Viktor But
Viktor Anatoljevič But | |
---|---|
Viktor Anatoljevič But (2022) | |
Narození | 13. ledna 1967 (57 let) Dušanbe |
Alma mater | Kazaňská suvorovská vojenská škola Military Institute of the USSR Ministry of Defence |
Povolání | pašerák zbraní, voják a tlumočník |
Politická strana | Liberálně-demokratická strana Ruska (od 2022) |
Web | victorbout |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Viktor Anatoljevič But (rusky Виктор Анатольевич Бут, * 13. ledna 1967, Dušanbe, Tádžická SSR, Sovětský svaz) je ruský podnikatel, obchodník se zbraněmi, a politik.
Polyglot a bývalý voják sovětské armády, kde pracoval zřejmě jako překladatel, skoupil začátkem 90. let vojenská nákladní letadla a začal pašovat zbraně z východní Evropy zejména do Afriky, na Blízký východ a do Jižní Ameriky. Zbraně dodával bez ohledu na embarga komukoliv, obvykle do oblastí válečných konfliktů a občanských válek, někdy i více válčícím stranám.[1] Bývá proto obviňován, že tím tyto konflikty, při kterých obvykle dochází k častému porušování lidských práv, podněcoval.[2][3] Proto také bývá označován jako obchodník se smrtí nebo rušitel sankcí.[4][1]
V roce 2008 byl zadržen v Thajsku a o dva roky později vydán do Spojených států amerických. Tam byl v roce 2012 odsouzen na 25 let vězení za nelegální mezinárodní obchod se zbraněmi.[5] V roce 2022 vyměněn do Ruska za americkou basketbalistku Brittney Grinerovou.[6] V Rusku byl ihned propuštěn, vstoupil do Liberálně-demokratické strany Ruska a za stranu byl v roce 2023 zvolen do parlamentu Uljanovské oblasti.[7]
Služba v sovětské armádě
[editovat | editovat zdroj]Butův původ je nejasný. Dokumenty Organizace spojených národů a But sám uvádí místo narození Dušanbe v Tádžické SSR v SSSR, a že jeho datum narození je s největší pravděpodobností 13. ledna 1967, i když je možných několik dalších dat.[8][9][10][11] Má staršího bratra jménem Sergej But.[12][13]
But byl jazykově nadaný, již ve věku 12 let ovládal esperanto abyl členem klubu esperantistů v Dušanbe.[14][15] Na vojenské střední škole v Kazani se se naučil němčinu a postupně přidával další jazyky.
Poté, co nebyl přijat na diplomatikou školu MGIMO, absolvoval povinnou vojenskou službu v Podněstří a zůstal v sovětské armádě. Jako voják absolvoval studium na Vojenském ústavu cizích jazyků v Moskvě a armádě pracoval jako překladatel.[10][16][17] Se svou jednotkou působil také v Mozambiku, kde v té době probíhala občanská válka, kde Sovětský svaz podporoval jednu z bojujících stran. Butova osobní webová stránka uvádí, že jako překladatel v sovětské armádě měl hodnost poručíka.[18]
Ovládá větší množství jazyků, mimo jiné ruštinu, tádžičtinu, portugalštinu, angličtinu, francouzštinu, arabštinu, perštinu a několik afrických jazyků.[15][19] Jako údajný etnický Ukrajinec (podle jihoafrické tajné služby a britského výboru pro zahraniční záležitosti), se But po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 stal ruským občanem.[20][21] Podle výboru Rady bezpečnosti OSN pro Libérii je But držitelem nejméně čtyř dalších pasů.[22]
Podnikání
[editovat | editovat zdroj]Po rozpadu sovětské armády v roce 1991 začal podnikat. Skoupil vojenská nákladní letadla, mimo jiné několik letounů Antonov An-8 a Antonov An-12. Vlastnil leteckou společnost Air Cess se sídlem v Libérii, která provozovala zejména nákladní leteckou dopravu, ale i další malé aerolinie. Mezi jeho zákazníky patřili i některé vlády a OSN.
