Theodor Hordt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Theodor baron Hordt
Erb generála Theodora Hordta
Erb generála Theodora Hordta
Velitel 4. armádního sboru
Ve funkci:
1916 – 1917
PředchůdceKarl Tersztyánszky von Nádas
NástupceAlois Schönburg-Hartenstein
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1917), polní podmaršál (1914), generálmajor (1910)
Narození19. března 1861
Pardubice
Úmrtí9. února 1921 (ve věku 59 let)
Praha
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Titulbaron (1918)
ChoťJosefine Rosalie von Waldek
Profesevoják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theodor Josef svobodný pán Hordt (19. března 1861 Pardubice – 9. února 1921 Praha) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1880, u různých posádek strávil několik let v Čechách a na Moravě, uplatnil se také jako diplomat a štábní důstojník. Za první světové války bojoval na východní frontě a v Itálii, nakonec byl vojenským guvernérem v Temešváru a velitelem vojenské oblasti východních Uhrách. V roce 1917 dosáhl hodnosti generála pěchoty (1917) a získal šlechtický titul barona (1918). Po rozpadu monarchie byl penzionován, ale jako rodákovi z Čech mu byla přiznána hodnost generála ve výslužbě v československé armádě.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Císař Karel I. s manželkou Zitou na inspekční cestě na frontě, vlevo je vítá generál Theodor Hordt

Narodil se v Pardubicích jako syn úředníka Theodora Hordta a jeho manželky Marie, rozené Stumpfové. Vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Praze (1876–1879) a do armády vstoupil v roce 1880 jako poručík. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni (1886–1888) a v hodnosti nadporučíka (1886) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu, zároveň sloužil u 30. pěšího pluku ve Lvově.[1] Postupoval v hodnostech (kapitán 1892, major 1896), sloužil u 19. praporu polních myslivců, poté vystřídal službu u různých posádek v Salzburgu, Komárně a Mostaru. V letech 1893–1896 působil jako vojenský atašé na rakousko-uherském velvyslanectví v Petrohradě.[2][3] V roce 1903 byl povýšen na podplukovníka a zařazen k armádnímu sboru do Prahy, kde byl od roku 1905 zástupcem velitele 88. pěšího pluku.[4] Jako plukovník (1905) byl přeložen do Tridentu a od roku 1906 byl velitelem pěšího pluku č. 65 v Miskolci.[5]

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Hrobka rodiny Waldeků na Olšanských hřbitovech

V roce 1910 dosáhl hodnosti generálmajora a převzal velení 7. pěší brigády ve Znojmě,[6][7] od roku 1913 velel 10. pěší divizi v Josefově.[8] K datu 1. května 1914 byl povýšen na polního podmaršála a na začátku první světové války byl se svou pěší divizí zařazen do 9. armádního sboru generála Hortsteina, který bojoval v Haliči (bitva u Komarówa).[9][10] V létě 1915 převzal velení 33. pěší divize a v rámci 2. armády nadále bojoval na východní frontě. Během Brusilovovy ofenzívy se stal velitelem 4. armádního sboru (červenec 1916).[11][12] V srpnu 1917 dosáhl hodnosti generála pěchoty[13] a se svým sborem (pod názvem skupina Hordt) byl přeložen k 10. armádě na italskou frontu, kde bojoval v bitvě u Caporetta.[14]

Z Itálie byl v listopadu 1917 převelen do Sedmihradska a byl jmenován vojenským guvernérem v Sibiu. Nakonec byl od září 1918 vojenským guvernérem v Temešváru, souběžně velel vojenskému okruhu ve východních Uhrách.[15] K datu 1. ledna 1919 byl penzionován[16] a byla mu přiznána hodnost generála III. třídy ve výslužbě v československé armádě s nárokem na penzi.[17] Závěr života strávil v Praze, kde zemřel v únoru 1921 ve věku nedožitých šedesáti let.

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské služby obdržel řadu ocenění. Byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1916), rytířem Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1917), dále držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Za první světové války získal ocenění také od Mezinárodního červeného kříže. V zahraničí byl nositelem ruského Řádu sv. Stanislava II. třídy (1895) a Řádu sv. Anny II. třídy (1896). Dále získal pruský Řád koruny III. třídy (1896) a za první světové války se stal nositelem německého Železného kříže I. třídy (1917). V roce 1916 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1918 získal titul barona.[18] V srpnu 1918 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.

V roce 1904 se v Praze oženil s Josefínou Waldekovou (1864–1934), dcerou významného průmyslníka Františka Waldeka[19] a vdovou po Vincencu Daňkovi z Esse (1858–1895), který pocházel také z vlivné podnikatelské rodiny. Díky příbuzenskému spojení s předními podnikatelskými rodinami se Theodor Hordt angažoval také ve vedení průmyslových podniků a byl členem představenstva 1. Böhmische Zuckerfabrik AG. Josefína měla z prvního manželství dva syny, Vincence Daňka z Esse (1887–1962), majitele velkostatku Líšno, a Oskara Daňka z Esse (*1893), majitele velkostatku Tloskov.[20] Manželství s Theodorem Hordtem zůstalo bez potomstva. Oba manželé jsou pohřbeni v rodové hrobce Waldeků na Olšanských hřbitovech (VII. oddělení).[21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1888; Vídeň, 1888; s. 328, 819 dostupné online
  2. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 172 dostupné online
  3. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 203 dostupné online
  4. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1906; Vídeň, 1905; s. 592 dostupné online
  5. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1910; Vídeň, 1909; s. 177, 586 dostupné online
  6. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1911; Vídeň, 1910; s. 135, 180 dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 310 dostupné online
  8. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 99, 134 dostupné online
  9. ↑ Organizační struktura rakousko-uherské armády v Haliči 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. ↑ 9. armádní sbor na webu valka.cz dostupné online
  11. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1916; Vídeň, 1916; s. 6 dostupné online
  13. ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  14. ↑ Theodor Hordt na webu valka.cz dostupné online
  15. ↑ STEINER, Jörg C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 167 dostupné online
  16. ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 74 dostupné online
  17. ↑ ŠAJTAR, Jaroslav: Zapomenutí generálové: Úspěšní Češi ve vedení rakousko-uherské armády in: Reflex, 2017 dostupné online
  18. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 55 ISSN 0036-5246
  19. ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2015; Praha, 2011; s. 453–454 (heslo Waldek) ISBN 978-80-904241-6-6
  20. ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2015; Praha, 2011; s. 115–116 (heslo Daněk z Esse) ISBN 978-80-904241-6-6
  21. ↑ Hrobka rodiny Waldeků na Olšanských hřbitovech na webu Spolek pro vojenská pietní místa dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2025; Praha, 2015; s. 190–191 ISBN 978-80-905324-7-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Theodor_Hordt&oldid=23713175“