Hugo Meixner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hugo Meixner von Zweienstamm
Velitel 10. armádního sboru
Ve funkci:
22. ledna 1914 – 4. ledna 1915
PředchůdceHeinrich Kummer von Falkenfehd
NástupceJosef Krautwald von Annau
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1913), polní podmaršál (1908), generálmajor (1904)
Narození1. února 1858
Krakov
Úmrtíčervenec 1951 (ve věku 93 let)
Vídeň
PříbuzníOtto Meixner (sourozenec)
Profesevoják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Meixner von Zweienstamm (1. února 1858 Łobzów (dnes Krakov, Polsko) – 4. července 1951 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil od roku 1879 v armádě, působil mimo jiné na ministerstvu války a jako štábní důstojník. V roce 1913 dosáhl hodnosti generála pěchoty a v roce 1914 se stal velitelem X. armádního sboru. Na začátku první světové války se zúčastnil bojů na východní frontě, na jaře 1915 byl penzionován a od té doby žil v soukromí. Jeho bratr-dvojče Otto Meixner (1858–1946) byl také rakousko-uherským generálem.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z důstojnické rodiny, byl synem c. k. nadporučíka Eduarda Meixnera, měl bratra-dvojče Ottu (1858–1946).[1] Oba studovali nejprve v Sankt Pölten a poté na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a v hodnosti poručíka nastoupili k 55. pěšímu pluku. Spolu s bratrem později absolvoval školu pro vyšší důstojníky ve Vídni a až poté se jejich kariéra rozdělila. Hugo dosáhl hodnosti kapitána (1886) a majora (1892), sloužil mimo jiné v Krakově a Plzni, působil také jako štábní důstojník,[2] v roce 1890 byl účastníkem vojenských manévrů u Nového Jičína.[3] Od roku 1894 pracoval na ministerstvu války, kde byl v letech 1896–1898 přednostou 10. oddělení.[4] V roce 1898 byl povýšen na plukovníka a sloužil u 28. pluku, kde se poté stal velitelem. Od roku 1902 působil znovu na ministerstvu války a v roce 1904 byl povýšen na generálmajora. Od roku 1908 byl velitelem 27. divize pěchoty v Košicích[5] a téhož roku získal hodnost polního podmaršála.

V roce 1913 dosáhl druhé nejvyšší armádní hodnosti generála pěchoty a v lednu 1914 se stal vrchním velitelem X. armádního sboru v Přemyšlu,[6] téhož roku byl jmenován c. k. tajným radou.[7] Po vypuknutí první světové války byl se svým sborem přidělen k 1. armádě generála Viktora Dankla a zúčastnil se bitvy o Halič. Ze zdravotních důvodů v lednu 1915 dočasně opustil aktivní službu.[8] V březnu 1915 znovu převzal velení X. armádního sboru, ale již o měsíc později byl penzionován.[9] Od té doby žil v soukromí ve Vídní, kde zemřel v červenci 1951 ve věku 93 let.

Spolu s bratrem byl v roce 1908 povýšen do šlechtického stavu (Edler Meixner von Zweienstamm). Za zásluhy obdržel rytířský kříž Leopoldova řádu (1907) a Řád železné koruny I. třídy (1914),[10] dále byl nositelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Několik vyznamenání obdržel také v zahraničí (perský Řád lva a slunce II. třídy, velkokříž Řádu italské koruny a za první světové války německý Železný kříž II. třídy). Jako velitel armádního sboru byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence (1914).

Dne 18. listopadu 1888 se v Brně oženil s Augustou Ernestinou von Kubin (1860–1923), dcerou c. k. polního podmaršála Johanna von Kubin (1819–1870). Jednalo se o dvojitou svatbu, protože její sestra Elisa Albertina von Kubin se téhož dne provdala za Hugova bratra Ottu.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Rodina Eduarda Meixnera na webu geni.com dostupné online
  2. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1893; Vídeň, 1893; s. 178 dostupné online
  3. ↑ Vojenské manévry 1890 na webu Muzea Novojičínska dostupné online
  4. ↑ Schematismus für kaiserliche und königliche Heer 1897; Vídeň, 1897; s. 69 dostupné online
  5. ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 135 dostupné online
  6. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 100, 130 dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online
  8. ↑ Hugo Meixner na webu Pevnosti v Přemyšlu dostupné online
  9. ↑ Služební postup Huga Meixnera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 117 dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 63, 82 dostupné online
  11. ↑ Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2020; Praha, 2013; s. 239–240 (heslo Kubin) ISBN 978-80-905324-1-0

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hugo_Meixner&oldid=23430030“