Tenkozobec opačný
 Tenkozobec opačný | |
|---|---|
.jpg) Tenkozobec opačný | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Podřád | bahňáci (Charadrii) |
| Čeleď | tenkozobcovití (Recurvirostridae) |
| Rod | tenkozobec (Recurvirostra) |
| Binomické jméno | |
| Recurvirostra avosetta Linné, 1758 | |
 Rozšíření tenkozobce opačného
hnízdiště
celoroční výskyt
zimoviště
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta) je velký dlouhokřídlý pták z čeledi tenkozobcovitých rozšířený v Evropě a Asii. Je částečně tažný, většinou migruje do severní Afriky, jižní Evropy nebo jižní Asie, v některých zemích (Španělsku, Anglii aj.) s příznivějším klimatem je k vidění celoročně. V Česku pobývá od dubna do září.
Od čtyřicátých let jej nalezneme v logu britské Královské společnosti pro ochranu ptáků.
Popis
[editovat | editovat zdroj]- Délka těla: 43–48 cm
- Rozpětí křídel: cca 73 cm
- Hmotnost: 290–400 g
Tenkozobec opačný je štíhlý pták dorůstající velikosti vrány. V zimním šatě má převážně čistě bílé opeření s černým hřbetem, vrchní stranou hrdla a temenem hlavy. Charakteristickým znakem je dlouhý, tenký, nahoru zahnutý a černě zbarvený zobák a dlouhé namodralé až šedé končetiny.[2] Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mládí ptáci mají pískovitě zbarvené opeření s šedými kresbami.
Chování
[editovat | editovat zdroj]
Tenkozobec opačný je obyvatelem mělkých stojatých vod, slaných jezer nebo mokřin s řídkým vegetačním porostem.
Při hledání potravy upřeně hledí do vody a při spatření kořisti pohybuje svým zahnutým zobákem z jedné strany na druhou. Jeho potravou se stávají drobní vodní korýši nebo měkkýši, občas loví i vodní hmyz nebo zachycuje rybí potěr. Nejčastěji se ozývá jasným melodickým „pluit pluit“.
I mimo období hnízdění jej můžeme často zahlédnout v hejnech jiných pobřežních ptáků, ve střední Evropě jde nejčastěji o hejna racků chechtavých. Má vysoce složitý svatební ceremoniál odehrávající se ve vodě. Hnízdí v menších koloniích, nejčastěji v mělčinách od května do června a ročně klade 3–4 vejce do mělkého důlku v zemi, většinou vystlaném krátkou rostlinnou vegetací. Na vejcích sedí oba rodiče po dobu 23–35 dní. Krátce po vylíhnutí jsou mláďata samostatná a vyrážejí na svou první výpravu za potravou. Jeden z rodičů je přitom bere do vody a učí plavat. Mláďata se naučí létat již ve věku 35–42 dnů, ale ještě stále zůstávají v blízkosti svých rodičů.
Výskyt a stav v Česku
[editovat | editovat zdroj]Do 50. let minulého století bylo několik hnízdících párů tenkozobců opačných zaznamenáno v jižních Čechách a na jižní Moravě. V současné době pravidelně hnízdí v Českobudějovické pánvi.[3] V roce 2007 zahnízdily dva páry na částečně letněném rybníce Nesyt v NPR Lednické rybníky. Na stejné lokalitě zahnízdilo při dalším letnění (v roce 2012) devět až jedenáct párů, z toho devět v kolonii na ostrůvku vytvořeném snížením hladiny rybníka. Nejméně pět hnízdění přitom bylo úspěšných. Dle vyhlášky 395/1992 Sb. se v Česku jedná o kriticky ohrožený a přísně chráněný druh.
Platí pro něj Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA).
Chov v zoo
[editovat | editovat zdroj]V Evropě je tento druh chován přibližně ve 120 zoo, z toho téměř v 50 německých zoo (stav srpen 2019). V Česku se jednalo se o tyto zoo[4][5]:
Chov v Zoo Praha
[editovat | editovat zdroj]Evidence chovu tohoto druhu v Zoo Praha není úplná. Je však jisté, že jej zoo vlastnila někdy v období prvních 25 let existence.[6] Svého času byl tenkozobec opačný chovaný v pavilonu vodních ptáků (od 2003 pavilon Sečuán). Současný chov započal v roce 2010. Tehdy vznikl komplex voliér v rámci expozičního celku Ptačí mokřady.[7] Tenkozobci jsou k vidění v tamní evropské voliéře. Ke konci roku 2018 bylo chováno osm samců a sedm samic.[4] V červenci 2019 se vylíhlo 6 mláďat[8] a v červenci 2020 dalších pět mláďat.[9]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pied Avocet na anglické Wikipedii a Szablodziób na polské Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ STEVENSON, Terry; FANSHAWE, John. Birds of East Africa: Kenya, Tanzania, Uganda, Rwanda, Burundi. [s.l.]: A&C Black 631 s. Dostupné online. ISBN 9780713673470. S. 118. (anglicky)
- ↑ Hudec, K. a kol. (2005): Fauna ČR. Ptáci 2/1. Academia, Praha
- ↑ a b Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
- ↑ Zootierliste. Zootierliste [online]. [cit. 2019-08-28]. [Zootierliste.de Dostupné online].
- ↑ PURKYNĚ, Cyril, et. al. Dvacet pět let Zoo Praha (1931-1956). Praha: Orbis, 1956.
- ↑ Tenkozobec opačný - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online.
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online.
- ↑ Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-08-20]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu tenkozobec opačný na Wikimedia Commons
