současně působil jako pedagog na vojenské škole v Záhřebu. V letech 1904–1910 byl velitelem pěšího pluku č. 96 a v roce 1904 dosáhl hodnosti plukovníka.[2][3][4] Jako generálmajor (1910) převzal velení 53. pěší brigády v Košicích[5][6] a od roku 1912 byl velitelem 34. pěší divize v Temešváru.[7][8] K datu 1. května 1913 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.[9][10]

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Na začátku první světové války byl se svou divizí začleněn do armádního sboru generála Meixnera určeného k invazi do Srbska. K tomu ale nedošlo a ještě v létě 1914 byl Krautwald přeložen na východní frontu, kde se zúčastnil bojů o Halič.[11] V lednu 1915 byl pověřen velením 10. armádního sboru,[12] s nímž měl podíl na úspěšné ofenzívě v Karpatech proti ruským vojskům. V březnu 1915 byl jmenován velitelem 3. armádního sboru[13] a byl přeložen na italskou frontu, kde se zúčastnil dvou bitev na Soči v rámci armády maršála Boroeviće. V květnu a červnu 1916 vedl úspěšný útok proti 1. italské armádě a obsadil Asiago. K datu 1. května 1917 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty[14][15] a po začlenění svého sboru do 11. armády generála Scheuchenstuela bojoval ve vítězné bitvě u Monte Ortigara (červen 1917). Poté organizoval další útoky proti italské armádě a koncem roku 1917 svedl první úspěšné boje na Piavě. V severní Itálii setrval do ledna 1918, kdy ze zdravotních důvodů požádal o uvolnění z funkce a byl odeslán na dovolenou.[16]

V rakousko-uherské armádě byl formálně penzionován k datu 1. ledna 1919.[17] Usadil se v Bratislavě a požádal o služební zařazení do nově vzniklé československé armády. K datu 1. listopadu 1919 mu byla přiznána hodnost československého generála III. třídy ve výslužbě s nárokem na penzi.[18] Zemřel v Bratislavě a byl pohřben na Ondřejském hřbitově.[19]

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1880 byl spolu s otcem uživatelem šlechtického titulu rytíř (Ritter Krautwald von Annau). Po opuštění aktivní služby v roce 1918 byl povýšen do stavu svobodných pánů, téhož roku také získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během vojenské služby získal řadu ocenění, kromě vyznamenání v Rakousku-Uhersku byl nositelem Řádu rumunské hvězdy (1909).[20]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 'Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1897; Vídeň, 1896; s. 217, 868 dostupné online
  2. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1906; Vídeň, 1905; s. 174, 608 dostupné online
  3. Josef Krautwald von Annau na webu valka.cz dostupné online
  4. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 311 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1911; Vídeň, 1910; s. 143, 179 dostupné online
  6. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 310 dostupné online
  7. Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army
  8. Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 4 dostupné online
  9. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 95, 132 dostupné online
  10. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 328 dostupné online
  11. Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  13. Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1916; Vídeň, 1916; s. 6 dostupné online
  14. Josef Krautwald von Annau na webu weltkriege.at dostupné online
  15. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  16. Josef Krautwald von Annau 1914–1918 dostupné online
  17. Služební postup Josefa Krautwalda in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 95 dostupné online
  18. Přehled generálů III. třídy československé armády ve výslužbě 1919–1927 na webu valka.cz dostupné online
  19. KURSIETIS, Andris J.: Senior Generals and Admirals of the Austro-Hungarian Army and Navy 1914–1918; Soesterberg, 2020; s. 210–211 ISBN 978-94-6338-875-7
  20. Přehled řádů va vyznamenání Josefa Krautwalda in: Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1917; Vídeň, 1917; s. 4 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]