Hugo Martiny

Hugo Martiny von Malastów
Velitel 3. armádního sboru
Ve funkci: 1918 – 1918
Předchůdce	Josef Krautwald von Annau
Nástupce	funkce zanikla
Velitel 14. armádního sboru
Ve funkci: 1917 – 1918
Předchůdce	Alois Schönburg-Hartenstein
Nástupce	Ignaz Verdross von Drossberg
Velitel 10. armádního sboru
Ve funkci: 1915 – 1916
Předchůdce	Hugo Meixner
Nástupce	Frigyes Csanády
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generálplukovník (1918), generál pěchoty (1915), polní podmaršál (1912), generálmajor (1909)
Narození	13. února 1860 Kranj
Úmrtí	30. listopadu 1940 (ve věku 80 let) Štýrský Hradec
Titul	šlechtic (1917)
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Profese	důstojník
Ocenění	Císařský rakouský řád Leopoldův Železný kříž Řád železné koruny Vojenský záslužný kříž Řád sv. Stanislava 2. třídy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Martiny von Malastów (13. února 1860 Kranj – 30. listopadu 1940 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1879 a vystřídal řadu posádek v celé monarchii. Za první světové války velel několika armádním sborům na východní frontě, po počátečních úspěších byl v roce 1916 zbaven velení a zastával podružné funkce ve vojenské administraci. V roce 1917 byl znovu povolán do války, byl povýšen do druhé nejvyšší hodnosti generálplukovníka a získal také šlechtický titul. Velel na italské frontě, na konci války padl s celým armádním sborem do italského zajetí (listopad 1918). Po odchodu do penze žil v soukromí ve Štýrském Hradci.

Životopis

Generálplukovník Hugo Martiny

Pocházel z rodiny státního úředníka, vojenskou průpravu získal nejprve na kadetních školách v Sankt Pölten a v Hranicích, následně v letech 1876–1879 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do armády vstoupil v roce 1879 jako poručík k pěchotnímu pluku č. 53 v Banja Luce. V letech 1884–1886 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni, kterou absolvoval jako nadporučík. Poté sloužil v Záhřebu a Košicích, souběžně byl zařazen do důstojnického sboru u generálního štábu. V roce 1890 byl povýšen na kapitána a sloužil v Sibiu, v hodnosti majora (1896) byl šéfem štábu pěší divize ve Lvově. V roce 1902 získal hodnost plukovníka a od roku 1903 byl velitelem 48. pěšího pluku v Šoproni.

První světová válka

V roce 1909 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 62. pěší brigády v Budapešti. V roce 1912 dosáhl hodnosti polního podmaršála a převzal velení 14. pěší divize v Prešpurku. S touto divizí byl na začátku první světové války převelen na východní frontu, kde byl zařazen do 1. armády Viktora Dankla. Bojoval v bitvě u Krašniku (1914), poté se zúčastnil dalších bojů na východní frontě. V prosinci 1914 zažádal o zdravotní dovolenou, do aktivní služby se vrátil v únoru 1915. V dubnu 1915 převzal velení 10. armádního sboru, s nímž se zúčastnil bitvy u Gorlice a dobytí pevnosti Přemyšl. Vyznamenal se v bojích u Malastówa, kde se mu podařilo prolomit ruské pozice. K datu 1. listopadu 1915 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty. Během Brusilovovy ofenzívy musel ustupovat a po ztrátě Lucku byl zbaven velení. Po odvolání z fronty se stal se velitelem ve Štýrském Hradci a poté byl jmenován generálním inspektorem vojenských škol (červen až srpen 1917).. V srpnu 1917 byl znovu povolán do aktivních bojů a převzal velení 14. armádního sboru v Tyrolsku. V lednu 1918 se stal velitelem 3. armádního sboru a k datu 10. května 1918 byl povýšen do hodnosti generálplukovníka. Začátkem listopadu 1918 padl s celým sborem do italského zajetí a po skončení války byl k datu 1. prosince 1918 penzionován.

Tituly a ocenění

Během své vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání, většina z nich se váže k období první světové války. Jako velitel armádního sboru získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1916). V roce 1917 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Malastów odvozeným od jeho úspěchů na východní frontě.

Řády a vyznamenání

• Řád železné koruny III. třídy (1908)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• komandér Leopoldova řádu (1914)
• Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1915)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1915)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
• velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1918)

• Řád sv. Stanislava II. třídy (1904, Rusko)
• Železný kříž I. a II. stupně (1915, Německo)

Jeho syn Nikolaus Martiny (1896–1991) sloužil v mládí v c. k. armádě, po první světové válce se usadil ve Švýcarsku, kde se prosadil jako podnikatel a výtvarník v oboru umělecké keramiky.

Odkazy

Literatura

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 227–228 (heslo Hugo Martiny) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

Autoritní data	GND: 1020898313 ISNI: 0000 0003 6748 7610 VIAF: 232985441