Postupně začal také skupovat vyřazované zbraně v zemích bývalého Sovětského svazu a ve východní Evropě. Zbraně prodával bez ohledu na embarga komukoliv, zejména do Afriky a na Blízký východ, obvykle do oblastí válečných konfliktů a občanských válek, někdy i více válčícím stranám. Zaměstnával asi 300 zaměstnanců a provozoval asi 50 letadel, základnu měl na letišti Šardžá ve Spojených arabských emirátech.[1] Byl obviňován ze spolupráce s ruskou zpravodajskou službou GRU.[1]
Zbraně dodával mj. různým stranám první a druhé války v Kongu,[1] do Afgánistánu Tálibánu i Severní alianci,[2] během Občanské války v Angole různým stranám konfliktu,[3] na Filipíny teroristické skupině Abú Sajjáf,[1] do Libérie, kde zásoboval válečného zločince Charlese Taylora,[1] do Libye Kaddáfímu,[3] během války v Iráku Spojeným státům a jejich kontraktorům, [2][3] nebo do Sierry Leone.[2]
Zatčení a odsouzení
[editovat | editovat zdroj]Osoba placená americkým Úřadem pro potírání drog (DEA) vylákala v roce 2008 Buta do Thajska s tím, že zastupuje povstaleckou organizaci Revoluční ozbrojené síly Kolumbie a má zájem o nákup zbraní v hodnotě 20 mil. dolarů,[3] mimo jiné 100 ks protiletadlového raketového kompletu 9K38 Igla, když zbraně měly být shozeny na padácích na určená místa v Kolumbii. Na místě byl zadržen za spolupráce Královské thajské policie a DEA.
V roce 2010 byl vydán do Spojených států amerických, i navzdory hlasitým protestům Ruska, podle kterého byl nevinen a jeho zadržení bylo politicky motivováno.[1] V USA před soudem čelil mnoha obviněním, mimo jiné ze zásobování teroristů zbraněmi,[5] když jeho firmy převážely zbraně například do Angoly a Libérie.[5] 5. dubna 2012 byl But odsouzen k trestu odnětí svobody na 25 let za pokus o prodej zbraní údajným zástupcům Revolučních ozbrojených sil Kolumbie.[23]
Propuštění
[editovat | editovat zdroj]V prosinci 2022 vyměněn do Ruska za americkou basketbalistku Brittney Grinerovou,[6] která byla v Rusku odsouzena na 9 let vězení za pašování drog po té, co u ní byl objeven 1 gram hašišového oleje.[24]
V Rusku byl ihned propuštěn, vstoupil do Liberálně-demokratické strany Ruska a za stranu byl v roce 2023 zvolen do parlamentu Uljanovské oblasti.[7] Dále působí i v oblasti obchodu se zbraněmi, v roce 2024 vyjednával o prodeji ruských zbraní jemenským Hútíům.[25][26]
V populární kultuře
[editovat | editovat zdroj]Je považován za jednu z hlavních inspirací filmu Obchodník se smrtí.[5][1] Bylo o něm také napsáno několik knih[27] nebo natočen celovečerní dokumentární film.[28]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i LIGHT, Felix. Explainer: Who is Viktor Bout, arms dealer linked to swap for Americans held by Russia?. Reuters [online]. 2022-08-05 [cit. 2024-06-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c d MACKINNON, Ian; CAMPBELL, Duncan. 'Lord of war' arms trafficker arrested. The Guardian. 2008-03-07. Dostupné online [cit. 2024-06-30]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ a b c d e 'Merchant of Death' Viktor Bout now part of a deal himself. AP News [online]. 2022-12-09 [cit. 2024-06-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Proč Viktor But? Schopnosti, které zaujaly Hollywood, teď Putin nutně potřebuje - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2022-12-09 [cit. 2024-06-30]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Obchodník se smrtí Viktor But: zlosyn jako z bondovky. iDNES.cz [online]. 2010-11-23 [cit. 2022-07-11]. Dostupné online.
