Čtvrtá internacionála

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Trockistická internacionála)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Emblém 4. Internacionály

Čtvrtá internacionála, nazývaná také trockistická internacionála, byla založena roku 1938 ruským revolucionářem Lvem Trockým a sdružuje trockistické a jiné nestalinistické komunistické strany, organizace a skupiny. Její název má zdůraznit, že si po trockisty vnímaném ztroskotání politiky Třetí Internacionály (Kominterny) dělá nárok pokračovat v tradici revolučního marxistického křídla mezinárodního dělnického hnutí. Zároveň v minulosti vícekrát došlo k odštěpení (a částečně opět sloučení) různých skupin a skupinek, které si všechny dělaly nárok jít ve šlépějích původní Internacionály, založené Trockým.

Pozadí vzniku internacionály[editovat | editovat zdroj]

Čtvrtá internacionála je ideologickým a organizačním pokračování roku 1930 Trockým v exilu založené Mezinárodní levé opozice (resp. Mezinárodní komunistické ligy od roku 1933), která navazovala na Levou opozici, potlačenou 1927 v Rusku. Mezinárodní levá opozice, která měla být jakýmsi opozičním sdružením uvnitř Kominterny, se soustřeďovala na diskuse o koncepcích dalšího rozvoje Ruska, zejména o sílící byrokratizaci a stalinizaci, o vývoji revoluce v Číně, o vzrůstajícím nacismu v Německu a o občanské válce ve Španělsku. Její vliv byl však malý a její členové byli rychle z Kominterny a jejích sekcí vyloučeni. Stále více bylo zřejmé, že stalinismus se nezhroutí v důsledku své zdiskreditovanosti a že jakákoliv spolupráce s Kominternou a v ní zastoupenými stranami nemůže vést k žádným výsledkům. [zdroj?]

Roku 1935 Trockij svůj názor radikálně mění a obrací se ve svém Otevřeném dopise pro Čtvrtou internacionálu (známému tehdy také jako Deklarace čtyř [1]) na své stoupence s přímou výzvou k založení nové mezinárodní organizace; proti Stalinově tezi o socialismu v jedné zemi staví vizi Socialistických spojených států Evropy[2].

Přípravná konference v Paříži roku 1936 přejmenovala Mezinárodní komunistickou ligu na Hnutí pro Čtvrtou Internacionálu, která byla následně roku 1938 založena. Mimo statutů, kde v preambuli bylo zdůrazněno, že nová Čtvrtá internacionála se přihlašuje ke všemu revolučnímu První, Druhé a Třetí Internacionály, sjednotila i organizačně různá již existující seskupení pod jednou střechou s jednoznačným programem, čímž dřívější Mezinárodní komunistická liga byla jen částečně [3]. Zakládajícího kongresu, který se konal 3. září 1938 v Périgny u Paříže, se zúčastnilo 30 delegátů z 11 zemí (USA, Francie, Velká Británie, Německo, SSSR, Itálie, Brazílie, Polsko, Belgie, Holandsko a Řecko); delegáti existujících sekcí z dalších 20 zemí se nezúčastnili z důvodů finančních či bezpečnostních, z těch samých důvodů pak nepřijeli zástupci mnoha neformálních sympatizujících skupin.[4]

Teoretické zaměření[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Trockismus.

Tímto programovým dokumentem byl na zakládajícím kongresu přijatý tak zvaný Přechodný program. Podle Trockého zjištění došlo ke zradě cílů dělnického hnutí ze strany sociálnědemokratických a poté i komunistických stran tím, že tyto (maximální) cíle byly odsunuty kamsi do nejasné budoucnosti a pro současnou dobu pak se začaly uplatňovat minimální cíle, zaměřené v zásadě jen na udržení dosaženého. Trockistické strany se naproti tomu musí zaměřit na revoluční perspektivy, tedy na přechodné požadavky, tvořící most ze současné situace ke konečnému cíli[5].

Přechodný program v sobě sjednotil další teoretické prvky trockismu jako teorii permanentní revoluce na mezinárodní úrovni (na rozdíl od Stalinovy doktríny o socialismu v jedné zemi), kritiku byrokracie deformovaných (stalinistických) stran obnovil tak podle představ autorů revoluční kontinuitu a vizi dělnického hnutí.