- ↑ a b MACKINTOSH, Eliza. Viktor Bout: The Russian arms dealer released in US prisoner swap. CNN [online]. 2022-12-08 [cit. 2024-06-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ECKEL, Mike. 'Merchant Of Death' Viktor Bout Wins Seat In Local Russian Legislature. RadioFreeEurope/RadioLiberty. Dostupné online [cit. 2024-06-30]. (anglicky)
- ↑ Arms and the Man Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. New York Times, 17 August 2003
- ↑ "Meeting Viktor Bout, the 'Merchant of Death'" Archivováno 23. 5. 2009 na Wayback Machine., BBC Channel 4 Snowblog, 16 March 2009
- ↑ a b Addendum to the final report of the Monitoring Mechanism on Sanctions against UNITA Archivováno 5. 8. 2009 na Wayback Machine. S/2001/363
- ↑ Trapping the Lord of War, The Rise and Fall of Viktor Bout Archivováno 9. 10. 2010 na Wayback Machine. Part 2: Secretive about His Past. spiegel.de, 6 October 2055
- ↑ Security Council Committee on Liberia Updates Assets Freeze List | United Nations Press Release [online]. 1 December 2005 [cit. 2022-12-09]. Dostupné online.
- ↑ Treasury Designates Viktor Bout's International Arms Trafficking Network [online]. 26 April 2005. Dostupné online.
- ↑ ”Komercisto de la morto” estas esperantisto Libera Folio, 05.05.2009
- ↑ a b Viktor Bout, seigneur de guerres. L'Express [online]. 2009-04-24 [cit. 2024-06-30]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Who is Viktor Bout?. Christian Science Monitor. Dostupné online [cit. 2024-06-30]. ISSN 0882-7729.
- ↑ Trapping the Lord of War: The Rise and Fall of Viktor Bout. Der Spiegel. 2010-10-06. Dostupné online [cit. 2024-06-30]. ISSN 2195-1349. (anglicky)
- ↑ Victor Bout's Personal Website, FAQ. www.victorbout.com [online]. [cit. 2012-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-07.
- ↑ Un trafiquant d’arme, polyglotte émérite, était espérantophone dans sa jeunesse ! AgoraVox, 12.05.2009
- ↑ "The Merchant of Death" Archivováno 27. 12. 2008 na Wayback Machine.. Foreign Policy.
- ↑ Douglas Farah and Stephen Braun: "The Merchant of Death" Archivováno 12. 5. 2008 na Wayback Machine.. (PDF).
- ↑ C K DALY, John. The Deadly Convenience of Victor Bout [online]. 24 June 2008. Dostupné online.
- ↑ Russian Arms Trafficker Viktor Bout Gets 25 Years in US Prison Archivováno 7. 4. 2012 na Wayback Machine. Voice of America, 5 April 2012
- ↑ What is hashish oil and how did it land Brittney Griner in a Russian jail?. The Independent [online]. 2022-12-08 [cit. 2024-06-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HRON, Jan. „Obchodník se smrtí“ znovu v akci. But jedná s Húsíi o prodeji zbraní. iDNES.cz [online]. 2024-10-07 [cit. 2024-10-10]. Dostupné online.
- ↑ Putin’s ‘Merchant of Death’ Viktor Bout Returns to Arms Trading Business – WSJ. The Moscow Times [online]. 2024-10-07 [cit. 2024-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Internet Archive: Digital Library of Free & Borrowable Books, Movies, Music & Wayback Machine. archive.org [online]. [cit. 2024-06-30]. Dostupné online.
- ↑ INDIEWIRE. Sundance 2014: World Cinema Documentary Competition [online]. 2014-01-10 [cit. 2024-06-30]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Anatoljevič But na Wikimedia Commons
- Web sbírající informace o Viktoru Butovi