Trockisté a země východního bloku[editovat | editovat zdroj]

Svérázné je hodnocení komunistických režimů v bývalém východním bloku, které trockisté označovali za stalinistické. Trockisté kritizovali tyto státy sice jako stalinisticky deformované, ale přece jen deformované dělnické státy, kde dělnická strana byla pouze v důsledku historického vývoje jen dočasně zbavena své moci (diktatura proletariátu byla tedy nahrazena diktaturou stalinizované strany), v podstatě se ale historicky jednalo o dělnický stát, nacházející se v přechodném období; protože již bylo zrušeno soukromé vlastnictví, leží náprava ne v sociální revoluci (kde se jedná o změnu způsobu výroby a přechod moci z jedné třídy na druhou), ale v politické revoluci (výrobní způsob se nemění, pouze se přesouvá moc z jedné vrstvy na druhou vrstvu téže třídy)[6]

Poněkud ambivalentní však byly názory na Kubánskou revoluci, která v očích většiny trockistů tak důsledné deformace nedoznala[7] kde byl Fidel Castro mnohdy jmenován jako bojovník proti nebezpečí stalinské byrokratizace na Kubě; obdobně pozitivně viděli mnozí trockisté vývoj v Číně, kde jakkoli deformovaná kulturní revoluce byla považována za nástroj boje proti byrokracii, stejně jako i zárodečná samospráva dělnických či závodních rad v Jugoslávii[8].

Celkově je však nutné na druhé straně poznamenat, že trockistické hnutí se většinou postavilo za požadavky opozičních proudů a akcí, pokud bylo možno tyto interpretovat jako pokusy o další vývoj směrem k socialismu, namířené proti "nadvládě byrokratické stranické vrstvy". Povstání v NDR roku 1953, události v Maďarsku 1956 a také pražské jaro 1968 doznaly tedy podpory trockistů stejně jako i aktivity skupin jako byla Charta 77, Solidarność, různá mírová hnutí a hnutí za lidská práva apod.

Trockistické hnutí[editovat | editovat zdroj]

Časopis 4. internacionály z roku 1946

Poválečný vývoj[editovat | editovat zdroj]

Sekce Čtvrté internacionály, tedy strany jednotlivých zemí, zůstaly ve většině případů na úrovni malých kádrových stran. Jisté výjimky tvořily sekce v Bolívii, na Cejlonu, ve Vietnamu a částečně v Belgii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. On the Necessity and Principles of a New International (The Declaration of Four), (1933), www.marxists.org/document
  2. За Четвертый Интернационал. Открытое писмо всем революционным пролетарским организациям и группировкам, Бюллетен оппозии 44/1935, стр. 1-5, in Bulletin of the Opposition, Vol. III, Monad Press, New York, 1973(reprint)
  3. George Breitman, The Rocky Road to the Fourth International, 1933-38, www.bolshevik.org
  4. M. S., Founding Conference of the Fourth International 1938, www.marxists.org
  5. Агония капитализма и задачи Четвертого Интернационала, Бюллетен оппозии 66-67/1938, str. 1-18, in Bulletin of the Opposition, Vol. IV, Monad Press, New York, 1973 (reprint); česky: Smrtelná agónie kapitalismu a úkoly Čtvrté internacionály (Přechodný program), www.marxists.org
  6. E. Mandel, O byrokracii, Societé internationale d’edition, Paris (1971) (str. 49); česky
  7. Trotskyism and the Cuban Revolution: A Debate, online www.whatnextjournal
  8. E. Mandel, O byrokracii, Societé internationale d’edition, Paris (1971) (str. 33 a 55); česky

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pierre Frank, La Quatrieme Internationale, Maspero, Paris 1969; anglicky: Pierre Frank, The Fourth International: The Long March of the Trotskyists (1972/1979), online www.marxists.org
  • www.marxists.org/document – archiv dokumentů trockistického hnutí k zakládajícímu kongresu (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]